Časopis Krkonoše: O čem se hovoří: Co obnáší vlastnit les?
27.8.2003 | TRUTNOV | Časopis Krkonoše | Jiří Dvořák |
Státní správu nad lesy v České republice vykonávají ministerstva - v národních parcích ministerstvo životního prostředí, ve vojenských újezdech ministerstvo obrany a na ostatním území (většina rozlohy lesů) ministerstvo zemědělství. V Libereckém kraji, který pokrývají lesy na 138 000 hektarech, se tedy o lesy starají Správa KRNAP, bývalý vojenský újezd Ralsko, krajský úřad a obce s rozšířenou působností, kterých je celkem deset. O tom, jak státní správa v lesích Liberecka funguje, jsme si ve "vyhlídkovém" 12. patře libereckého krajského úřadu povídali s ing. Karlem Popem, vedoucím oddělení lesního hospodářství KÚ.
"Po zrušení okresních úřadů došlo k přenesení pravomocí zčásti na obce, zčásti na kraj a je správné, že naprostá většina kompetencí přešla ,dolů', blíž k lidem," začíná se zaujetím vysvětlovat ing. Pop. "U nás na kraji zůstaly věci, se kterými se běžný vlastník pravidelně nesetkává: hospodářská úprava lesů (kategorizace lesů a schvalování lesních hospodářských plánů (LHP) a jejich změn), rozhodování o poskytování příspěvků na hospodaření v lesích (ročně vyřizujeme asi 300 žádostí a rozdělujeme částku kolem 15 mil. korun), zábory lesních pozemků nad 1 ha. Rozhodujeme i tam, kde nějaká akce zasahuje do obvodů více obcí s rozšířenou působností, také dáváme souhlas k umisťování rekreačních a sportovních staveb do lesa, provádíme dozor a máme ještě několik kompetencí, které se ale menšího vlastníka většinou nedotknou."
Málokdo asi ví, jaká je struktura vlastníků a kolik jich vlastně v nejmenším kraji republiky je. A určitě se bude v rámci různých částí kraje odlišovat.
Vlastnická struktura se vyvíjí. Ačkoliv byly restituce majetků zahájeny už v roce 1992, vydávání stále ještě pokračuje a nikde není vidět konec. Např. teprve v minulém roce se mnohé lesy vracely obcím. Na Liberecku se u velké části drobných vlastníků jednalo jenom o navrácení práva užívání - byli stále vedeni jako vlastníci, ale lesy byly v užívání socialistických organizací (JZD a především státních lesů). Asi 75 000 ha spravují Lesy České republiky, 21 000 ha Vojenské lesy a statky a 10 000 ha Správa KRNAP. Liberecký kraj má tu specialitu, že je zde velice málo velkých vlastníků lesa (pouze dva nad 500 hektarů). Potom je tu asi 90 středních majetků s rozlohou od 50 do 500 ha (celkem 15 tis. ha) a většinou jde o majetky obcí, z 20 % soukromých osob. Největší zátěží pro státní správu však jsou drobní vlastníci lesa, v kraji hospodařící na 17 tisících hektarů. Těžko se určuje, kolik jich vlastně je, odhadujeme, že asi 15 000. Můžeme tedy shrnout, že Liberecký kraj má v rámci republiky výrazně nadprůměrnou rozlohu státních lesů, málo velkých majetků a hodně drobných vlastníků s průměrnou výměrou kolem jednoho hektaru. Tedy lesů velmi rozdrobených.
Určitě není situace stejná na celé ploše geograficky velmi pestrého kraje. Hodně malolesů, jak se jim v lesnické hantýrce říká, určitě bude v "českém" západním podhůří Krkonoš?
Opravdu, jde o pás, táhnoucí se od Vysocka přes Semilsko, Železnobrodsko a Turnovsko až po Českodubsko. Na ostatním území, jako je Českolipsko nebo Frýdlantsko, je drobných vlastníků podstatně méně. Naopak státní majetky jsou velmi ucelené, např. v celé oblasti vysokých poloh Jizerských hor není jediný soukromý vlastník.
