Právo: Modernizace technologií znamená úspory
26.10.2005 | PRAHA | Právo | Václav Tuček |
Rozhovor s Tomášem Novotným, náměstkem ministra životního prostředí.
* Někteří představitelé průmyslové sféry a ministerstva průmyslu a obchodu často označují zákony na ochranu životního prostředí za bariéru ekonomického růstu. Jak byste jim oponoval?
Zákony na ochranu životního prostředí pochopitelně nehájí zájmy podniků, ale zájmy jednotlivců, občanů. Podniky při výrobě produkují znečištění, které následně jako vedlejší efekt poškozuje zdraví obyvatel. Tím dochází k významným společenským škodám a osobním újmám. Je tedy třeba, aby podniky investovaly do moderních technologií, které snižují produkci škodlivin. V opačném případě jsou zatěžovány poplatky za znečišťování ovzduší či povrchových vod podle principu znečišťovatel platí. Cesta přes modernizaci výrob a snížení energetické a materiálové náročnosti přináší také významné úspory ekonomické, nejen ekologické. Čili přispívá k ekonomickému růstu v souladu s Lisabonskou strategií EU. Celkově je zavádění ekologické legislativy nejen v oblasti ochrany ovzduší, ale i v dalších složkách jednoznačně pro společnost přínosné. Navíc s sebou přináší i velké ekonomické příležitosti.
* Jaké jsou další přínosy ochrany životního prostředí pro rozvoj ekonomiky?
Je to v prvé řadě již uvedená modernizace, s čímž je spojena větší produktivita výroby a menší znečištění ovzduší či vod a lepší zdraví obyvatelstva. Velkým přínosem jsou rozsáhlé investice z fondů EU na infrastrukturu životního prostředí, v roce 2004 to bylo osm miliard korun, od roku 2007 to bude asi 25 miliard Kč ročně, což výrazně podporuje ekonomický růst. Kromě toho jsou naše firmy stále více schopny konkurovat na zahraničních trzích v exportu ekologických technologií do čistíren a kanalizací či odpadových technologií apod. Zejména trhy, jako je Čína, Indie, Rusko či státy Jižní Ameriky, ale i další země Dálného východu, představují velice zajímavé odbytiště pro ekologické technologie. V neposlední řadě je zde zahraniční rozvojová pomoc Česka, v rámci které je ročně více než 100 miliónů Kč směrováno do rozvojových zemí na ekologické projekty. Zde mají naše podniky velkou šanci podílet se na realizaci těchto projektů a získat pozici na místních trzích.
* Jaké vidíte možnosti dalšího snížení produkce skleníkových plynů v Česku, a tudíž náš příspěvek ke zmírnění dopadů změny klimatu?
Česko není v příznivé situaci. V produkci skleníkových plynů na počet obyvatel patříme k nejhorším zemím v EU. Vláda přijala závazek snížit množství oxidu uhličitého do roku 2020 o 30 procent ve srovnání s rokem 2000. Ke splnění tohoto ambiciózního cíle je třeba celá řada kroků. Zejména již zmíněná další modernizace průmyslové výroby v ČR, podpora alternativních paliv v automobilové dopravě, podpora obnovitelných zdrojů energie, energetické úspory v podnicích a domácnostech či zalesňování. Stát tyto trendy podporuje např. zákonem na podporu obnovitelných zdrojů energie, dotačními tituly zejména z fondů EU a SFŽP či připravovanou ekologickou daňovou reformou a dalšími opatřeními.
* Zmínil jste se o ekologické daňové reformě. Myslíte si, že další daně veřejnost přivítá?
Ekologická daňová reforma je rozpočtově neutrální. To znamená, že zatímco se zvýší daně zejména na produkci elektřiny z uhlí, sníží se ve stejné výši jiné daně či odvody občanů do státního rozpočtu. Ekologickou daňovou reformu musí Česko zavést od roku 2008, vychází totiž ze směrnice EU, a je tedy pro členské státy EU závazná. Pro občany bude mít zásadní přínos v tlaku na omezení produkce elektřiny v ČR z tepelných elektráren, která s sebou nese vznik chemických látek nejvíce znečišťujících ovzduší a ohrožujících zdraví občanů.
* Jak hodlá stát podpořit obnovitelné zdroje energie?
Česko musí mít podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové produkci energie šest procent do roku 2010. Dnes to není ani polovina. Společně s energetickými úsporami (ČR má přibližně dvojnásobnou energetickou náročnost, než je průměr OECD) a ekologickou daňovou reformou jde o klíčové opatření ke snížení podílu fosilních paliv (uhlí, ropa) na produkci energie. Je strategicky výhodné podporovat alternativní zdroje energie, jejichž využívání nemá negativní vedlejší dopady na zdraví občanů. Je zde pochopitelně další důvod, kterým je postupné ztenčování zásob fosilních paliv. Kromě fondů EU a domácích dotačních zdrojů na podporu spalování biomasy či využívání sluneční energie je zde nově přijatý zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který garantuje nákupní cenu elektřiny z těchto zdrojů po dobu 15 let. Dalším zdrojem do této oblasti budou také finanční prostředky z prodeje kreditů na skleníkové plyny, které má Česko k dispozici v rámci tzv. Kjótského protokolu. Z tohoto prodeje může ČR získat v následujících letech až 30 miliard Kč.
