MF Dnes: Kožich? Chcete psí, nebo kočičí?

Z videokazety promlouvá jasný hlas neznámého Belgičana, obchodníka s kožešinami: v Belgii se hromadně chovají kočky "na kožešinu". O pár záběrů dále tvrdí jeho kolega, že kvůli svému kožíšku mizí z ulic Bruselu či Gentu každý rok mnoho zatoulaných psů a koček včetně ztracených domácích miláčků. "Nejenže se to děje v Evropě, děje se to rovnou pod nosem evropských institucí," řádí Struan Stevenson, europoslanec za britskou Konzervativní stranu. Ten už dlouho žádá zákaz prodeje těchto kožešin po celé unii. Před dvěma lety začal platit podobný zákaz v USA, jenže v Evropě ho zatím zavedla pouze Itálie. Aby Stevenson předvedl, o jak vážný problém jde, předvádí svou "sbírku": kožešinovou přikrývku z Kodaně, kožich z Berlína, roztomilou hračku - kočičku bůhví odkud. Přikrývka je podle jeho údajů z kožešin čtyř zlatých retrívrů, na kožich se prý spotřebovaly kůže 42 štěňat a také kočička-hračka se chlubí cizím "peřím" - svůj kožíšek má z nějakého psa. Hlavním dodavatelem psích a kočičích kožešin je Čína. Po ztrátě amerického trhu putuje stále více zdejších produktů do Evropy. Samozřejmě ne jako psí a kočičí kožešina. To by je sotvakdo koupil. I ve středověku, který nebyl příliš vybíravý, se psí a kočičí kůže braly jen jako věc pro chudé a nejchudší. Když ne psa, tak tu máme šakala a korsickou lišku Dobrá, pes vám příliš nevoní. Ale nemáte zájem třeba o asijského šakala, o goupí, čínské dogy, asijského vlka nebo o korsické lišky? To vše jsou běžná "krycí" jména pro psí kožešiny. Na asijskou "kočičinu" zase lákají jména jako kočka divoká, goyangi nebo horská kočka. A pokud ani to nezabírá, řada dodavatelů je bude klidně vydávat za kůže z ocelota nebo leoparda. Tak se prý ročně v Evropě prodají desítky a možná stovky tisíc kůží obou domácích zvířat. Na jeden kožich z "asijského šakala" je totiž třeba asi patnácti kožešin dospělých psů. A na nepravý leopardí kožich doplácí podle ochránců zvířat svou kůží asi 24 koček. Pro tyto kožešiny vzniká nový trh s tím, jak se stále víc omezuje lov lachtanů. Roste zájem výrobců chlupatých hraček - zejména těch, kdo dodávají na trh ty roztomilé figuríny pejsků a kočiček, které jsou "jako živé". Čínská nabídka je široká, ale není to jen Čína. Kočky i psi se běžně chovají na kožešinu také v Thajsku nebo na Filipínách. A jak ukazuje zmíněný videozáznam od americké Humane Society, o němž poprvé informovala britská BBC, o dodávky psích a kočičích kožešin na unijní trhy se aktivně starají i evropští kožešníci. Podle zprávy na britské internetové stránce Messybeast není Belgie žádnou výjimkou - aspoň pokud jde o osud zatoulaných psů a koček. Cizí zpracovatelé prý soudí, že mimo Asii přichází nejlepší dodávky kočičích a psích kožíšků ze Skandinávie, Británie a z Austrálie. Dnes to bude mourek A často nejde jen o toulavá zvířata bez pána. Zpráva uvádí několik případů, kdy v krátké době zmizely v některých částech Británie desítky i stovky koček. Všechna "zmizelá" zvířata měla údajně vždy stejnou barvu srsti. Stránky odpůrců kožešin oplývají popisy nelidského nakládání s těmito zvířaty - barvitě se o tom rozepisuje nejen Humane Society, ale i jiné skupiny brojící proti používání zvířecích kožešin. K těm drastičtějším patří případy z čínského Charbinu i odjinud, kdy byla kůže stahována údajně ještě ze živých zvířat. Ne že by v Evropě nezněly hlasy na zákaz dovozu takového zboží. V roce 2001 o to zažádalo devět ministrů zemědělství. Jenže Evropská komise jejich podnět odmítla a vyzvala státy, ať si zákaz zavedou nejdříve samy. Zatím to udělala jen Itálie. A tak odpůrci kožešin - těch z domácích mazlíčků i těch z divokých zvířat - opět mobilizují a znovu se pokoušejí prosadit zákaz, který zatím platí jen v USA. Hlasy dvou neznámých belgických obchodníků jsou v jejich kampani trumfovým esem.

---

reklama

---