U drobných majitelů lesa se asi na chvíli zastavíme; vždyť i mnozí z našich čtenářů mají svůj cíp lesa někde v údolí Jizery nebo pod Kozákovem...
Drobný vlastník je se státní správou hodně svázaný co se týče hospodaření. Střední vlastníci hospodaří podle LHP, který se jim jednou za deset let schválí, a pokud dodržují lesní zákon, tak jsou se státní správou lesů v minimálním kontaktu, snad kromě kontrol, které vykonávají obce 3. stupně, krajský úřad, orgány ochrany přírody, Česká inspekce ŽP, samo ministerstvo ŽP, prostě kontrolních orgánů je skoro moc. To malí vlastníci musí být v kontaktu se státní správou mnohem častěji: musí předem oznamovat provedení každé lesní těžby a vyčkat, jestli orgán státní správy lesů tuto těžbu nezamítne. Každý vlastník lesa má odborného lesního hospodáře, ti větší si ho vybírají a platí sami, malým (pod 50 ha) ho většinou určí stát. Nejčastěji to bývají pracovníci Lesů České republiky nebo Správy KRNAP, případně další odborníci s licencí. Náklady na lesní hospodáře jsou poměrně vysoké, ale malý majitel je nepocítí, platí je stát (asi 100 mil. korun ze státního rozpočtu). Je to však nutné, protože vlastníci většinou vědí o lese jen velmi málo. Když si vlastník zvolí odborného lesního hospodáře odněkud zdaleka, třeba z jiného kraje, bývá to někdy předzvěst toho, že se chystá nějaká nekalá činnost. Nebo je problém v tom, že na dálku není schopen zajistit pravidelnou kontrolu, neví, co se právě děje v porostu. Hospodář je v určité schizofrenní situaci: je odborný rádce, měl by vlastníkovi "jít na ruku", zároveň ale je placen státem a tomu by měl hlásit každé porušení lesního zákona. Pro drobné vlastníky se zpracovává lesní hospodářská osnova. Je to - ve zjednodušené podobě - totéž jako lesní hospodářský plán: popis porostu, lesnická mapa a návrh opatření. Pracnost i cena pořízení osnovy je podstatně vyšší, právě z důvodu velké majetkové rozdrobenosti.Vlastník může osnovu převzít a hospodařit podle ní skoro jako podle plánu - to se však děje jen vzácně, určitě pod 10 % případů, jinak osnovy slouží víceméně státní správě. Vlastník lesa je ovšem omezen jen lesním zákonem - plány jsou nástrojem vlastníka lesa, ne prostředkem státní správy k jeho šikanování! Výjimkou jsou závazné ukazatele, což je nepřekročitelná celková výše těžeb, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu a minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let (toto pouze pro lesy státu a obcí).
Do jaké míry drobní vlastníci zákon a doporučení osnov dodržují? Asi to nebude bez problémů?
Morálka zalesňování je u drobných vlastníků hodně špatná. Orgány státní správy jsou rády, když paseky zalesní alespoň něčím. Lesní zákon říká jenom to, že vlastník je povinen obnovovat les stanovištně vhodnými dřevinami, a to je pojem velmi vágní. Proto dochází k jevu, který sice přispívá k ekologické rozmanitosti krajiny, lesákům se ale nelíbí: dochází k prudkému zvyšování podílu tzv. plevelných dřevin na drobných majetcích. Jsou to agresivní dřeviny (bříza, jeřáb, osika), které na holinu samy nalétnou z okolí. Vlastník tak poškozuje sám sebe, neboť v budoucnu nezíská kvalitní dřevo. Co "neuneseme", je zarůstání keři, jako je černý bez nebo krušina, tam postupujeme nekompromisně a ukládáme nápravná opatření, případně pokuty.
I drobní vlastníci asi budou různí - musí se projevit skutečnost, jestli se o lesní majetek staralo několik generací venkovských hospodářů, nebo jde o restituce dědicům, žijícím třeba ve vzdáleném městě.
