MF Dnes: Nový plán na záchranu Benátek
27.3.2004 | BENÁTKY | MF Dnes
Benátky, jedno z nejpůvabnějších a také nejohroženějších historických center, lze před záplavami ochránit pomocí technologií, které využívá ropný průmysl. Tvrdí to tým vědců z padovské univerzity. Pod město, do písečné vrstvy v hloubce několika set metrů, hodlají napumpovat plyn nebo mořskou vodu.
Geomechaničtí inženýři z Padovy tvrdí, že jejich projekt je velmi šetrný k ekologickým systémům a bezpečný. Řeší zároveň dva problémy: město pozvedne nad hrozivě stoupající mořskou hladinu a zároveň prodlouží funkčnost protipovodňové bariéry MOSE. Kontroverzní obrovská stavidla se sice už v ústí benátské zátoky budují, ale o jejich nezbytnosti stále řada vědců a ekologů pochybuje.
Jako Atlantida?
Nutno podotknout, že tým profesora Giuseppa Gambolatiho nepřichází s žádnou převratně novou ideou. O možnosti vstřikování určité kapaliny do podzemních vrstev pod městem, jež se jen za posledních sto let propadlo takřka o 30 centimetrů, se už vedly diskuse na začátku 70. let. Nakonec byl však projekt shledán riskantním - koneckonců jako mnoho dalších nápadů. A že jich svého času nebylo málo.
Po velké povodni 4. listopadu 1966, kdy se i náměstí svatého Marka ocitlo na několik dní metr pod hladinou (nejvýše se voda v ulicích vyšplhala až na 1,94 metru), se konečně o devastované historické centrum začaly zajímat početné místní úřady, italská vláda i mezinárodní instituce včetně UNESCO. To dnes vede kampaň na podporu Consorzia Venezia Nuova (Nové benátské konsorcium), jež zachraňuje ohrožené domy a zároveň se snaží - ve spolupráci s vědci a odborníky - zvrátit neveselé perspektivy města postaveného na pilotech.
Co je dnes pro Benátky nejnebezpečnější? Všechny problémy se pochopitelně odvozují od vody: mořská hladina v důsledku klimatických změn stoupá, sílí nápory přílivových vod z Jaderského moře, záplavy a přívalové deště jsou stále častější, terén klesá v důsledku odčerpávání spodních vod, laguna je znečištěna chemickým průmyslem - ten při budování umělých koridorů pro cisternové lodi rozvrátil přirozený systém cirkulace vody (komplikují ho také zanesená koryta kanálů) a zničil příslušné biotopy. Důsledky jsou nabíledni: starobylé město je doslova "nahlodáno" zespodu, zvenku i zevnitř. Peníze
na opravy se nedostávají, některé ostrovy už zcela zpustly. Zatímco počet turistů stoupá, Benátčanů je ve srovnání s 50. lety minulého století sotva polovina - jen 70 000. Nejvíce lidí se vystěhovalo v 70. letech. Tehdy se hladina vody celkově zvedla o deset centimetrů a dostala se až nad mramorové základy domů.
Mojžíšova stavidla
Benátčanům nezbylo než se začít moři bránit. U Lida vyrostly protipovodňové stěny, vodolamy měly omezit nápor vln a částečně zregulovat vodní toky v laguně. Když už se zdálo, že se situace zklidnila, přišly v roce 1996 zase dlouhodobé záplavy. Hladina v zátoce se zvedla o 1,34 metru nad průměr a ochromila město. Na pořad jednání Consorzia Venezia Nuova se tedy znovu dostal diskutovaný, několikrát zavrhnutý a znovuvzkříšený projekt MOSE (Modulo Sperimentale Elettronico).
MOSE, což v italštině - až symbolicky - je i jméno Mojžíš, počítá s přímou ochrannou bariérou proti mořským vlnám. Jde o systém sklopných stavidel, která v klidovém stavu spočívají na dně laguny - ve třech úžinách. Pokud hladina při přílivu stoupne o kritických sto centimetrů nad normál, ze stavidel se stlačeným vzduchem vypudí voda. Tím se zvedne plovoucí hráz, která je složena z bloků širokých 20 metrů, silných čtyři až pět metrů a vysokých mezi 20 až 30 metry. Všechny tři vstupy do zátoky se tak na čtyři a půl hodiny uzavřou a uchrání město před devastujícími vlnami.
