MF Dnes: Ledy tají a schyluje se k bitvě o Arktidu
8.12.2005 | PRAHA | MF Dnes | Jan Rybář |
Mořeplavci po staletí hledali mytickou „severozápadní cestu“ z Asie do Evropy, nyní se možná otevírá.
Na Zemi je jen málo neprozkoumaných koutů, které oplývají přírodním bohatstvím, jeden však již brzy může být na dosah. Představa válečných lodí kanadského námořnictva vzdorujících americkým územním nárokům připomíná špatné sci-fi, přesto se naplňuje.
Za všechno mohou ledovce Arktidy: bez ohledu na nekonečné diskuse o globálním oteplování nikdo nepochybuje, že se zmenšují a dramaticky překreslují mapy panenské a neprostupné divočiny.
„Současná plocha arktického ledového pokryvu je nyní zřejmě nejmenší za posledních několik set let,“ konstatovala přednedávnem NASA, která ledový pokryv po léta systematicky monitoruje ze satelitů. Podle vědců mohutná ledová plocha ustupuje každých deset let zhruba o 8,5 procenta.
Politici i byznysmeni předpovídají, že ústup ledu může během let či desetiletí vést k nové „zlaté horečce“ na obrovských územích od Aljašky přes Kanadu po Sibiř. Tentokrát však nejde o zlato, ale o ropu a zemní plyn. Podle amerických geologů skrývá Arktida až čtvrtinu dosud neobjevených zásot těchto strategických surovin, které je v tamních krutých podmínkách dosud nemožné či nesmírně nákladné dobývat. To samo o sobě dává „obnažovanému kontinentu“ obrovský význam na strategické mapě Země.
V sázce je navíc „dávný sen mořeplavců“, severní mořská spojnice mezi Asií a Evropou. I dnes je sice někdy možné v letních měsících proplout z Tichého do Atlantského oceánu podél severního kanadského pobřeží, je to však spíše jen dobrodružství pro vědce v ledoborcích či pro zvláště movité turisty.
Stále více je však pravděpodobné, že v budoucnu se tato cesta otevře i obyčejným lodím. Pro námořní dopravu by to byla revoluce. Stačí se podívat na mapu - loď plující severní cestou třeba z Japonska do Evropy by ušetřila tisíce kilometrů ve srovnání s dnešní trasou přes Panamský průplav.
Jenže kdo na ni bude dohlížet? Kanada nekompromisně trvá na tom, že tyto vody patří a budou patřit jí. A že má právo rozhodovat, kdo tudy projede, a kdo ne. I o tom, jak naložit s přírodním bohatstvím.
Naproti tomu například Spojené státy tvrdí, že jde o mezinárodní vody a že si tam bude moci jezdit kdo chce. V minulosti již tento vleklý spor vedl k řadě větších či menších diplomatických roztržek.
V létě dokonce Kanada ostentativně vyslala do těchto vod své vojenské lodě ve snaze ukázat, že o svá práva hodlá bojovat - samozřejmě, že ne palbou z lodí, ale přinejmenším nekompromisním jednáním ve sporu o tom, co komu patří a o čem kdo má rozhodovat. A v létě dokonce propukla diplomatická třenice o sporný ostrůvek mezi břehy Kanady a Grónska, který za svůj považují Dánové i Kanaďané.
Zkrátka: v Arktidě začíná být opravdu horko.
Snímky ustupujících ledů Arktidy je možné nalézt na www.nasa.gov
reklama
Za všechno mohou ledovce Arktidy: bez ohledu na nekonečné diskuse o globálním oteplování nikdo nepochybuje, že se zmenšují a dramaticky překreslují mapy panenské a neprostupné divočiny.
„Současná plocha arktického ledového pokryvu je nyní zřejmě nejmenší za posledních několik set let,“ konstatovala přednedávnem NASA, která ledový pokryv po léta systematicky monitoruje ze satelitů. Podle vědců mohutná ledová plocha ustupuje každých deset let zhruba o 8,5 procenta.
Politici i byznysmeni předpovídají, že ústup ledu může během let či desetiletí vést k nové „zlaté horečce“ na obrovských územích od Aljašky přes Kanadu po Sibiř. Tentokrát však nejde o zlato, ale o ropu a zemní plyn. Podle amerických geologů skrývá Arktida až čtvrtinu dosud neobjevených zásot těchto strategických surovin, které je v tamních krutých podmínkách dosud nemožné či nesmírně nákladné dobývat. To samo o sobě dává „obnažovanému kontinentu“ obrovský význam na strategické mapě Země.
V sázce je navíc „dávný sen mořeplavců“, severní mořská spojnice mezi Asií a Evropou. I dnes je sice někdy možné v letních měsících proplout z Tichého do Atlantského oceánu podél severního kanadského pobřeží, je to však spíše jen dobrodružství pro vědce v ledoborcích či pro zvláště movité turisty.
Stále více je však pravděpodobné, že v budoucnu se tato cesta otevře i obyčejným lodím. Pro námořní dopravu by to byla revoluce. Stačí se podívat na mapu - loď plující severní cestou třeba z Japonska do Evropy by ušetřila tisíce kilometrů ve srovnání s dnešní trasou přes Panamský průplav.
Jenže kdo na ni bude dohlížet? Kanada nekompromisně trvá na tom, že tyto vody patří a budou patřit jí. A že má právo rozhodovat, kdo tudy projede, a kdo ne. I o tom, jak naložit s přírodním bohatstvím.
Naproti tomu například Spojené státy tvrdí, že jde o mezinárodní vody a že si tam bude moci jezdit kdo chce. V minulosti již tento vleklý spor vedl k řadě větších či menších diplomatických roztržek.
V létě dokonce Kanada ostentativně vyslala do těchto vod své vojenské lodě ve snaze ukázat, že o svá práva hodlá bojovat - samozřejmě, že ne palbou z lodí, ale přinejmenším nekompromisním jednáním ve sporu o tom, co komu patří a o čem kdo má rozhodovat. A v létě dokonce propukla diplomatická třenice o sporný ostrůvek mezi břehy Kanady a Grónska, který za svůj považují Dánové i Kanaďané.
Zkrátka: v Arktidě začíná být opravdu horko.
Snímky ustupujících ledů Arktidy je možné nalézt na www.nasa.gov
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