Mezi vlastníky lesa je ohromný rozdíl, od nejpečlivějších po největší lajdáky. Obecně se dá říci, že starší lidé, kteří bydlí v místě, mají přístup mnohem lepší, i když odborná znalost také pokulhává. Někdy dělají v dobré víře ze své hlavy věci, které jsou v rozporu s lesním zákonem, nebo jsou zbytečné. Často nejsou schopni určit správnou dřevinnou skladbu, používají dřeviny z náletu se špatnou ujímavostí atd. Ti, kteří bydlí daleko, většinou objektivně nejsou schopní pravidelnou péči o les zajistit. Jedná se hlavně o ochranu před hmyzími škůdci. Spolupráce mezi odborným lesním hospodářem a vlastníkem v těchto případech také bývá problém. Nejčastěji jde o porosty napadené lýkožroutem spěchá. Pokud je vlastník liknavý, zároveň to hospodář oznámí orgánu státní správy lesů, který likvidaci kůrovcového ohniska uloží vymahatelným opatřením. Mají-li se dodržet všechny lhůty dle správního řádu, termín účinného zásahu se ve většině případů nestihne. To je naštěstí vzácnější případ, protože každá těžba je činnost, která přinese jistý finanční efekt, a proto jsou vlastníci k likvidaci ohniska svolní.
Ještě něco komplikuje vztahy mezi státní správou a vlastníky lesů?
Když se vede správní řízení, je potřeba jako účastníky k němu přizvat všechny vlastníky, a to je katastrofa. Stačí, když jeden ze spoluvlastníků nepřebírá poštu nebo žije v zahraničí, pak dochází k velkým komplikacím. Mnohdy se setkáváme s tím, že vlastníci mají jednu šestnáctinu nebo dokonce čtyřiadvacetinu parcely, ta je velmi rozdrobená. "Drobení" lesů je velmi nepříznivý jev, a tak každé dělení, kdy velikost některé z oddělených částí klesne pod jeden hektar, musí být schváleno státní správou lesů. Narůstají problémy s dostupností, provoz je méně ekonomický, je náročnější správa.
Když má vlastník to štěstí, že jeho les je v mýtném stáří - čehož se při rychlosti růstu lesa někdo ani nedočká - přichází otázka co a jak prodat.
Pokud se vlastník rozhoduje, co s lesem vhodným k těžbě, má následující možnosti. Buď si vše zajistí sám (poražení, prodej dřeva, zalesnění), což je úkol značně náročný a pracný, ale pro něj ekonomicky nejvýhodnější. Také může dřevo prodat "na stojato": to znamená, že se dohodne s firmou o tom, za kolik a které dřevo (v té chvíli ještě stromy v lese) prodá, ta mu zaplatí a těžbu už realizuje ve své režii. Mohou se dohodnout i na zalesnění. Třetí možností je přímý odkup celého lesního pozemku, což je pro něj - v případě, že k nedávno nabytému lesu nemá žádný vztah - možná nejlepší řešení. Koupí-li les firma, která má zkušenosti v oboru a umí čerpat i dotace, dá se očekávat, že péče o les bude na dobré úrovni. S většinou z firem poskytujících služby v lesním hospodářství máme dobré zkušenosti, jsou však i ty méně poctivé.
Co se vlastně může při prodeji celého lesního pozemku (nebo jen dřevní hmoty) stát? Jedním z největších problémů hospodaření v malolesích jsou nezákonné těžby. Jak často se s nimi setkáváte i na území Libereckého kraje?