Prototyp MOSE byl vyzkoušen v úžině Lido v letech 1988-1992, pak následovaly roky sporů mezi úřady, stavebními firmami, vědci a ekology. Zatímco grémium zahraničních expertů, jež jmenoval italský premiér, shledalo projekt v roce 1998 za jediné možné řešení (z ekologického, ekonomického, hydraulického a technologického hlediska), odborníci z ministerstva životního prostředí ho označili za "nefunkční a škodlivý místnímu biotypu". Ekologové tvrdí, že časté uzavírání laguny, v níž se mísí mořské a říční vody, povede k pomalému odumření života v oblasti. Projekt, který je také považován za megalomanský (náklady se odhadují na tři miliony eur), se dostal až před soud. A ten ho označil za bezpečný.
Naděje na sto let
Základní kámen obrovských stavidel byl položen loni v dubnu, MOSE má být dokončen v roce 2011. Benátky mají naději, jásají památkáři. Ovšem - jen na sto let! namítají odpůrci stavby. Autoři projektu tentokrát neprotestují: vzhledem ke stoupající hladině bude MOSE skutečně za sto let už nefunkční.
Jak jeho životnost prodloužit? Na tuto otázku se ve své nejnovější studii pokoušejí odpovědět právě padovští vědci. Profesor Giuseppe Gambolati v článku, který byl zveřejněn v předposledním čísle časopisu EOS, tvrdí, že pomocí moderních technologií lze nadzvednout město nad mořskou hladinu. Jeho návrh předpokládá, že se bude kysličník
uhličitý z místních elektráren nebo mořská voda (což je levnější a jednodušší způsob) vstřikovat do písku, jenž se nachází mezi vrstvou jílu a skály pod Benátkami. Protože tyto nové vodní nebo plynové "kapsy" budou 600 až 800 metrů hluboko (před 30 lety se uvažovalo jen o hloubce 40-50 metrů pod povrchem) a budou se napumpovávat velmi pomalu, neobávají se vědci nebezpečí nerovnoměrného nadzvedávání terénu. Vypočítali, že by se za 10 let mohlo město zvednout o 30 cm, čímž se prodlouží i účinnost "Mojžíšových" stavidel.
A co na to Benátčané? Místní konsorcium Corila, které se zabývá výzkumem laguny, plánuje novou geologickou a geofyzikální analýzu mořského dna a síť testovacích vrtů. Teprve ty mohou být východiskem pro další diskuse. A ty, jak dokazuje projekt MOSE, se počítají na horké a vratké benátské půdě na desetiletí.
reklama
Jako Atlantida?
Nutno podotknout, že tým profesora Giuseppa Gambolatiho nepřichází s žádnou převratně novou ideou. O možnosti vstřikování určité kapaliny do podzemních vrstev pod městem, jež se jen za posledních sto let propadlo takřka o 30 centimetrů, se už vedly diskuse na začátku 70. let. Nakonec byl však projekt shledán riskantním - koneckonců jako mnoho dalších nápadů. A že jich svého času nebylo málo.
Po velké povodni 4. listopadu 1966, kdy se i náměstí svatého Marka ocitlo na několik dní metr pod hladinou (nejvýše se voda v ulicích vyšplhala až na 1,94 metru), se konečně o devastované historické centrum začaly zajímat početné místní úřady, italská vláda i mezinárodní instituce včetně UNESCO. To dnes vede kampaň na podporu Consorzia Venezia Nuova (Nové benátské konsorcium), jež zachraňuje ohrožené domy a zároveň se snaží - ve spolupráci s vědci a odborníky - zvrátit neveselé perspektivy města postaveného na pilotech.
Co je dnes pro Benátky nejnebezpečnější? Všechny problémy se pochopitelně odvozují od vody: mořská hladina v důsledku klimatických změn stoupá, sílí nápory přílivových vod z Jaderského moře, záplavy a přívalové deště jsou stále častější, terén klesá v důsledku odčerpávání spodních vod, laguna je znečištěna chemickým průmyslem - ten při budování umělých koridorů pro cisternové lodi rozvrátil přirozený systém cirkulace vody (komplikují ho také zanesená koryta kanálů) a zničil příslušné biotopy. Důsledky jsou nabíledni: starobylé město je doslova "nahlodáno" zespodu, zvenku i zevnitř. Peníze
na opravy se nedostávají, některé ostrovy už zcela zpustly. Zatímco počet turistů stoupá, Benátčanů je ve srovnání s 50. lety minulého století sotva polovina - jen 70 000. Nejvíce lidí se vystěhovalo v 70. letech. Tehdy se hladina vody celkově zvedla o deset centimetrů a dostala se až nad mramorové základy domů.
