Právo: Mírový atom slouží energetice půl století
25.6.2004 | PRAHA | Právo | Alexandr Petrželka |
Svět si v neděli připomene padesát let od uvedení první jaderné elektrárny do provozu. Nyní je provozují tři desítky zemí a elektřina z jádra představuje v průměru asi pětinu tamní vyrobené energie.
Pro někoho jde o nepřijatelné riziko, pro jiné o jedinou šanci a rozumný a koneckonců ekologický způsob zajištění klíčové civilizační potřeby.
"Přestaňte strkat hlavu do písku," šokoval před měsícem ekologická hnutí - tedy největší nepřátele jaderné energie, ekologický filozof James Lovelock. "Před zhroucením životního prostředí uchrání lidstvo jen obrat k novým technologiím včetně atomu." Zásoby pevných paliv, jejichž spalování je jednou z hlavních příčin hrozící globální klimatické katastrofy, se totiž během několika desetiletí vyčerpají. A s energií stojí a padá moderní lidská společnost.
Ochránci životního prostředí - Greenpeace a další hnutí a organizace - argumentují tím, že jaderné energie není zapotřebí, protože svět si zvykl plýtvat. Tvrdí, že jádro je příliš rizikové a nejsou vyřešeny zásadní technické otázky, co s odpadem. Perspektiva je v obnovitelných zdrojích energie a úsporách.
Jaderná a průmyslová lobby ale vůči těmto námitkám oponuje doklády o rentabilitě a bezpečnosti jaderných elektráren, zaštiťuje se energetickou náročností ekonomik a nutností zachovat růst produkce. Především využívá toho, že jádo představuje z pohledu dopadu na životní prostředí nejčistší zdroj energie. Zastánci jádra sice připouštějí, že nejde o ideální řešení budoucích energetických potřeb, ale pomůže získat čas k jeho nalezení. Na kloub kontrolované řetězové reakci jaderného štěpení přišli fyzikové Maďar Leo Szilard a Italoameričan Enrico Fermi už počátkem 40. let. Zuřila ale válka, a tak první využití objevu bylo stejně vojenské. Statisíce mrtvých, doživotně postižení a zničení květoucích měst v situaci, kdy válka již spěla ke svému konci, vrhly na jadernou energii těžký stín. V letech studené války se pak možnost mít mohutný energetický zdroj stala předmětem strategické soutěže a otázkou mocenské prestiže.
Prvenství patří Rusům
Prvenství získal Sovětský svaz. Jeho vodní grafitový reaktor AM-1 (atom mirnyj - tedy mírový atom) v Obninsku sto kilometrů od Moskvy začal dodávat elektřinu do sítě už v roce 1954, dva roky před Brity. A teprve po nich přišli Američané.
Ačkoliv k první velké nehodě došlo v USA, symbolem katastrofy se stal Černobyl. Po Rusech, Britech a Američanech pak do klubu zemí s jadernými elektrárnami vstoupili Francouzi a Číňané. Československo se připojilo v roce 1972 spuštěním bloku A1 Jaslovských Bohunic.
Nyní světovými energetickými sítěmi proudí více než 2,574 biliónu kilowatthodin ze 440 reaktorů, což je šestina celosvětové produkce elektřiny. Další třicítka reaktorů je ve výstavbě, nejvíc v Indii a Číně. Silný tlak protijaderných hnutí některé země buď přinutil vyhlásit na další rozvoj jaderné energetiky moratorium (Německo), nebo vedl i k tomu, že nová elektrárna byla před uvedením do provozu zakonzervována (Rakousko). Jiné země pokračují v rozvoji jaderné energetiky dál (Finsko).
***
Počet reaktorů v zemích světa a podíl na jejich celkové výrobě elektřiny
17 Kanada 12 %
30 Rusko 16 %
9 Španělsko 26 %
4 Finsko 30 %
11 Švédsko 46 %
6 Česko 32 %
27 Británie 22 %
? KLDR údaje nejsou známy
2 Litva 80 %
103 USA 20 %
7 Belgie 57 %
1 Nizozemsko 4 %
59 Francie 78 %
13 Ukrajina 46 %
1 Rumunsko 10 %
4 Bulharsko 47 %
4 Maďarsko 36 %
54 Japonsko 39 %
19 Jižní Korea 39 %
5 Švýcarsko 40 %
2 Mexiko 4 %
9 Čína 1,4 %
6 (Tchaj-wan 21 %)
18 Německo 30 %
1 Slovinsko 41 %
6 Slovensko 65 %
14 Indie 4 %
2 Brazílie 4 %
2 Argentina 7 %
2 Jižní Afrika 6 %
2 Pákistán 3 %
reklama
"Přestaňte strkat hlavu do písku," šokoval před měsícem ekologická hnutí - tedy největší nepřátele jaderné energie, ekologický filozof James Lovelock. "Před zhroucením životního prostředí uchrání lidstvo jen obrat k novým technologiím včetně atomu." Zásoby pevných paliv, jejichž spalování je jednou z hlavních příčin hrozící globální klimatické katastrofy, se totiž během několika desetiletí vyčerpají. A s energií stojí a padá moderní lidská společnost.