Mám takový vzkaz vlastníkům lesa: Pokud prodáváte les i s pozemkem, vždy zajistěte, aby těžba byla zahájena vždy až po povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí! Mnohokrát se již stalo, že vlastník sepsal s kupujícím smlouvu o prodeji, dřevo bylo vytěženo, smlouva je však úmyslně vadná, s formálními nedostatky - katastrální úřad ji odmítne zapsat. To znamená, že majitelem pozemku zůstává původní vlastník. Za dřevo a "prodej pozemku" sice zaplaceno dostal, ale časem zjistí, že zůstal dál vlastníkem pozemku - teď už jen vytěžené paseky, o niž má povinnost se dál starat, zalesnit. Novely lesního a trestního zákona již oproti dřívějšku umožňuje potrestat nezákonné těžaře, problém s prodaným-neprodaným pozemkem zůstává. Při prodeji dřeva na stojato je velmi důležité dostat peníze dřív, než bude odvezeno; platební morálka některých podnikatelů není dobrá. Také si zajistěte důslednou kontrolu odváženého dřeva. Je veřejným tajemstvím, že firmy často odvezou víc, než kolik prodávajícímu přiznaly. Někteří vlastníci si toho jsou vědomi, a při provádění těžby v lese doslova táboří, protože zpětně lze něco jen velmi těžko dokazovat. Není to však zásadní problém lesního hospodářství, spíše je silně medializovaný. Podle statistik z okresních úřadů bylo v roce 2001 v kraji nezákonně vytěženo 2 185 m3 dřeva, přičemž celkový objem těžeb dosahuje přibližně 500 000 m3. Postih za porušování lesního zákona je dnes - oproti době nedávné - již velmi dobře právně vyřešeno; problém je již tradičně ve vymahatelnosti pokut a zajištěním důkazů.
Jaká je tedy dnešní situace drobných vlastníků, z nichž mnozí se stali majiteli lesa teprve při nedávných restitucích a o lesnické problematice mnoho nevědí?
Jejich situace není nijak skvělá. Někdo jim možná závidí, že přišli k velkému majetku, ale ceny dřeva v posledních letech kopírují evropské a spolu s malou poptávkou klesají. Naopak stále stoupají ceny dodavatelských prací, vlastník lesa platí daň z nemovitosti - a navíc z příjmu v případě prodeje dřeva. Systém finančních příspěvků (dotací), dobře nastartovaný před více než deseti lety, již také přináší menší efekt - peněz je ze státního rozpočtu přidělováno méně, počet žadatelů naopak roste. Navíc český lesní zákon patří k nejpřísnějším v Evropě a na vlastníky klade jedny z nejvyšších nároků. Je i vysoká možnost využívání lesa veřejností, s čímž souvisí tradice chození do lesa na houby, za lesními plody. S tím souvisí i vandalismus, který se projevuje třeba v ničení oplocenek, rozdělávání ohňů a porušování zákazu vjezdu.
Nakonec vás poprosíme o několik základních rad, jak se může vlastník lesa - zvláště ten drobný - vyvarovat problémů se svým zeleným majetkem.
Důležitý je výběr kvalitního odborného lesního hospodáře, což platí zvláště pro obce, které si ho samy určují. Vlastníci by měli mít možnost se na něj v maximální možné míře spolehnout. Při prodeji dřeva nebo celého lesního pozemku pak dobře rozvažte, s kým obchod uzavíráte, oslovte více firem a nepřistupujte na první finanční nabídku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme co nejméně starostí s vlastníky lesů malých i větších.
reklama
Málokdo asi ví, jaká je struktura vlastníků a kolik jich vlastně v nejmenším kraji republiky je. A určitě se bude v rámci různých částí kraje odlišovat.
Vlastnická struktura se vyvíjí. Ačkoliv byly restituce majetků zahájeny už v roce 1992, vydávání stále ještě pokračuje a nikde není vidět konec. Např. teprve v minulém roce se mnohé lesy vracely obcím. Na Liberecku se u velké části drobných vlastníků jednalo jenom o navrácení práva užívání - byli stále vedeni jako vlastníci, ale lesy byly v užívání socialistických organizací (JZD a především státních lesů). Asi 75 000 ha spravují Lesy České republiky, 21 000 ha Vojenské lesy a statky a 10 000 ha Správa KRNAP. Liberecký kraj má tu specialitu, že je zde velice málo velkých vlastníků lesa (pouze dva nad 500 hektarů). Potom je tu asi 90 středních majetků s rozlohou od 50 do 500 ha (celkem 15 tis. ha) a většinou jde o majetky obcí, z 20 % soukromých osob. Největší zátěží pro státní správu však jsou drobní vlastníci lesa, v kraji hospodařící na 17 tisících hektarů. Těžko se určuje, kolik jich vlastně je, odhadujeme, že asi 15 000. Můžeme tedy shrnout, že Liberecký kraj má v rámci republiky výrazně nadprůměrnou rozlohu státních lesů, málo velkých majetků a hodně drobných vlastníků s průměrnou výměrou kolem jednoho hektaru. Tedy lesů velmi rozdrobených.
