MF Dnes: Miloš Kužvart: cesta z Česka
17.2.2004 | PRAHA | MF Dnes | Jan Jandourek |
Těžká váha, průměrný žák, obdivovatel filozofa Erazima Koháka tak sám sebe vidí Miloš Kužvart. K těmto charakteristikám asi brzy přibude ještě jedna: první český komisař v Bruselu.
Pokud se nestane něco mimořádného, má Miloš Kužvart šanci stát se nejmladším komisařem Evropské unie. Je mu 44 let a až dosud jeho jméno na politickém nebi příliš jasně nezářilo. Najednou má šanci zastávat jedno z nejprestižnějších míst v Evropě. Bude na něm nejspíše až do roku 2009. I když z řad opoziční ODS zazněly hlasy, že Kužvart v takové funkci je tragédií a že v ní snad nebude déle než šest měsíců. Noví komisaři mají být totiž vybráni na podzim.
Žák spíše průměrný
Ve stínu velké politiky snadno zanikne, kým je politik jako člověk. Veřejnost ho zná už jako „hotového“ a dospělého.
Miloš Kužvart pochází z učitelské rodiny. Přesto sám sebe označuje za žáka spíše průměrného. Z češtiny měl prý dvojku, stejně jako z matematiky, zato chemii a fyziku uměl na jedničky. (Jeho syn studující dnes na gymnáziu je prý studentem lepším.) Zamlada také sportoval, byl členem veslařského klubu. Dnes je rozvedený a má přítelkyni.
Ekologie, na niž se Miloš Kužvart orientuje, se lehce dotýká i činnosti jeho bratra Petra, který je právník a zastupuje rovněž ekologické organizace.
Méně známý ministr
Pro českou veřejnost byl dosud jen jedním z těžko zapamatovatelných ministrů životního prostředí, kteří přicházejí a odcházejí a lidé je vnímají jen jako jakési drobné politické ozdůbky drcené mezi koly různých betonových a atomových lobby. Muž, který považuje za svůj vzor filozofa Erazima Koháka („Poznal jsem, že je to člověk hluboce věřící a myslící“), musel v praktické politice jistě narazit na tvrdou zeď reality. A najednou čeká bývalého ministra tohoto „podezřelého“ resortu strmý vzestup.
Některé podstatné vlastnosti pro rychlý kariérní postup Kužvart určitě má. Je prý pracovitý a ctižádostivý. Sám o sobě říká, že zcela určitě není jen „lehká váha“. Nejde jen o to, že váží podle svého doznání 85 kilogramů. („To je něco mezi střední a těžší váhou,“ říká a dodává, že má se svými kilogramy potíže, protože rád jí.) Je však skutečně tak těžkou váhou politickou, jakou by chtěl být? Jaké má pro ni předpoklady vysledovatelné v jeho životopise?
Cesta do Bruselu
Cesta z Česka do Bruselu začala pro Miloše Kužvarta už v osmdesátých letech, kdy prý patřil k trockistické skupině zabývající se také otázkami životního prostředí. V této době psal do samizdatového Ekologického bulletinu a studoval na přírodovědecké fakultě. Podílel se rovněž na různých protestních peticích proti ničivým zásahům do krajiny. Protestoval tak například proti přečerpávací vodní elektrárně Červený kámen nebo proti výstavbě lanovky na Sněžku. Roku 1986 absolvoval v oboru geologie a geochemie. Po roce 1989 pracoval na ministerstvu životního prostředí. Jeho kvalifikace se zvýšila, když prošel několika zahraničními kurzy týkajícími se životního prostředí.
V roce 1995 vstoupil do sociální demokracie a je považován za příslušníka jejího levicového křídla. Ve své straně se stal předsedou ekologické komise. V roce 1998 byl Kužvart jmenován ministrem životního prostředí. Radikálnější ekologové by mu mohli vytknout - a také to dělají některé činy v této funkci, ale každý jistě uzná, že být ministrem životního prostředí ve vládě, kde seděl ministr Miroslav Grégr zvaný „atomový dědek“, nebyla asi žádná slast.
Vojtěch Koutecký z Hnutí duha o bývalém ministrovi stanici BBC prozradil: „Miloš Kužvart měl, když nastupoval do ministerského křesla, docela dobré záměry. Potíž byla v tom, že velice rychle přešel od vyjednávání k zákopovým válkám s ostatními ministry, k důrazu na detaily a jednotlivosti a na deklarace namísto nějakého pozitivního programového řešení problémů a prosazování systémových opatření.“
Úspěchy a prohry
Za ministrování Miloše Kužvarta byla při jednáních s Evropskou unií uzavřena kapitola „životní prostředí“. Říká, že ač byl členem menšinové vlády, uspěl v parlamentu se čtrnácti zákony.
