MF Dnes: Led Arktidy zmizí do sta let

Zaledněná plocha Arktidy se zmenšuje. Během deseti let se ledová pokrývka ztenčila o sedm procent. Do konce století mohou věčné ledovce v létě z Arktidy zcela zmizet. Oblast je dnes o tři stupně teplejší než před padesáti lety. Do roku 2100 se teplota zvýší o další čtyři až sedm stupňů Celsia. K těmto závěrům došel norsko-německo-ruský tým vědců během desetiletého výzkumu Arktidy. Minulý pátek byl jejich projekt CECA oceněn evropskou Descartesovou cenou za nejlepší vědecké projekty. Horníci mají v dolech kanárky, aby je ptáci včas varovali před hrozícím nebezpečím. Klimatologové mají Arktidu a její led. Ubývá-li ledová pokrývka polárních oblastí, pak to signalizuje globální oteplování na celé planetě. A důkazů, že se Arktida otepluje a ledová vrstva slábne, již mají vědci víc než dost. Již deset let sledují oblast Arktidy i norští vědci z Nansenova centra Univerzity v Bergenu a z Max-Planckova ústavu pro meteorologii v německém Hamburku. Využívají údaje ze satelitů i z podmořských měření a také rozsáhlá data ruských kolegů z Petěrburgu z ruského severu. Výsledky jejich bádání se v posledních letech opakovaně objevují v prestižních vědeckých časopisech, jako například Science. Arktida taje Zimní teploty se ve východním Rusku za posledních padesát let zvýšily o tři až čtyři stupně Celsia. V oblastech Arktidy se otepluje dvakrát rychleji než v ostatních oblastech zeměkoule. Stálá ledová pokrývka, která nemizí ani v letním období, se zmenšila během deseti let o tři procenta, letní zalednění je dnes o sedm procent menší. Ledová vrstva slábne na území velikém jako Francie. Zaledněná plocha Arktidy se zmenšila od roku 1979 ze 7,5 na 5,3 milionu kilometrů čtverečních v roce 2005, v Grónsku ledová vrstva slábne o pět centimetrů ročně. „Na rozdíl od klimatických výkyvů v minulosti se nejméně ze čtvrtiny na nynějších změnách podílí člověk - tedy nárůst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře,“ komentoval výsledky měření vedoucí mezinárodního projektu CECA (Climate and environmental change in Arctic - Klimatické změny a změny životního prostředí v Arktidě) profesor Ola M. Johannessen při přebírání Descartesovy ceny. Údaje za posledních sto let umožnily vědcům sestavit i klimatický předpovědní model. „Pokud se emise oxidu uhličitého do konce století zdvojnásobí, letní zalednění Arktidy v té době zcela zmizí,“ dodává profesor Johannessen. Teplota v Arktidě se zvýší o další čtyři až sedm stupňů Celsia, mnohem víc než v ostatních částech planety. Tání ledovců způsobí nárůst hladiny moří až o metr. Ropa, ryby, mořská cesta Závažné důsledky může mít tání ledovců pro systém oceánského proudění. Velké množství studené a sladké vody, které se náhle uvolní, může ovlivnit chod oceánického výměníku - systému mořských proudů, které ve světovém oceánu rozvádějí teplo a živiny. Změní-li se oceánická cirkulace a tak jako před třiceti tisíci lety zmizí Golfský proud, důsledky mohou být právě pro severní oblasti planety katastrofální. Slábnutí severní větve Golfského proudu přitom právě minulý týden konstatovala studie britských vědců, zveřejněná v časopise Nature. „Systém oceánického proudění je naštěstí velmi stabilní a má tendence se vracet do rovnovážné polohy. Jsem přesvědčen, že tomu tak bude i v tomto případě,“ říká profesor Johannessen. I tak bude negativních důsledků pro oblast ledového severu s oteplováním dost. Zásadní změny přinese oteplování do života místních obyvatel, nebezpečí vyhynutí hrozí populaci 45 tisíc ledních medvědů. Kromě negativních důsledků však očekávají severské státy i změny příjemné: „Otevře se