Určitě není situace stejná na celé ploše geograficky velmi pestrého kraje. Hodně malolesů, jak se jim v lesnické hantýrce říká, určitě bude v "českém" západním podhůří Krkonoš?
Opravdu, jde o pás, táhnoucí se od Vysocka přes Semilsko, Železnobrodsko a Turnovsko až po Českodubsko. Na ostatním území, jako je Českolipsko nebo Frýdlantsko, je drobných vlastníků podstatně méně. Naopak státní majetky jsou velmi ucelené, např. v celé oblasti vysokých poloh Jizerských hor není jediný soukromý vlastník.
U drobných majitelů lesa se asi na chvíli zastavíme; vždyť i mnozí z našich čtenářů mají svůj cíp lesa někde v údolí Jizery nebo pod Kozákovem...
Drobný vlastník je se státní správou hodně svázaný co se týče hospodaření. Střední vlastníci hospodaří podle LHP, který se jim jednou za deset let schválí, a pokud dodržují lesní zákon, tak jsou se státní správou lesů v minimálním kontaktu, snad kromě kontrol, které vykonávají obce 3. stupně, krajský úřad, orgány ochrany přírody, Česká inspekce ŽP, samo ministerstvo ŽP, prostě kontrolních orgánů je skoro moc. To malí vlastníci musí být v kontaktu se státní správou mnohem častěji: musí předem oznamovat provedení každé lesní těžby a vyčkat, jestli orgán státní správy lesů tuto těžbu nezamítne. Každý vlastník lesa má odborného lesního hospodáře, ti větší si ho vybírají a platí sami, malým (pod 50 ha) ho většinou určí stát. Nejčastěji to bývají pracovníci Lesů České republiky nebo Správy KRNAP, případně další odborníci s licencí. Náklady na lesní hospodáře jsou poměrně vysoké, ale malý majitel je nepocítí, platí je stát (asi 100 mil. korun ze státního rozpočtu). Je to však nutné, protože vlastníci většinou vědí o lese jen velmi málo. Když si vlastník zvolí odborného lesního hospodáře odněkud zdaleka, třeba z jiného kraje, bývá to někdy předzvěst toho, že se chystá nějaká nekalá činnost. Nebo je problém v tom, že na dálku není schopen zajistit pravidelnou kontrolu, neví, co se právě děje v porostu. Hospodář je v určité schizofrenní situaci: je odborný rádce, měl by vlastníkovi "jít na ruku", zároveň ale je placen státem a tomu by měl hlásit každé porušení lesního zákona. Pro drobné vlastníky se zpracovává lesní hospodářská osnova. Je to - ve zjednodušené podobě - totéž jako lesní hospodářský plán: popis porostu, lesnická mapa a návrh opatření. Pracnost i cena pořízení osnovy je podstatně vyšší, právě z důvodu velké majetkové rozdrobenosti.Vlastník může osnovu převzít a hospodařit podle ní skoro jako podle plánu - to se však děje jen vzácně, určitě pod 10 % případů, jinak osnovy slouží víceméně státní správě. Vlastník lesa je ovšem omezen jen lesním zákonem - plány jsou nástrojem vlastníka lesa, ne prostředkem státní správy k jeho šikanování! Výjimkou jsou závazné ukazatele, což je nepřekročitelná celková výše těžeb, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu a minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let (toto pouze pro lesy státu a obcí).
Do jaké míry drobní vlastníci zákon a doporučení osnov dodržují? Asi to nebude bez problémů?
