MF Dnes: Objev vědců: těhotné ženy se chovají jako pavouci
8.11.2010 | BRNO | MF Dnes | Jan Gazdík |
Tohle je vzkaz pro feministky: nelynčujte vědce! Zjistili totiž, že těhotné ženy se chovají stejně jako pavouci. Alespoň tehdy, když si vybírají stravu, kterou jejich tělo zrovna potřebuje. Chybí mu cukry? Mozek vyšle zprávu a ony dostanou okamžitě chuť na sladké.
Avšak zásadami, jichž se nastávající matky drží jen v těhotenství, se mravčík skalní řídí celý život.
Výsledky bádání Stanislava Pekára z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity jsou natolik objevné, že je zveřejnily i prestižní světové časopisy Nature a Science.
Vnitřní nutkání organismu ke konzumaci potravy, nebo naopak odmítnutí určitého typu jídla je podle Pekára proces, jímž by se lidé mohli v budoucnu inspirovat. „Pavouci, které považujeme za primitivní organismy, si potravu vybírají podle toho, co potřebují k životu. A zvláště patrné je to u mravčíka skalního,“ vysvětluje Pekár.
Mravčík se živí výhradně mravenci, ale konzumuje jen tu část těla, v níž jsou obsažené pro něj důležité látky. Zbytku si nevšimne. Když se tedy mravčíkovi nedostávají tuky, spořádá zadeček mravence. A pokud má málo bílkovin, chutnají mu naopak jen svaly v přední části těla ulovené oběti. „Jde o vyváženou dietu predátora, který se živí jen jedním živočišným druhem. U lidí není podobná strategie stravování -snad s výjimkou dočasného instinktu těhotných žen - známa,“ říká Pekár. Vědcův objev by mohl objasnit i jinou záhadu: proč například velcí predátoři sežerou jen část antilopy a zbytek nechají bez povšimnutí? Až dosud se soudilo, že odcházejí kvůli přežrání. Pekárova teorie nabízí i jiné vysvětlení: nedostatek tuku „navede“ šelmu jen k těm částem úlovku, které obsahují chybějící živiny. A to je zřejmě důvod, proč predátora zbytek kořisti - pokud má dostatek potravy -nezajímá.
Od pavouků k pracím práškům
Při Pekárových experimentech vyšlo najevo, že jen konzumací tukových, ale kvůli kyselině mravenčí lehce toxických zadečků mravenců nepřežijí pavouci dlouho. A naopak: ti, kteří byli krmeni jen předními částmi, rostli rychleji a žili i déle. „Sledováním konzumace celého mravence jsme zjistili, že i v zadečku jsou látky, bez nichž se pavouk neobejde,“ říká Pekár.
Zkoumání pavoučího světa proslavilo vědce už v dubnu, když jiný prestižní časopis, Journal of Thermal Biology, zveřejnil jeho studii, podle níž pavouci šplhalka keřová a listovník obecný vmrazech nehibernují a dál loví spící hmyz. Umožňuje jim to nemrznoucí látka podobná glykolu. Trávicí ústrojí šplhalky a listovníka vylučuje kromě toho specifický enzym, s jehož pomocí tráví i při nízkých teplotách.
Na Pekára se proto obrátili dánští vědci s žádostí, aby tento enzym odseparoval. Dánové se totiž s pomocí enzymů pokoušejí vyvinout prací prášek, jemuž by k praní stačilo jen 20 °C. Což by znamenalo obrovské úspory energie. „Vyrobit tento pavoučí enzym? To je složitý a vzdálený cíl,“ dodává Pekár.
reklama
Výsledky bádání Stanislava Pekára z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity jsou natolik objevné, že je zveřejnily i prestižní světové časopisy Nature a Science.
Vnitřní nutkání organismu ke konzumaci potravy, nebo naopak odmítnutí určitého typu jídla je podle Pekára proces, jímž by se lidé mohli v budoucnu inspirovat. „Pavouci, které považujeme za primitivní organismy, si potravu vybírají podle toho, co potřebují k životu. A zvláště patrné je to u mravčíka skalního,“ vysvětluje Pekár.
Mravčík se živí výhradně mravenci, ale konzumuje jen tu část těla, v níž jsou obsažené pro něj důležité látky. Zbytku si nevšimne. Když se tedy mravčíkovi nedostávají tuky, spořádá zadeček mravence. A pokud má málo bílkovin, chutnají mu naopak jen svaly v přední části těla ulovené oběti. „Jde o vyváženou dietu predátora, který se živí jen jedním živočišným druhem. U lidí není podobná strategie stravování -snad s výjimkou dočasného instinktu těhotných žen - známa,“ říká Pekár. Vědcův objev by mohl objasnit i jinou záhadu: proč například velcí predátoři sežerou jen část antilopy a zbytek nechají bez povšimnutí? Až dosud se soudilo, že odcházejí kvůli přežrání. Pekárova teorie nabízí i jiné vysvětlení: nedostatek tuku „navede“ šelmu jen k těm částem úlovku, které obsahují chybějící živiny. A to je zřejmě důvod, proč predátora zbytek kořisti - pokud má dostatek potravy -nezajímá.
Od pavouků k pracím práškům
Při Pekárových experimentech vyšlo najevo, že jen konzumací tukových, ale kvůli kyselině mravenčí lehce toxických zadečků mravenců nepřežijí pavouci dlouho. A naopak: ti, kteří byli krmeni jen předními částmi, rostli rychleji a žili i déle. „Sledováním konzumace celého mravence jsme zjistili, že i v zadečku jsou látky, bez nichž se pavouk neobejde,“ říká Pekár.
Zkoumání pavoučího světa proslavilo vědce už v dubnu, když jiný prestižní časopis, Journal of Thermal Biology, zveřejnil jeho studii, podle níž pavouci šplhalka keřová a listovník obecný vmrazech nehibernují a dál loví spící hmyz. Umožňuje jim to nemrznoucí látka podobná glykolu. Trávicí ústrojí šplhalky a listovníka vylučuje kromě toho specifický enzym, s jehož pomocí tráví i při nízkých teplotách.
Na Pekára se proto obrátili dánští vědci s žádostí, aby tento enzym odseparoval. Dánové se totiž s pomocí enzymů pokoušejí vyvinout prací prášek, jemuž by k praní stačilo jen 20 °C. Což by znamenalo obrovské úspory energie. „Vyrobit tento pavoučí enzym? To je složitý a vzdálený cíl,“ dodává Pekár.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