reklama
Zákony na ochranu životního prostředí pochopitelně nehájí zájmy podniků, ale zájmy jednotlivců, občanů. Podniky při výrobě produkují znečištění, které následně jako vedlejší efekt poškozuje zdraví obyvatel. Tím dochází k významným společenským škodám a osobním újmám. Je tedy třeba, aby podniky investovaly do moderních technologií, které snižují produkci škodlivin. V opačném případě jsou zatěžovány poplatky za znečišťování ovzduší či povrchových vod podle principu znečišťovatel platí. Cesta přes modernizaci výrob a snížení energetické a materiálové náročnosti přináší také významné úspory ekonomické, nejen ekologické. Čili přispívá k ekonomickému růstu v souladu s Lisabonskou strategií EU. Celkově je zavádění ekologické legislativy nejen v oblasti ochrany ovzduší, ale i v dalších složkách jednoznačně pro společnost přínosné. Navíc s sebou přináší i velké ekonomické příležitosti.
* Jaké jsou další přínosy ochrany životního prostředí pro rozvoj ekonomiky?
Je to v prvé řadě již uvedená modernizace, s čímž je spojena větší produktivita výroby a menší znečištění ovzduší či vod a lepší zdraví obyvatelstva. Velkým přínosem jsou rozsáhlé investice z fondů EU na infrastrukturu životního prostředí, v roce 2004 to bylo osm miliard korun, od roku 2007 to bude asi 25 miliard Kč ročně, což výrazně podporuje ekonomický růst. Kromě toho jsou naše firmy stále více schopny konkurovat na zahraničních trzích v exportu ekologických technologií do čistíren a kanalizací či odpadových technologií apod. Zejména trhy, jako je Čína, Indie, Rusko či státy Jižní Ameriky, ale i další země Dálného východu, představují velice zajímavé odbytiště pro ekologické technologie. V neposlední řadě je zde zahraniční rozvojová pomoc Česka, v rámci které je ročně více než 100 miliónů Kč směrováno do rozvojových zemí na ekologické projekty. Zde mají naše podniky velkou šanci podílet se na realizaci těchto projektů a získat pozici na místních trzích.
* Jaké vidíte možnosti dalšího snížení produkce skleníkových plynů v Česku, a tudíž náš příspěvek ke zmírnění dopadů změny klimatu?
Česko není v příznivé situaci. V produkci skleníkových plynů na počet obyvatel patříme k nejhorším zemím v EU. Vláda přijala závazek snížit množství oxidu uhličitého do roku 2020 o 30 procent ve srovnání s rokem 2000. Ke splnění tohoto ambiciózního cíle je třeba celá řada kroků. Zejména již zmíněná další modernizace průmyslové výroby v ČR, podpora alternativních paliv v automobilové dopravě, podpora obnovitelných zdrojů energie, energetické úspory v podnicích a domácnostech či zalesňování. Stát tyto trendy podporuje např. zákonem na podporu obnovitelných zdrojů energie, dotačními tituly zejména z fondů EU a SFŽP či připravovanou ekologickou daňovou reformou a dalšími opatřeními.
* Zmínil jste se o ekologické daňové reformě. Myslíte si, že další daně veřejnost přivítá?
Ekologická daňová reforma je rozpočtově neutrální. To znamená, že zatímco se zvýší daně zejména na produkci elektřiny z uhlí, sníží se ve stejné výši jiné daně či odvody občanů do státního rozpočtu. Ekologickou daňovou reformu musí Česko zavést od roku 2008, vychází totiž ze směrnice EU, a je tedy pro členské státy EU závazná. Pro občany bude mít zásadní přínos v tlaku na omezení produkce elektřiny v ČR z tepelných elektráren, která s sebou nese vznik chemických látek nejvíce znečišťujících ovzduší a ohrožujících zdraví občanů.
* Jak hodlá stát podpořit obnovitelné zdroje energie?
Česko musí mít podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové produkci energie šest procent do roku 2010. Dnes to není ani polovina. Společně s energetickými úsporami (ČR má přibližně dvojnásobnou energetickou náročnost, než je průměr OECD) a ekologickou daňovou reformou jde o klíčové opatření ke snížení podílu fosilních paliv (uhlí, ropa) na produkci energie. Je strategicky výhodné podporovat alternativní zdroje energie, jejichž využívání nemá negativní vedlejší dopady na zdraví občanů. Je zde pochopitelně další důvod, kterým je postupné ztenčování zásob fosilních paliv. Kromě fondů EU a domácích dotačních zdrojů na podporu spalování biomasy či využívání sluneční energie je zde nově přijatý zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který garantuje nákupní cenu elektřiny z těchto zdrojů po dobu 15 let. Dalším zdrojem do této oblasti budou také finanční prostředky z prodeje kreditů na skleníkové plyny, které má Česko k dispozici v rámci tzv. Kjótského protokolu. Z tohoto prodeje může ČR získat v následujících letech až 30 miliard Kč.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