Morálka zalesňování je u drobných vlastníků hodně špatná. Orgány státní správy jsou rády, když paseky zalesní alespoň něčím. Lesní zákon říká jenom to, že vlastník je povinen obnovovat les stanovištně vhodnými dřevinami, a to je pojem velmi vágní. Proto dochází k jevu, který sice přispívá k ekologické rozmanitosti krajiny, lesákům se ale nelíbí: dochází k prudkému zvyšování podílu tzv. plevelných dřevin na drobných majetcích. Jsou to agresivní dřeviny (bříza, jeřáb, osika), které na holinu samy nalétnou z okolí. Vlastník tak poškozuje sám sebe, neboť v budoucnu nezíská kvalitní dřevo. Co "neuneseme", je zarůstání keři, jako je černý bez nebo krušina, tam postupujeme nekompromisně a ukládáme nápravná opatření, případně pokuty.
I drobní vlastníci asi budou různí - musí se projevit skutečnost, jestli se o lesní majetek staralo několik generací venkovských hospodářů, nebo jde o restituce dědicům, žijícím třeba ve vzdáleném městě.
Mezi vlastníky lesa je ohromný rozdíl, od nejpečlivějších po největší lajdáky. Obecně se dá říci, že starší lidé, kteří bydlí v místě, mají přístup mnohem lepší, i když odborná znalost také pokulhává. Někdy dělají v dobré víře ze své hlavy věci, které jsou v rozporu s lesním zákonem, nebo jsou zbytečné. Často nejsou schopni určit správnou dřevinnou skladbu, používají dřeviny z náletu se špatnou ujímavostí atd. Ti, kteří bydlí daleko, většinou objektivně nejsou schopní pravidelnou péči o les zajistit. Jedná se hlavně o ochranu před hmyzími škůdci. Spolupráce mezi odborným lesním hospodářem a vlastníkem v těchto případech také bývá problém. Nejčastěji jde o porosty napadené lýkožroutem spěchá. Pokud je vlastník liknavý, zároveň to hospodář oznámí orgánu státní správy lesů, který likvidaci kůrovcového ohniska uloží vymahatelným opatřením. Mají-li se dodržet všechny lhůty dle správního řádu, termín účinného zásahu se ve většině případů nestihne. To je naštěstí vzácnější případ, protože každá těžba je činnost, která přinese jistý finanční efekt, a proto jsou vlastníci k likvidaci ohniska svolní.
Ještě něco komplikuje vztahy mezi státní správou a vlastníky lesů?
Když se vede správní řízení, je potřeba jako účastníky k němu přizvat všechny vlastníky, a to je katastrofa. Stačí, když jeden ze spoluvlastníků nepřebírá poštu nebo žije v zahraničí, pak dochází k velkým komplikacím. Mnohdy se setkáváme s tím, že vlastníci mají jednu šestnáctinu nebo dokonce čtyřiadvacetinu parcely, ta je velmi rozdrobená. "Drobení" lesů je velmi nepříznivý jev, a tak každé dělení, kdy velikost některé z oddělených částí klesne pod jeden hektar, musí být schváleno státní správou lesů. Narůstají problémy s dostupností, provoz je méně ekonomický, je náročnější správa.
Když má vlastník to štěstí, že jeho les je v mýtném stáří - čehož se při rychlosti růstu lesa někdo ani nedočká - přichází otázka co a jak prodat.
Pokud se vlastník rozhoduje, co s lesem vhodným k těžbě, má následující možnosti. Buď si vše zajistí sám (poražení, prodej dřeva, zalesnění), což je úkol značně náročný a pracný, ale pro něj ekonomicky nejvýhodnější. Také může dřevo prodat "na stojato": to znamená, že se dohodne s firmou o tom, za kolik a které dřevo (v té chvíli ještě stromy v lese) prodá, ta mu zaplatí a těžbu už realizuje ve své režii. Mohou se dohodnout i na zalesnění. Třetí možností je přímý odkup celého lesního pozemku, což je pro něj - v případě, že k nedávno nabytému lesu nemá žádný vztah - možná nejlepší řešení. Koupí-li les firma, která má zkušenosti v oboru a umí čerpat i dotace, dá se očekávat, že péče o les bude na dobré úrovni. S většinou z firem poskytujících služby v lesním hospodářství máme dobré zkušenosti, jsou však i ty méně poctivé.
