Ižurnál: O zmijích kolují mýty. Spíš než ve skalách je potkáme u vody
6.6.2011 | PRAHA | Ižurnál | Eva Rajlichová, Aneta Vojtěchová |
Zmije obecná je jediný jedovatý had, s kterým se můžeme v Česku ve volné přírodě setkat. V posledních týdnech se objevily informace, že se tento had s typickou černou kresbou na kůži přemnožil. Podle odborníků je to běžný koloběh.
„Nemůžeme mluvit o tom, že by zmijí řádově přibývalo. Populace se chovají v určitých periodách, kdy jich je určitá léta hodně, potom najednou zase zmizí. Souvisí to s potravní nabídkou, s predátory a celkově s prostředím,“ vysvětluje Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.
Spíš než o vyšším počtu zmijí by se podle jeho názoru dalo hovořit o tom, že se objevují na jiných místech.
„Zmije se dostávají do blízkosti člověka více, než tomu bylo dříve. Je to ale tím, že je člověk vytlačuje z divokých území, kde zmije žily, a dnes jsou z nich například průmyslové zóny.“
Lidé si také zmiji často pletou s užovkou hladkou: „To je další naše užovka, která je na první pohled zmiji velmi podobná,“ vysvětluje Jiří Hejduk z České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem.
O zákonem chráněném hadovi existuje řada mýtů. Jedním z nich je to, že zmije vyhledávají suchá místa. Naopak je větší šance potkat zmiji u rybníka či potůčku.
„Zmije potřebují vlhké prostředí, proto je najdeme spíš kolem vodotečí, mokřadů, na rašeliništích. V suchých skalách na zmiji téměř nenarazíte, jen výjimečně na migrujícího jedince. Zmije umí plavat, ale ve vodě neloví,“ říká Hejduk.
Had s typickou klikatou kresbou na hřbetě většinou před člověkem utíká. „Když zmije zůstane ležet, je to jedinec před svlékáním, který má zakalená oční víčka a nevidí. Většinou začne syčet a snaží se zmizet,“ dodává Hejduk.
Další obecně rozšířenou znalostí o zmijích je to, že jejich uštknutí je po zimě jedovatější: „Po zimě, kdy zmije hibernuje, má v sobě více jedu, který nepoužívala a nahromadil se jí v jedových váčcích. Během léta, kdy zmije loví, jed ztrácí,“ dodává Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.
reklama
Spíš než o vyšším počtu zmijí by se podle jeho názoru dalo hovořit o tom, že se objevují na jiných místech.
„Zmije se dostávají do blízkosti člověka více, než tomu bylo dříve. Je to ale tím, že je člověk vytlačuje z divokých území, kde zmije žily, a dnes jsou z nich například průmyslové zóny.“
Lidé si také zmiji často pletou s užovkou hladkou: „To je další naše užovka, která je na první pohled zmiji velmi podobná,“ vysvětluje Jiří Hejduk z České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem.
O zákonem chráněném hadovi existuje řada mýtů. Jedním z nich je to, že zmije vyhledávají suchá místa. Naopak je větší šance potkat zmiji u rybníka či potůčku.
„Zmije potřebují vlhké prostředí, proto je najdeme spíš kolem vodotečí, mokřadů, na rašeliništích. V suchých skalách na zmiji téměř nenarazíte, jen výjimečně na migrujícího jedince. Zmije umí plavat, ale ve vodě neloví,“ říká Hejduk.
Had s typickou klikatou kresbou na hřbetě většinou před člověkem utíká. „Když zmije zůstane ležet, je to jedinec před svlékáním, který má zakalená oční víčka a nevidí. Většinou začne syčet a snaží se zmizet,“ dodává Hejduk.
Další obecně rozšířenou znalostí o zmijích je to, že jejich uštknutí je po zimě jedovatější: „Po zimě, kdy zmije hibernuje, má v sobě více jedu, který nepoužívala a nahromadil se jí v jedových váčcích. Během léta, kdy zmije loví, jed ztrácí,“ dodává Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
