MF Dnes: Nikaragua by chtěla vlastní průplav

Devadesát a dva roky už trvá monopol Panamského průplavu na lodní dopravu skrze americký kontinent. To by se brzy mělo změnit: nikaragujští politici slibují, že postaví vlastní kanál. Myšlenka to není nijak originální - první vážné projekty vodní cesty přes území dnešní Nikaraguy se objevily před více než 250 lety. Vlastně i školáka při pohledu do atlasu napadne, jak lákavé by bylo plout proti řece San Juan až k ohromnému jezeru Cocibolca, odkud už je to jen „skok“ do Pacifiku. Ale nikdy na to nakonec nebyly peníze. Prezident Enrique Bolanos nyní přesvědčeně tvrdí, že podnik slibuje dostatečné zisky na to, aby se k jeho financování našlo dost sponzorů. Bolanos šel tak daleko, že počátkem října oficiálně oznámil zahájení projektu zvaného Velký mezioceánský nikaragujský kanál. Sponzoři budou v každém případě potřeba. Podle střízlivých odhadů by stavba průplavu trvala asi deset let a stála 20 miliard dolarů. To nezní jako závratná suma, jenže celá nikaragujská ekonomika za rok vyprodukuje sotva čtvrtinu předpokládaných výdajů. Pětimilionový stát proto počítá s tím, že osloví větší počet globálních korporací včetně japonských a čínských bank. Přes jezero, kolem sopky Proč by vlastně zahraniční společnosti měly do projektu investovat, zvláště když Panama v nejbližší době počítá s rozšířením svého vlastního průplavu, aby v něm mohly plout i větší zaoceánské nákladní lodě? Prezident Bolanos argumentuje tím, že jen menší část lodí plujících k americkým břehům v současnosti využívá Panamský průplav. Jeho hlavním nedostatkem je, že pojme nákladní lodě jen do výtlaku 79 tisíc tun. Po rozšíření stoupne maximální výtlak na 120 tisíc, jenže nikaragujský průplav by umožnil proplout i tankerům o výtlaku 250 tisíc tun. „Stavba by celé Střední Americe přinesla nebývalý hospodářský rozkvět,“ tvrdí Bolanos. Představitelé Panamy, kteří řeči o možné konkurenci sledují s krajním znepokojením, snášejí na stůl opačné argumenty. „Naše analýzy ukazují, že v mezinárodní lodní přepravě není pro dva kanály v Americe dostatečná poptávka. Pokud svůj projekt přece jen schválí, budou si muset účtovat podstatně vyšší ceny než my,“ citoval list Los Angeles Times Rodolfa Sabongeho, jednoho z šéfů společnosti provozující Panamský průplav. Nikaragujský kanál by ostatně vyžadoval i podstatně vyšší nároky na stavbu, neboť by byl dlouhý 270 kilometrů, tedy čtyřikrát tolik co panamský. Vedl by mimo jiné také kolem aktivní sopky Momotombo. Na obou jeho koncích by musely vzniknout velké přístavy. Znamenal by samozřejmě i velký ekologický zásah do krajiny, a jak upozorňují ekologové, proťal by příčně lesnaté vnitrozemí, a vystavil tak zdejší tropické lesy nebezpečí vykácení. Zelení proto jako plnohodnotnou variantu nabízejí vybudování „suchého kanálu“ neboli železnice skrze kontinent, kde by se na obou koncích nacházela u oceánů obří překladiště. Hlas ekologů však v této středoamerické zemi není příliš slyšet, neboť Nikaragua je jedním z nejchudších států světa, kde žijí tři čtvrtiny lidí za méně než dva dolary na den a nezaměstnanost se blíží padesáti procentům.

---

reklama

---