Co se vlastně může při prodeji celého lesního pozemku (nebo jen dřevní hmoty) stát? Jedním z největších problémů hospodaření v malolesích jsou nezákonné těžby. Jak často se s nimi setkáváte i na území Libereckého kraje?
Mám takový vzkaz vlastníkům lesa: Pokud prodáváte les i s pozemkem, vždy zajistěte, aby těžba byla zahájena vždy až po povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí! Mnohokrát se již stalo, že vlastník sepsal s kupujícím smlouvu o prodeji, dřevo bylo vytěženo, smlouva je však úmyslně vadná, s formálními nedostatky - katastrální úřad ji odmítne zapsat. To znamená, že majitelem pozemku zůstává původní vlastník. Za dřevo a "prodej pozemku" sice zaplaceno dostal, ale časem zjistí, že zůstal dál vlastníkem pozemku - teď už jen vytěžené paseky, o niž má povinnost se dál starat, zalesnit. Novely lesního a trestního zákona již oproti dřívějšku umožňuje potrestat nezákonné těžaře, problém s prodaným-neprodaným pozemkem zůstává. Při prodeji dřeva na stojato je velmi důležité dostat peníze dřív, než bude odvezeno; platební morálka některých podnikatelů není dobrá. Také si zajistěte důslednou kontrolu odváženého dřeva. Je veřejným tajemstvím, že firmy často odvezou víc, než kolik prodávajícímu přiznaly. Někteří vlastníci si toho jsou vědomi, a při provádění těžby v lese doslova táboří, protože zpětně lze něco jen velmi těžko dokazovat. Není to však zásadní problém lesního hospodářství, spíše je silně medializovaný. Podle statistik z okresních úřadů bylo v roce 2001 v kraji nezákonně vytěženo 2 185 m3 dřeva, přičemž celkový objem těžeb dosahuje přibližně 500 000 m3. Postih za porušování lesního zákona je dnes - oproti době nedávné - již velmi dobře právně vyřešeno; problém je již tradičně ve vymahatelnosti pokut a zajištěním důkazů.
Jaká je tedy dnešní situace drobných vlastníků, z nichž mnozí se stali majiteli lesa teprve při nedávných restitucích a o lesnické problematice mnoho nevědí?
Jejich situace není nijak skvělá. Někdo jim možná závidí, že přišli k velkému majetku, ale ceny dřeva v posledních letech kopírují evropské a spolu s malou poptávkou klesají. Naopak stále stoupají ceny dodavatelských prací, vlastník lesa platí daň z nemovitosti - a navíc z příjmu v případě prodeje dřeva. Systém finančních příspěvků (dotací), dobře nastartovaný před více než deseti lety, již také přináší menší efekt - peněz je ze státního rozpočtu přidělováno méně, počet žadatelů naopak roste. Navíc český lesní zákon patří k nejpřísnějším v Evropě a na vlastníky klade jedny z nejvyšších nároků. Je i vysoká možnost využívání lesa veřejností, s čímž souvisí tradice chození do lesa na houby, za lesními plody. S tím souvisí i vandalismus, který se projevuje třeba v ničení oplocenek, rozdělávání ohňů a porušování zákazu vjezdu.
Nakonec vás poprosíme o několik základních rad, jak se může vlastník lesa - zvláště ten drobný - vyvarovat problémů se svým zeleným majetkem.
Důležitý je výběr kvalitního odborného lesního hospodáře, což platí zvláště pro obce, které si ho samy určují. Vlastníci by měli mít možnost se na něj v maximální možné míře spolehnout. Při prodeji dřeva nebo celého lesního pozemku pak dobře rozvažte, s kým obchod uzavíráte, oslovte více firem a nepřistupujte na první finanční nabídku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme co nejméně starostí s vlastníky lesů malých i větších.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