Ochránci životního prostředí - Greenpeace a další hnutí a organizace - argumentují tím, že jaderné energie není zapotřebí, protože svět si zvykl plýtvat. Tvrdí, že jádro je příliš rizikové a nejsou vyřešeny zásadní technické otázky, co s odpadem. Perspektiva je v obnovitelných zdrojích energie a úsporách.
Jaderná a průmyslová lobby ale vůči těmto námitkám oponuje doklády o rentabilitě a bezpečnosti jaderných elektráren, zaštiťuje se energetickou náročností ekonomik a nutností zachovat růst produkce. Především využívá toho, že jádo představuje z pohledu dopadu na životní prostředí nejčistší zdroj energie. Zastánci jádra sice připouštějí, že nejde o ideální řešení budoucích energetických potřeb, ale pomůže získat čas k jeho nalezení. Na kloub kontrolované řetězové reakci jaderného štěpení přišli fyzikové Maďar Leo Szilard a Italoameričan Enrico Fermi už počátkem 40. let. Zuřila ale válka, a tak první využití objevu bylo stejně vojenské. Statisíce mrtvých, doživotně postižení a zničení květoucích měst v situaci, kdy válka již spěla ke svému konci, vrhly na jadernou energii těžký stín. V letech studené války se pak možnost mít mohutný energetický zdroj stala předmětem strategické soutěže a otázkou mocenské prestiže.
Prvenství patří Rusům
Prvenství získal Sovětský svaz. Jeho vodní grafitový reaktor AM-1 (atom mirnyj - tedy mírový atom) v Obninsku sto kilometrů od Moskvy začal dodávat elektřinu do sítě už v roce 1954, dva roky před Brity. A teprve po nich přišli Američané.
Ačkoliv k první velké nehodě došlo v USA, symbolem katastrofy se stal Černobyl. Po Rusech, Britech a Američanech pak do klubu zemí s jadernými elektrárnami vstoupili Francouzi a Číňané. Československo se připojilo v roce 1972 spuštěním bloku A1 Jaslovských Bohunic.
Nyní světovými energetickými sítěmi proudí více než 2,574 biliónu kilowatthodin ze 440 reaktorů, což je šestina celosvětové produkce elektřiny. Další třicítka reaktorů je ve výstavbě, nejvíc v Indii a Číně. Silný tlak protijaderných hnutí některé země buď přinutil vyhlásit na další rozvoj jaderné energetiky moratorium (Německo), nebo vedl i k tomu, že nová elektrárna byla před uvedením do provozu zakonzervována (Rakousko). Jiné země pokračují v rozvoji jaderné energetiky dál (Finsko).
***
Počet reaktorů v zemích světa a podíl na jejich celkové výrobě elektřiny
17 Kanada 12 %
30 Rusko 16 %
9 Španělsko 26 %
4 Finsko 30 %
11 Švédsko 46 %
6 Česko 32 %
27 Británie 22 %
? KLDR údaje nejsou známy
2 Litva 80 %
103 USA 20 %
7 Belgie 57 %
1 Nizozemsko 4 %
59 Francie 78 %
13 Ukrajina 46 %
1 Rumunsko 10 %
4 Bulharsko 47 %
4 Maďarsko 36 %
54 Japonsko 39 %
19 Jižní Korea 39 %
5 Švýcarsko 40 %
2 Mexiko 4 %
9 Čína 1,4 %
6 (Tchaj-wan 21 %)
18 Německo 30 %
1 Slovinsko 41 %
6 Slovensko 65 %
14 Indie 4 %
2 Brazílie 4 %
2 Argentina 7 %
2 Jižní Afrika 6 %
2 Pákistán 3 %
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
