Právo: Nizozemci uchovají jaderný odpad u Borssele
7.1.2005 | BORSSELE | Právo | Petr Pokorný |
Zatímco Česko uvažuje, že kolem roku 2050 zahájí na svém území výstavbu trvalého hlubinného úložiště jaderných odpadů, Nizozemci si tuto lhůtu ještě o dalších nejméně 50 let prodloužili.
Už totiž u Borssele na svém jihozápadním pobřeží asi 30 kilometrů od hranic s Belgií otevřeli nový nadzemní mezisklad pro ukládání všech druhů jaderných odpadů. Kapacita vystačí podle projektu na zhruba 100 let.
„Teprve poté bychom přistoupili k vybudování podzemního trvalého úložiště. Osobně se ale domnívám, že v té době už bude vyřešen jiný, výhodnější a méně nákladný způsob využití jaderných odpadů,“ řekl Právu Hans Codée, ředitel Ústřední nizozemské organizace pro likvidaci radioaktivního odpadu COVRA.
Ochrana proti všem živlům
Úložiště COVRA nedaleko jaderné elektrárny Borssele leží na ploše 20 hektarů a končí zde všechny druhy radioaktivních odpadů (vysoko, středně i nízko radioaktivní).
Nízko a středně radioaktivní odpady se zde lisují a zalévají betonem, mohou se ale také spalovat ve speciálních pecích, kde se odpadní plyny několikrát filtrují, větší kovové předměty drtí a zalévají betonem, odpadní voda se po čištění vrací zpět do koloběhu.
„Kontejnery s odpadem jsou očíslovány a skladují se ve speciálních budovách. V prostoru úložiště je dnes místo pro vybudování dalších 13 podobných objektů,“ konstatoval Codée.
Vysoce radioaktivní odpady, které tvoří vyhořelé vitrifikované palivo z jaderných elektráren Borssele a Dodewaard i dvou výzkumných reaktorů v Pettenu a Delftu, směřuje do nově otevřeného objektu u Borssele, splňujícího přísné bezpečnostní požadavky.
Jeho betonové zdi jsou 1,7 metru tlusté. Objekt odolá nejen všem přírodním živlům - hurikánům, zemětřesením a záplavám, ale také dalším nepředvídatelným událostem, jako je třeba výbuch plynu či pád letadla.
Právě záplavy jsou pro Nizozemsko, kde moře často krotí umělé hráze, velmi aktuální. „I kdyby se hráze teoreticky protrhly, jsou otvory pro cirkulaci vzduchu umístěny v takové výšce, že je moře nezalije ani při hladině o metr vyšší,“ konstatoval ředitel COVRA.
Před půlstoletím vtrhlo moře do vnitrozemí a zahynuly tisíce lidí. Nizozemci jsou přesto klidní. „Každý ví, že se hladina moří bude postupně zvedat. My jsme ale připraveni hráze zvyšovat,“ prohlásil Rob Stoll, ředitel vědeckovýzkumného centra v severonizozemském Pettenu, jehož reaktor s tepelným výkonem 45 megawattů leží přímo pod hrází na břehu moře.
Místní jsou pyšní
Svým způsobem mezisklad vyhořelého jaderného paliva, podobný nizozemskému, v Česku existuje už v Dukovanech a do roku 2014 by měl vyrůst také v areálu jaderné elektrárny Temelín.
Zatímco výstavbě v Temelíně se snaží všemi silami zabránit různé skupiny protijaderných aktivistů, Nizozemci podobné problémy neměli.
„Dostali jsme nabídku, abychom mezisklad umístili ve zdejší průmyslové zóně. Starosta Borssele je dokonce na náš provoz tak pyšný, že sem vozí na návštěvu všechny zahraniční delegace,“ zdůraznil Codée.
Podle jeho slov nechce COVRA mezisklad ukrývat, a proto zvolila i netradiční architektonické pojetí objektu. Ten je skutečně v nizozemské rovině vidět zdaleka. Autor stavby vybral výrazné barvy fasády.
