MF Dnes: Na ochranu přírody si prý indiáni nepotrpěli
6.3.2006 | LOS ANGELES, PRAHA | MF Dnes | mcm |
První evropští osadníci byli okouzleni pohledem na kalifornskou přírodu oplývající zvířaty i ptactvem. Tehdy se rodila legenda o harmonickém vztahu mezi rudým mužem a prostředím, v němž žil.
Výzkum ptačích kostí z Kalifornie však nyní ukázal, že to byla jen legenda. Kalifornští indiáni nebyli k přírodě o mnoho milosrdnější než jejich bílí nástupci vyzbrojení revolvery a opakovačkami.
Vědci ještě vedou spory o tom, zda už zánik velkých zvířat koncem doby ledové lze připsat na konto původních obyvatel Ameriky.
Utažský antropolog Jack Broughton však nyní prokázal, že tito lidé dokázali přivést na okraj zániku některé druhy ptáků v předkolumbovské Kalifornii. Broughton prozkoumal pozůstatky ptáků z rozsáhlé „skládky“ v zátoce u San Franciska, kam indiáni 2600 let odhazovali zbytky mušlí, kostí a nástrojů.
Průzkum téměř šesti tisíc kostí ukázal, jak ptáků ubývalo. Nejdříve přišly na řadu velké husy, žijící na pevné zemi nebo v bažinách.
Když jejich stavy poklesly, vzrostl v odpadcích podíl kostí menších druhů hus a kachen. Když lidé vyplenili zdroje potravy v okolí, začali vyrážet za kořistí i na nebezpečný Pacifik a lovili kachny žijící na moři, ale i další ptáky hnízdící na ostrůvcích u pobřeží Kalifornie.
O moc lépe než kachny nedopadli ani kormoráni. „Před 1500 lety došlo k velkému poklesu jejich počtu a ke konci sledovaného období se jen občas vyskytne dospělý jedinec, který zavítal do této oblasti,“ konstatuje americký antropolog. Výsledky svého sedmiletého studia nyní zveřejnil v časopise Continuum, který vydává Utažská univerzita.
Tato zjištění jsou ve shodě s dalšími Broughtonovými výzkumy, které se zaměřily na výskyt ryb či větších savců. I v těchto případech americký antropolog zjistil, že zvířat postupně ubývalo. Projevovalo se to nejen zmenšováním počtu jejich kostí, ale i tím, že v nálezech se objevovaly pozůstatky stále menších a mladších příslušníků těchto druhů.
Dosud se soudilo, že jen na izolovaných ostrovech jako Havaj dokázali lidé decimovat zvířecí populace a způsobit jejich zánik. Broughtonovy studie narušují tuto představu a podkopávají i „obecné vnímání starověkých Američanů jako zdravých, šťastných lidí, žijících v souladu s životním prostředím“. Podle antropologa „záleží na tom, kam a jak daleko zpět do minulosti se díváte - domorodí lidé buď žili v harmonii s přírodou, nebo v rozsáhlých oblastech vyjedli atraktivní druhy kořisti“.
Pokud tedy běloši při svém příchodu viděli „neporušenou“ přírodu, bylo to vlastně jejich dílo. Nemoci, které přinesli Kolumbovi následníci, se totiž převalily kontinentem a zničily devadesát procent indiánského obyvatelstva.
Během 16. století tak počet lovců prudce klesl a americká příroda se mohla vzpamatovat. O dvě stě let později se opět zdálo, že Amerika oplývá nevyčerpatelnými zdroji zvířat i ptactva. Kachen a hus bylo podle Broughtona tolik, „že jste je mohli pobíjet holí nebo klackem“.
reklama
Vědci ještě vedou spory o tom, zda už zánik velkých zvířat koncem doby ledové lze připsat na konto původních obyvatel Ameriky.
Utažský antropolog Jack Broughton však nyní prokázal, že tito lidé dokázali přivést na okraj zániku některé druhy ptáků v předkolumbovské Kalifornii. Broughton prozkoumal pozůstatky ptáků z rozsáhlé „skládky“ v zátoce u San Franciska, kam indiáni 2600 let odhazovali zbytky mušlí, kostí a nástrojů.
Průzkum téměř šesti tisíc kostí ukázal, jak ptáků ubývalo. Nejdříve přišly na řadu velké husy, žijící na pevné zemi nebo v bažinách.
Když jejich stavy poklesly, vzrostl v odpadcích podíl kostí menších druhů hus a kachen. Když lidé vyplenili zdroje potravy v okolí, začali vyrážet za kořistí i na nebezpečný Pacifik a lovili kachny žijící na moři, ale i další ptáky hnízdící na ostrůvcích u pobřeží Kalifornie.
O moc lépe než kachny nedopadli ani kormoráni. „Před 1500 lety došlo k velkému poklesu jejich počtu a ke konci sledovaného období se jen občas vyskytne dospělý jedinec, který zavítal do této oblasti,“ konstatuje americký antropolog. Výsledky svého sedmiletého studia nyní zveřejnil v časopise Continuum, který vydává Utažská univerzita.
Tato zjištění jsou ve shodě s dalšími Broughtonovými výzkumy, které se zaměřily na výskyt ryb či větších savců. I v těchto případech americký antropolog zjistil, že zvířat postupně ubývalo. Projevovalo se to nejen zmenšováním počtu jejich kostí, ale i tím, že v nálezech se objevovaly pozůstatky stále menších a mladších příslušníků těchto druhů.
Dosud se soudilo, že jen na izolovaných ostrovech jako Havaj dokázali lidé decimovat zvířecí populace a způsobit jejich zánik. Broughtonovy studie narušují tuto představu a podkopávají i „obecné vnímání starověkých Američanů jako zdravých, šťastných lidí, žijících v souladu s životním prostředím“. Podle antropologa „záleží na tom, kam a jak daleko zpět do minulosti se díváte - domorodí lidé buď žili v harmonii s přírodou, nebo v rozsáhlých oblastech vyjedli atraktivní druhy kořisti“.
Pokud tedy běloši při svém příchodu viděli „neporušenou“ přírodu, bylo to vlastně jejich dílo. Nemoci, které přinesli Kolumbovi následníci, se totiž převalily kontinentem a zničily devadesát procent indiánského obyvatelstva.
Během 16. století tak počet lovců prudce klesl a americká příroda se mohla vzpamatovat. O dvě stě let později se opět zdálo, že Amerika oplývá nevyčerpatelnými zdroji zvířat i ptactva. Kachen a hus bylo podle Broughtona tolik, „že jste je mohli pobíjet holí nebo klackem“.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