Za Kužvartovy klady považují ekologové například to, že se postavil proti těžbě zlata. Za selhání naopak označují to, že ministerstvo životního prostředí udělilo výjimku pro tažení dálnice D8 přes chráněnou oblast Českého středohoří. Prohra v boji proti Temelínu je proti tomu spíše prohrou čestnou, protože o dostavbě se rozhodlo jen těsnou většinou a ministr byl proti.
Jako poslanec se však vzápětí postavil proti novele zákona o ochraně přírody, kterou sám kdysi připravoval, a ta nakonec neprošla. Je v tom snad nějaká averze vůči jeho nástupci? On tvrdí, že důvody byly věcné.
Ke Kužvartovým poslaneckým prohrám lze počítat bitvu proti rušivému nočnímu osvětlení, s níž v parlamentu neuspěl. Marně kritizoval i snahu vlastní vlády zvýšit daně na ekologické výrobky.
Zemanovec
Proč je na toto prestižní místo vysílán člověk, který je považován za protivníka předsedy ČSSD Vladimíra Špidly, navíc je stoupencem Miloše Zemana? Kužvart prosazoval Zemanovu prezidentskou kandidaturu a loni rovněž s dalšími exministry naslouchal Zemanovu žofínskému projevu.
„Úspěšný ministr životního prostředí, to je pro post evropského komisaře vysoká kvalifikace,“ říká o něm premiér, který mu však tuto funkci kdysi už ani nenabídl. Možná právě proto, že se chtěl Zemanových spojenců raději zbavit. (Voliči byli ke Kužvartovi uznalejší a znovu ho vyslali do sněmovny.)
Kužvartovu kvalifikaci Vladimír Špidla podporoval i všemi možnými dalšími argumenty: „Účastnil se různých přírodovědeckých výprav, což mimo jiné znamená, že dost vydrží. To prostě nemůže dělat někdo, kdo není houževnatý a není schopen pracovat v týmu.“ A ještě: „Mimo jiné je také systémový inženýr, což o něm není zcela známo.“
Jedním z reálnějších důvodů Špidlovy náklonnosti však může být fakt, že se zbaví svého oponenta ve sněmovně a kolega Stanislav Gross bude mít najednou volnou ruku v obsazování středočeské kandidátky.
Odkopnut vzhůru?
Jaké má vlastně Kužvart názory na unii, proces evropské integrace a na svou vlastní roli v tomto procesu? Věří ve smysl národních států a v limity integrace. Národní státy tu podle něho zůstanou. Ví, že komisař musí jít někdy v zájmu celku, tedy unie, proti dílčímu zájmu vlastního národa. Jeho kritici soudí, že má o činnosti Evropské komise poněkud zkreslené představy.
Předně není jasné, zda by mu skutečně připadla oblast životního prostředí, kterou mají tradičně obsazenu Skandinávci. Právě v této problematice má totiž podle nich Česko kvůli Temelínu špatnou pověst (ne však Kužvart, dodejme). Také považují za naivní představu, že s sebou bude moci na jednání komise stále vláčet tlumočníky nebo si volit spolupracovníky podle politického klíče.
Také oblast regionů či vědy a výzkumu, které rovněž zmínil jako možné pole svého působení, nemusí být nováčkovi svěřena, protože v ní jde o rozdělování obrovských finančních prostředků.
Snad nečeká Miloše Kužvarta ani Evropu nic zlého. Už byl sice v tisku nazýván „letním komisařem“, ale vyměnit po půl roce člověka, který se právě zaškolil, bude možná některým politikům připadat jako škoda. I kdyby to nedopadlo, bez práce Miloš Kužvart jistě nebude. Bývalý evropský komisař se vždy nějak uchytí a koneckonců - Kužvart je pořád ještě členem redakční rady časopisu Odpady.
Kužvart o sobě, jiní o Kužvartovi
Nabídka do Bruselu je pro mne potvrzením toho, že jsem svoji funkci ministra životního prostředí v minulé vládě zvládl dobře.
(Ekonom, 22. 01. 2004 )
Pro mne by výběr Miloše Kužvarta na post evropského komisaře nebyl důvodem k tomu, abych začal držet hladovku.