Na oranžovém (výstražném) podkladu je v zelené (přírodní) barvě vyveden obrovský Einsteinův vzorec E = mc2. „Tak jak slábne úroveň radioaktivity uložených odpadů, budeme každých dvacet let sytost oranžové barvy zeslabovat. Po sto letech proto bude mezisklad úplně bílý,“ poznamenal ředitel COVRA.
reklama
„Teprve poté bychom přistoupili k vybudování podzemního trvalého úložiště. Osobně se ale domnívám, že v té době už bude vyřešen jiný, výhodnější a méně nákladný způsob využití jaderných odpadů,“ řekl Právu Hans Codée, ředitel Ústřední nizozemské organizace pro likvidaci radioaktivního odpadu COVRA.
Ochrana proti všem živlům
Úložiště COVRA nedaleko jaderné elektrárny Borssele leží na ploše 20 hektarů a končí zde všechny druhy radioaktivních odpadů (vysoko, středně i nízko radioaktivní).
Nízko a středně radioaktivní odpady se zde lisují a zalévají betonem, mohou se ale také spalovat ve speciálních pecích, kde se odpadní plyny několikrát filtrují, větší kovové předměty drtí a zalévají betonem, odpadní voda se po čištění vrací zpět do koloběhu.
„Kontejnery s odpadem jsou očíslovány a skladují se ve speciálních budovách. V prostoru úložiště je dnes místo pro vybudování dalších 13 podobných objektů,“ konstatoval Codée.
Vysoce radioaktivní odpady, které tvoří vyhořelé vitrifikované palivo z jaderných elektráren Borssele a Dodewaard i dvou výzkumných reaktorů v Pettenu a Delftu, směřuje do nově otevřeného objektu u Borssele, splňujícího přísné bezpečnostní požadavky.
Jeho betonové zdi jsou 1,7 metru tlusté. Objekt odolá nejen všem přírodním živlům - hurikánům, zemětřesením a záplavám, ale také dalším nepředvídatelným událostem, jako je třeba výbuch plynu či pád letadla.
Právě záplavy jsou pro Nizozemsko, kde moře často krotí umělé hráze, velmi aktuální. „I kdyby se hráze teoreticky protrhly, jsou otvory pro cirkulaci vzduchu umístěny v takové výšce, že je moře nezalije ani při hladině o metr vyšší,“ konstatoval ředitel COVRA.
Před půlstoletím vtrhlo moře do vnitrozemí a zahynuly tisíce lidí. Nizozemci jsou přesto klidní. „Každý ví, že se hladina moří bude postupně zvedat. My jsme ale připraveni hráze zvyšovat,“ prohlásil Rob Stoll, ředitel vědeckovýzkumného centra v severonizozemském Pettenu, jehož reaktor s tepelným výkonem 45 megawattů leží přímo pod hrází na břehu moře.
Místní jsou pyšní
Svým způsobem mezisklad vyhořelého jaderného paliva, podobný nizozemskému, v Česku existuje už v Dukovanech a do roku 2014 by měl vyrůst také v areálu jaderné elektrárny Temelín.
Zatímco výstavbě v Temelíně se snaží všemi silami zabránit různé skupiny protijaderných aktivistů, Nizozemci podobné problémy neměli.
„Dostali jsme nabídku, abychom mezisklad umístili ve zdejší průmyslové zóně. Starosta Borssele je dokonce na náš provoz tak pyšný, že sem vozí na návštěvu všechny zahraniční delegace,“ zdůraznil Codée.
Podle jeho slov nechce COVRA mezisklad ukrývat, a proto zvolila i netradiční architektonické pojetí objektu. Ten je skutečně v nizozemské rovině vidět zdaleka. Autor stavby vybral výrazné barvy fasády.
Na oranžovém (výstražném) podkladu je v zelené (přírodní) barvě vyveden obrovský Einsteinův vzorec E = mc2. „Tak jak slábne úroveň radioaktivity uložených odpadů, budeme každých dvacet let sytost oranžové barvy zeslabovat. Po sto letech proto bude mezisklad úplně bílý,“ poznamenal ředitel COVRA.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
