Ižurnál: Motýli byli v Británii na pokraji vyhynutí, teď se jim začíná pomalu dařit
17.5.2011 | VELKÁ BRITÁNIE | Ižurnál | Ondřej Černý, Michal Šenk |
Tři deštivá léta dohnala motýly ve Velké Británii na pokraj vyhynutí. Jenže díky loňskému výjimečně dlouhému babímu létu zažívají i některé ohrožené druhy na britských ostrovech velký comeback. Na tamní louky se vrací modrásek jetelový, pestrobarvec petrklíčový, ostruháček švestkový i bělásek hrachorový.
Celkový trend jak v Británii, tak téměř v celé Evropě včetně Česka je ale stále spíše opačný. Motýlů ubývá. Podle statistik vyhynulo na území dnešní České republiky za posledních sto let 18 druhů motýlů. Nejbolestivější ztráty u nás v posledních letech postihly druhy řídkých světlých listnatých lesů a pak stanovišť jako jsou třeba písčiny, ty prakticky zanikly.
„Za celoevropský ústup motýlů mohou jednoznačně změny v zemědělství a lesnictví, ve využívání krajiny v posledních padesáti a šedesáti letech, kdy se středoevropská, západoevropská krajina změnily k nepoznání,“ vysvětluje Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd.
Mohlo by se zdát, že za úbytkem motýlů stojí rostoucí znečištění krajiny. „Nejde ani tak o čistotu prostředí, jak si to představujeme my,“ namítá Konvička. „Když pojedete někam do jižní Evropy, na Balkán, uvidíte tam poměrně znečištěné prostředí, odpadky, přesto tam uvidíte více motýlů než třeba v supervyčištěné západní Evropě. Není to tolik o čistém životním prostředí, ale o tom, aby to prostředí motýlům poskytovalo to, co potřebují k životu – živné rostliny, nektar, úkryty, a to je to, co motýlům chybí,“ říká.
Dokladem toho budiž dnešní pravidelně strojově sečené louky. Na těch dnes podle Konvičky nenajdeme nic. Kdybychom ovšem byli ve staré krajině, kdybychom viděli tu stejnou louku před padesáti lety, kde se kosilo ručně kousek po kousku, pozorovali bychom nepoměrně více života. „V poslední době jsme krajinu homogenizovali, zestejnili a v takové krajině nenajdete nic,“ podotýká Konvička.
„Ztráta každého druhu bolí, ale největší ztrátou jsou druhy, které u nás byly doma. Ne ty, které k nám zasahovaly jen okrajově, třeba některé druhy z jižní Moravy. Druhy pro které Česká republika byla centrem výskytu,“ upozorňuje Konvička.
reklama
„Za celoevropský ústup motýlů mohou jednoznačně změny v zemědělství a lesnictví, ve využívání krajiny v posledních padesáti a šedesáti letech, kdy se středoevropská, západoevropská krajina změnily k nepoznání,“ vysvětluje Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd.
Mohlo by se zdát, že za úbytkem motýlů stojí rostoucí znečištění krajiny. „Nejde ani tak o čistotu prostředí, jak si to představujeme my,“ namítá Konvička. „Když pojedete někam do jižní Evropy, na Balkán, uvidíte tam poměrně znečištěné prostředí, odpadky, přesto tam uvidíte více motýlů než třeba v supervyčištěné západní Evropě. Není to tolik o čistém životním prostředí, ale o tom, aby to prostředí motýlům poskytovalo to, co potřebují k životu – živné rostliny, nektar, úkryty, a to je to, co motýlům chybí,“ říká.
Dokladem toho budiž dnešní pravidelně strojově sečené louky. Na těch dnes podle Konvičky nenajdeme nic. Kdybychom ovšem byli ve staré krajině, kdybychom viděli tu stejnou louku před padesáti lety, kde se kosilo ručně kousek po kousku, pozorovali bychom nepoměrně více života. „V poslední době jsme krajinu homogenizovali, zestejnili a v takové krajině nenajdete nic,“ podotýká Konvička.
„Ztráta každého druhu bolí, ale největší ztrátou jsou druhy, které u nás byly doma. Ne ty, které k nám zasahovaly jen okrajově, třeba některé druhy z jižní Moravy. Druhy pro které Česká republika byla centrem výskytu,“ upozorňuje Konvička.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