(Václav Klaus v Radiožurnálu, 19. 1. 2004)
Určitě nebude jednoduché postavit se třeba proti vládě vlastní země. S tím se ale budu muset vyrovnat a případnou nelichotivou nálepku unést, protože naprostá nezávislost komisaře je věc nezbytná.
(Týden, 9. 2. 2004)
Pan Kužvart při vší úctě není osobnost, která si získá dostatečnou váhu v evropských strukturách.
(Miroslav Kalousek v Respektu, 2. 2. 2004)
reklama
Žák spíše průměrný
Ve stínu velké politiky snadno zanikne, kým je politik jako člověk. Veřejnost ho zná už jako „hotového“ a dospělého.
Miloš Kužvart pochází z učitelské rodiny. Přesto sám sebe označuje za žáka spíše průměrného. Z češtiny měl prý dvojku, stejně jako z matematiky, zato chemii a fyziku uměl na jedničky. (Jeho syn studující dnes na gymnáziu je prý studentem lepším.) Zamlada také sportoval, byl členem veslařského klubu. Dnes je rozvedený a má přítelkyni.
Ekologie, na niž se Miloš Kužvart orientuje, se lehce dotýká i činnosti jeho bratra Petra, který je právník a zastupuje rovněž ekologické organizace.
Méně známý ministr
Pro českou veřejnost byl dosud jen jedním z těžko zapamatovatelných ministrů životního prostředí, kteří přicházejí a odcházejí a lidé je vnímají jen jako jakési drobné politické ozdůbky drcené mezi koly různých betonových a atomových lobby. Muž, který považuje za svůj vzor filozofa Erazima Koháka („Poznal jsem, že je to člověk hluboce věřící a myslící“), musel v praktické politice jistě narazit na tvrdou zeď reality. A najednou čeká bývalého ministra tohoto „podezřelého“ resortu strmý vzestup.
Některé podstatné vlastnosti pro rychlý kariérní postup Kužvart určitě má. Je prý pracovitý a ctižádostivý. Sám o sobě říká, že zcela určitě není jen „lehká váha“. Nejde jen o to, že váží podle svého doznání 85 kilogramů. („To je něco mezi střední a těžší váhou,“ říká a dodává, že má se svými kilogramy potíže, protože rád jí.) Je však skutečně tak těžkou váhou politickou, jakou by chtěl být? Jaké má pro ni předpoklady vysledovatelné v jeho životopise?
Cesta do Bruselu
Cesta z Česka do Bruselu začala pro Miloše Kužvarta už v osmdesátých letech, kdy prý patřil k trockistické skupině zabývající se také otázkami životního prostředí. V této době psal do samizdatového Ekologického bulletinu a studoval na přírodovědecké fakultě. Podílel se rovněž na různých protestních peticích proti ničivým zásahům do krajiny. Protestoval tak například proti přečerpávací vodní elektrárně Červený kámen nebo proti výstavbě lanovky na Sněžku. Roku 1986 absolvoval v oboru geologie a geochemie. Po roce 1989 pracoval na ministerstvu životního prostředí. Jeho kvalifikace se zvýšila, když prošel několika zahraničními kurzy týkajícími se životního prostředí.
V roce 1995 vstoupil do sociální demokracie a je považován za příslušníka jejího levicového křídla. Ve své straně se stal předsedou ekologické komise. V roce 1998 byl Kužvart jmenován ministrem životního prostředí. Radikálnější ekologové by mu mohli vytknout - a také to dělají některé činy v této funkci, ale každý jistě uzná, že být ministrem životního prostředí ve vládě, kde seděl ministr Miroslav Grégr zvaný „atomový dědek“, nebyla asi žádná slast.
Vojtěch Koutecký z Hnutí duha o bývalém ministrovi stanici BBC prozradil: „Miloš Kužvart měl, když nastupoval do ministerského křesla, docela dobré záměry. Potíž byla v tom, že velice rychle přešel od vyjednávání k zákopovým válkám s ostatními ministry, k důrazu na detaily a jednotlivosti a na deklarace namísto nějakého pozitivního programového řešení problémů a prosazování systémových opatření.“
Úspěchy a prohry
Za ministrování Miloše Kužvarta byla při jednáních s Evropskou unií uzavřena kapitola „životní prostředí“. Říká, že ač byl členem menšinové vlády, uspěl v parlamentu se čtrnácti zákony.