Mojžíšova stavidla
Benátčanům nezbylo než se začít moři bránit. U Lida vyrostly protipovodňové stěny, vodolamy měly omezit nápor vln a částečně zregulovat vodní toky v laguně. Když už se zdálo, že se situace zklidnila, přišly v roce 1996 zase dlouhodobé záplavy. Hladina v zátoce se zvedla o 1,34 metru nad průměr a ochromila město. Na pořad jednání Consorzia Venezia Nuova se tedy znovu dostal diskutovaný, několikrát zavrhnutý a znovuvzkříšený projekt MOSE (Modulo Sperimentale Elettronico).
MOSE, což v italštině - až symbolicky - je i jméno Mojžíš, počítá s přímou ochrannou bariérou proti mořským vlnám. Jde o systém sklopných stavidel, která v klidovém stavu spočívají na dně laguny - ve třech úžinách. Pokud hladina při přílivu stoupne o kritických sto centimetrů nad normál, ze stavidel se stlačeným vzduchem vypudí voda. Tím se zvedne plovoucí hráz, která je složena z bloků širokých 20 metrů, silných čtyři až pět metrů a vysokých mezi 20 až 30 metry. Všechny tři vstupy do zátoky se tak na čtyři a půl hodiny uzavřou a uchrání město před devastujícími vlnami.
Prototyp MOSE byl vyzkoušen v úžině Lido v letech 1988-1992, pak následovaly roky sporů mezi úřady, stavebními firmami, vědci a ekology. Zatímco grémium zahraničních expertů, jež jmenoval italský premiér, shledalo projekt v roce 1998 za jediné možné řešení (z ekologického, ekonomického, hydraulického a technologického hlediska), odborníci z ministerstva životního prostředí ho označili za "nefunkční a škodlivý místnímu biotypu". Ekologové tvrdí, že časté uzavírání laguny, v níž se mísí mořské a říční vody, povede k pomalému odumření života v oblasti. Projekt, který je také považován za megalomanský (náklady se odhadují na tři miliony eur), se dostal až před soud. A ten ho označil za bezpečný.
Naděje na sto let
Základní kámen obrovských stavidel byl položen loni v dubnu, MOSE má být dokončen v roce 2011. Benátky mají naději, jásají památkáři. Ovšem - jen na sto let! namítají odpůrci stavby. Autoři projektu tentokrát neprotestují: vzhledem ke stoupající hladině bude MOSE skutečně za sto let už nefunkční.
Jak jeho životnost prodloužit? Na tuto otázku se ve své nejnovější studii pokoušejí odpovědět právě padovští vědci. Profesor Giuseppe Gambolati v článku, který byl zveřejněn v předposledním čísle časopisu EOS, tvrdí, že pomocí moderních technologií lze nadzvednout město nad mořskou hladinu. Jeho návrh předpokládá, že se bude kysličník
uhličitý z místních elektráren nebo mořská voda (což je levnější a jednodušší způsob) vstřikovat do písku, jenž se nachází mezi vrstvou jílu a skály pod Benátkami. Protože tyto nové vodní nebo plynové "kapsy" budou 600 až 800 metrů hluboko (před 30 lety se uvažovalo jen o hloubce 40-50 metrů pod povrchem) a budou se napumpovávat velmi pomalu, neobávají se vědci nebezpečí nerovnoměrného nadzvedávání terénu. Vypočítali, že by se za 10 let mohlo město zvednout o 30 cm, čímž se prodlouží i účinnost "Mojžíšových" stavidel.
A co na to Benátčané? Místní konsorcium Corila, které se zabývá výzkumem laguny, plánuje novou geologickou a geofyzikální analýzu mořského dna a síť testovacích vrtů. Teprve ty mohou být východiskem pro další diskuse. A ty, jak dokazuje projekt MOSE, se počítají na horké a vratké benátské půdě na desetiletí.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
