Právo: Ochranáři vypustili na Šumavě čtyři mladé puštíky bělavé
7.9.2009 | PLZEŇ | Právo | Petr Pokorný |
Ochranáři vypustili do volné přírody šumavského národního parku čtyři mladé puštíky bělavé odchované v zajetí, vesměs v zoologických zahradách po celé České republice.
Puštík bělavý je druhou největší sovou po Výru velkém, která žije na našem území.
Jejím hnízdním prostředím jsou převážně smíšené a listnaté lesy pralesovitého charakteru v nadmořských výškách od 700 do 900 metrů.
„Důležitým faktorem pro výběr biotopu je i blízkost otevřených ploch, kde se nachází dostatečná potravní nabídku v podobě drobných zemních savců. I při své velikosti se tento druh živí převážně drobnými savci, ptáky, obojživelníky a hmyzem,“ uvedl ornitolog Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Tomáš Lorenc.
Na přelomu 19. a 20. století byla tato sova ještě normálním hnízdícím druhem Šumavy, ale koncem 30. let 20. století došlo k jeho úplnému vymizení ze šumavských hvozdů. Za hlavní příčiny výrazného úbytku tohoto druhu se považuje kombinace ztráty vhodných biotopů, ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru vlivem lesnického hospodaření, pronásledování lovem a kolísání potravní nabídky.
Do začátku 70. let 20. století byl puštík považován na území Šumavy za vyhynulý druh.
„Reintrodukční projekt puštíka bělavého byl zahájen na území šumavského národního parku v roce 1991. Od roku 1995 začalo vypouštění mláďat. Do letošního roku jich bylo vypuštěno celkem 103. První hnízdění na Šumavě bylo prokázáno v roce 1998, následovala hnízdění v letech 1999, 2001, 2003, 2004 a 2006. Hlavními hnízdními lokalitami je zejména okolí Volar a Rejštejna,“ poznamenal Lorenc. Podle současných odhadů žije v současné době na Šumavě ve volné přírodě zhruba patnáct až dvacet párů puštíka bělavého.
reklama
Jejím hnízdním prostředím jsou převážně smíšené a listnaté lesy pralesovitého charakteru v nadmořských výškách od 700 do 900 metrů.
„Důležitým faktorem pro výběr biotopu je i blízkost otevřených ploch, kde se nachází dostatečná potravní nabídku v podobě drobných zemních savců. I při své velikosti se tento druh živí převážně drobnými savci, ptáky, obojživelníky a hmyzem,“ uvedl ornitolog Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Tomáš Lorenc.
Na přelomu 19. a 20. století byla tato sova ještě normálním hnízdícím druhem Šumavy, ale koncem 30. let 20. století došlo k jeho úplnému vymizení ze šumavských hvozdů. Za hlavní příčiny výrazného úbytku tohoto druhu se považuje kombinace ztráty vhodných biotopů, ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru vlivem lesnického hospodaření, pronásledování lovem a kolísání potravní nabídky.
Do začátku 70. let 20. století byl puštík považován na území Šumavy za vyhynulý druh.
„Reintrodukční projekt puštíka bělavého byl zahájen na území šumavského národního parku v roce 1991. Od roku 1995 začalo vypouštění mláďat. Do letošního roku jich bylo vypuštěno celkem 103. První hnízdění na Šumavě bylo prokázáno v roce 1998, následovala hnízdění v letech 1999, 2001, 2003, 2004 a 2006. Hlavními hnízdními lokalitami je zejména okolí Volar a Rejštejna,“ poznamenal Lorenc. Podle současných odhadů žije v současné době na Šumavě ve volné přírodě zhruba patnáct až dvacet párů puštíka bělavého.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