Za Kužvartovy klady považují ekologové například to, že se postavil proti těžbě zlata. Za selhání naopak označují to, že ministerstvo životního prostředí udělilo výjimku pro tažení dálnice D8 přes chráněnou oblast Českého středohoří. Prohra v boji proti Temelínu je proti tomu spíše prohrou čestnou, protože o dostavbě se rozhodlo jen těsnou většinou a ministr byl proti.
Jako poslanec se však vzápětí postavil proti novele zákona o ochraně přírody, kterou sám kdysi připravoval, a ta nakonec neprošla. Je v tom snad nějaká averze vůči jeho nástupci? On tvrdí, že důvody byly věcné.
Ke Kužvartovým poslaneckým prohrám lze počítat bitvu proti rušivému nočnímu osvětlení, s níž v parlamentu neuspěl. Marně kritizoval i snahu vlastní vlády zvýšit daně na ekologické výrobky.
Zemanovec
Proč je na toto prestižní místo vysílán člověk, který je považován za protivníka předsedy ČSSD Vladimíra Špidly, navíc je stoupencem Miloše Zemana? Kužvart prosazoval Zemanovu prezidentskou kandidaturu a loni rovněž s dalšími exministry naslouchal Zemanovu žofínskému projevu.
„Úspěšný ministr životního prostředí, to je pro post evropského komisaře vysoká kvalifikace,“ říká o něm premiér, který mu však tuto funkci kdysi už ani nenabídl. Možná právě proto, že se chtěl Zemanových spojenců raději zbavit. (Voliči byli ke Kužvartovi uznalejší a znovu ho vyslali do sněmovny.)
Kužvartovu kvalifikaci Vladimír Špidla podporoval i všemi možnými dalšími argumenty: „Účastnil se různých přírodovědeckých výprav, což mimo jiné znamená, že dost vydrží. To prostě nemůže dělat někdo, kdo není houževnatý a není schopen pracovat v týmu.“ A ještě: „Mimo jiné je také systémový inženýr, což o něm není zcela známo.“
Jedním z reálnějších důvodů Špidlovy náklonnosti však může být fakt, že se zbaví svého oponenta ve sněmovně a kolega Stanislav Gross bude mít najednou volnou ruku v obsazování středočeské kandidátky.
Odkopnut vzhůru?
Jaké má vlastně Kužvart názory na unii, proces evropské integrace a na svou vlastní roli v tomto procesu? Věří ve smysl národních států a v limity integrace. Národní státy tu podle něho zůstanou. Ví, že komisař musí jít někdy v zájmu celku, tedy unie, proti dílčímu zájmu vlastního národa. Jeho kritici soudí, že má o činnosti Evropské komise poněkud zkreslené představy.
Předně není jasné, zda by mu skutečně připadla oblast životního prostředí, kterou mají tradičně obsazenu Skandinávci. Právě v této problematice má totiž podle nich Česko kvůli Temelínu špatnou pověst (ne však Kužvart, dodejme). Také považují za naivní představu, že s sebou bude moci na jednání komise stále vláčet tlumočníky nebo si volit spolupracovníky podle politického klíče.
Také oblast regionů či vědy a výzkumu, které rovněž zmínil jako možné pole svého působení, nemusí být nováčkovi svěřena, protože v ní jde o rozdělování obrovských finančních prostředků.
Snad nečeká Miloše Kužvarta ani Evropu nic zlého. Už byl sice v tisku nazýván „letním komisařem“, ale vyměnit po půl roce člověka, který se právě zaškolil, bude možná některým politikům připadat jako škoda. I kdyby to nedopadlo, bez práce Miloš Kužvart jistě nebude. Bývalý evropský komisař se vždy nějak uchytí a koneckonců - Kužvart je pořád ještě členem redakční rady časopisu Odpady.
Kužvart o sobě, jiní o Kužvartovi
Nabídka do Bruselu je pro mne potvrzením toho, že jsem svoji funkci ministra životního prostředí v minulé vládě zvládl dobře.
(Ekonom, 22. 01. 2004 )
Pro mne by výběr Miloše Kužvarta na post evropského komisaře nebyl důvodem k tomu, abych začal držet hladovku.
(Václav Klaus v Radiožurnálu, 19. 1. 2004)
Určitě nebude jednoduché postavit se třeba proti vládě vlastní země. S tím se ale budu muset vyrovnat a případnou nelichotivou nálepku unést, protože naprostá nezávislost komisaře je věc nezbytná.
(Týden, 9. 2. 2004)
Pan Kužvart při vší úctě není osobnost, která si získá dostatečnou váhu v evropských strukturách.
(Miroslav Kalousek v Respektu, 2. 2. 2004)
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
