Právo: Koloběžkářů jsou v centru města desítky
14.9.2009 | PRAHA | Právo | Kateřina Severová |
Bezpečnější a rychlejší, to jsou hlavní výhody jízdy na koloběžce v centru metropole oproti jízdnímu kolu.
Jednoduchý stroj překonává bez problémů nástrahy velkoměsta a umožňuje snadný pohyb ulicemi i pěšími zónami. Proto jej k dosažení svého cíle využívá stále více Pražanů.
Přestože řada lidí si spojuje koloběžku hlavně s těmi nejmenšími, ulice metropole dokazují opak. V posledních letech se v hlavním městě začali vedle cyklistů objevovat i koloběžkáři. Ti se proplétají jak mezi auty, tak mezi všudypřítomnými chodci. „Pořád to ještě vzbuzuje u kolemjdoucích pozornost, ale už to není taková rarita,“ řekl Právu sedmadvacetiletý Jaroslav Tlapa s tím, že v Praze už lze vidět desítky koloběžkářů.
V polovině devadesátých let byla přitom tato jednoduchá „přibližovadla“ v centru města zvláštností. Později se staly populárními malé skládací koloběžky, které nastartovaly zájem o klasické koloběžky, které si většina pamatuje ze svého dětství. Právě ty jsou ideálním dopravním prostředkem pro přesun v metropoli. Snadno překonají obrubník i nerovný povrch dlažby, kterou je v centru Prahy vydlážděna většina ulic.
„Výhodou je, že nemusíte neustále sesedat a zase nasedat jako na kole. Koloběžka je taky mnohem bezpečnější pro pohyb po městě,“ doplnil Tlapa, který na koloběžce jezdí už dvanáct let. Stroj, který nemá žádnou přehazovačku a ani pedály, využíval v začátcích, kdy závodně jezdil na běžkách, pro letní trénink. Postupem času se však pro mladíka stala koloběžka vášní. Místo běžkařských soutěží tak začal závodit na koloběžkách. Jaroslav Tlapa má doma hned tři stroje. Vedle těch závodních, které mají přední kolo výrazně větší, vlastní také klasickou koloběžku. Právě tu využívá k jízdě centrem Prahy. S koloběžkou vyráží na nákup či na poštu, dříve se s ní dopravoval rovněž do školy.
„Řidiči jsou mnohem ochotnější a pouštějí nás víc jak kolaře. Taky z tramvaje nebo autobusu mě nikdy nevyhodili,“ podotkl Tlapa, který se v pracovním životě věnuje stavbě vodních elektráren. Shovívavost řidičů městské hromadné dopravy připouští i Filip Drápal ze společnosti Ropid, která je organizátorem dopravy v hlavním městě: „Koloběžka je skladnější než kolo, takže řidiči bývají mírnější. Ale jinak pro přepravu koloběžek platí stejné podmínky jako pro jízdní kola. V dopravních prostředcích mají speciálně vyhrazená místa a mohou se přepravovat zdarma,“ sdělil Drápal.
Koloběžkář rovněž musí dodržovat při jízdě městem určitá pravidla. „Je účastníkem silničního provozu stejně jako cyklista. Neměl by se tak pohybovat po chodnících mezi chodci,“ zdůraznil mluvčí pražských strážníků Jan Čihák.
Podle Tlapy platí, že pokud koloběžkář jede na svém stroji stejnou rychlostí jako je chůze chodce, neměl by mít problém. „Přestože je koloběžka relativně bezpečný stroj, je důležité se při pohybu v ulicích města vždy chránit helmou,“ uzavřel muž.
***
Řidiči jsou k nám ochotnější, koloběžkář Jaroslav Tlapa
reklama
Přestože řada lidí si spojuje koloběžku hlavně s těmi nejmenšími, ulice metropole dokazují opak. V posledních letech se v hlavním městě začali vedle cyklistů objevovat i koloběžkáři. Ti se proplétají jak mezi auty, tak mezi všudypřítomnými chodci. „Pořád to ještě vzbuzuje u kolemjdoucích pozornost, ale už to není taková rarita,“ řekl Právu sedmadvacetiletý Jaroslav Tlapa s tím, že v Praze už lze vidět desítky koloběžkářů.
V polovině devadesátých let byla přitom tato jednoduchá „přibližovadla“ v centru města zvláštností. Později se staly populárními malé skládací koloběžky, které nastartovaly zájem o klasické koloběžky, které si většina pamatuje ze svého dětství. Právě ty jsou ideálním dopravním prostředkem pro přesun v metropoli. Snadno překonají obrubník i nerovný povrch dlažby, kterou je v centru Prahy vydlážděna většina ulic.
„Výhodou je, že nemusíte neustále sesedat a zase nasedat jako na kole. Koloběžka je taky mnohem bezpečnější pro pohyb po městě,“ doplnil Tlapa, který na koloběžce jezdí už dvanáct let. Stroj, který nemá žádnou přehazovačku a ani pedály, využíval v začátcích, kdy závodně jezdil na běžkách, pro letní trénink. Postupem času se však pro mladíka stala koloběžka vášní. Místo běžkařských soutěží tak začal závodit na koloběžkách. Jaroslav Tlapa má doma hned tři stroje. Vedle těch závodních, které mají přední kolo výrazně větší, vlastní také klasickou koloběžku. Právě tu využívá k jízdě centrem Prahy. S koloběžkou vyráží na nákup či na poštu, dříve se s ní dopravoval rovněž do školy.
„Řidiči jsou mnohem ochotnější a pouštějí nás víc jak kolaře. Taky z tramvaje nebo autobusu mě nikdy nevyhodili,“ podotkl Tlapa, který se v pracovním životě věnuje stavbě vodních elektráren. Shovívavost řidičů městské hromadné dopravy připouští i Filip Drápal ze společnosti Ropid, která je organizátorem dopravy v hlavním městě: „Koloběžka je skladnější než kolo, takže řidiči bývají mírnější. Ale jinak pro přepravu koloběžek platí stejné podmínky jako pro jízdní kola. V dopravních prostředcích mají speciálně vyhrazená místa a mohou se přepravovat zdarma,“ sdělil Drápal.
Koloběžkář rovněž musí dodržovat při jízdě městem určitá pravidla. „Je účastníkem silničního provozu stejně jako cyklista. Neměl by se tak pohybovat po chodnících mezi chodci,“ zdůraznil mluvčí pražských strážníků Jan Čihák.
Podle Tlapy platí, že pokud koloběžkář jede na svém stroji stejnou rychlostí jako je chůze chodce, neměl by mít problém. „Přestože je koloběžka relativně bezpečný stroj, je důležité se při pohybu v ulicích města vždy chránit helmou,“ uzavřel muž.
***
Řidiči jsou k nám ochotnější, koloběžkář Jaroslav Tlapa
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