severní cesta, která podstatně zkrátí dopravu mezi Dálným východem, Evropou a Severní Amerikou. Severní cesta bude pro lodi plujícím z Japonska do Evropy kratší o tisíce kilometrů. „Změny podnebí nám umožní těžit ropu a zemní plyn, jichž jsou v oblasti ohromné zásoby, možná čtvrtina světového bohatství,“ podotkl i ruský člen mezinárodního týmu Leonid Bobylev. Potrubí plynovodů a ropovodů, volný průjezd tankerů -před norským či ruským severem se otevírají roky hojnosti. „Velké změny nastanou i pro rybářský průmysl,“ dodal Lennart Bengtsson, který se podílel na výzkumu vítězného týmu v Max-Planckově ústavu v Hamburku, „na sever se rozšíří makrely, tresky, ančovičky, sardinky...“ „S tím vším však budou Severní ledový oceán a panenská Arktida v 21. století vystaveny dosud nebývalému riziku znečištění toxickými, chemickými, ale i jadernými odpady,“ varoval v Londýně profesor Johannessen. Sledování oblasti a modelování vývoje, jaké začalo v rámci projektu CECA, bude mít podle něj v budoucnu i další důležitou roli: sledovat míru znečištění životního prostředí Arktidy. „Chtěl bych, abych žil sto let a viděl, zda jsme měli pravdu,“ posteskl si v Londýně profesor Johannessen. I když teď „běží“ zároveň devatenáct modelů a všechny usilují o co největší přesnost, míra nejistoty je vysoká a předpovědi se různí. Příroda se do modelu spoutat nedá. *** Descartesovy ceny 2005 Evropské Descartesovy ceny se udělují nejlepším projektům vzniklým z mezinárodní vědecké spolupráce. V roce 2004 k nim přibyly ještě ceny za komunikaci ve vědě. Pro všechny vítěze a finalisty obou kategorií Evropská komise určila částku 1 425 000 eur. Letos porota vybírala z 83 projektů a rozdělila hlavní cenu, milion eur, rovným dílem mezi pět laureátů. Po třiceti tisících eur si odneslo i pět finalistů. Proč tolik oceněných?„Všechny projekty byly vynikající, výběr byl letos neobyčejně obtížný,“ vysvětluje Helena Illnerová, bývalá prezidentka Akademie věd ČR a donedávna i členka mezinárodní poroty. „Myslím, že bude nezbytné rozdělit ceny a oceňovat zvlášť výzkum v oblasti biologie, fyziky či sociálních věd -tak jako tomu je u cen Nobelových.“ Vítěznými projekty pro rok 2005 se staly ještě další projekty: EURO-PID, projekt na výzkum 130 vzácných genetických chorob imunitního systému, ESS, projekt na vylepšení metod a výsledků sociologických výzkumů v zemích EU, projekt EXEL, v jehož rámci se vyvíjejí nové materiály, které umožní vylepšit zařízení pro telekomunikaci či zobrazovací metody v medicíně, a projekt PULSE, který posunul poznání v oblasti pulzarů a extrémního vesmíru. Horko kolem ledové Arktidy Co hrozí: Hladina moře se může zvýšit o deset až devadesát centimetrů. Ohrožen bude tradiční způsob života místních lidí. Mnohé druhy - včetně ledních medvědů - mohou se změnou klimatu zcela vyhynout. Možný přínos: Na sever se rozšíří nové druhy. Snazší přístup k dosud nedobytným zdrojům ropy a zemního plynu. Zánik ledové pokrývky umožní transarktickou lodní dopravu. Arktida taje čím dál rychleji Ledová pokrývka Arktidy v letním období do konce století zcela zmizí, varují vědci. Arktida se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. Za arktickým oteplením je zejména spalování fosilních paliv a uvolňování skleníkových plynů do atmosféry. Za posledních 30 let se snížila rozloha mořského ledu o téměř osm procent, tedy milion kilometrů čtverečních. V oblasti Arktidy čeká na lidi nerostné bohatství, obrovské zásoby ropy. Severní ledový oceán a panenská Arktida však také budou v 21. století vystaveny dosud nebývalému riziku znečištění toxickými, chemickými, ale i jadernými odpady.

---

reklama

---