MF Dnes: Park jsme budovali za pochodu, říká první šéf

První ředitel Správy Krkonošského národního parku Miroslav Klapka se při budování nového chráněného území rozhodně nenudil. Jediné, co do začátků od státu dostal, bylo několik prázdných kanceláří ve vrchlabském zámku. O všechno ostatní se musel postarat sám se svými náhodně vybranými kolegy, které při jejich nástupu do práce většinou viděl poprvé v životě. "Zpočátku jsme neměli nic - stoly, skříně, psací stroj, dokonce ani tužky a papíry. Nábytek jsme sváželi z likvidovaných zámečků v celém kraji a výplatu prvnímu zaměstnanci jsem musel vybrat z vlastní vkladní knížky, protože jsme ještě neměli založený účet v bance," vzpomíná třiasedmdesátiletý muž, který do Krkonoš přišel z jižních Čech, kde absolvoval rybářskou školu ve Vodňanech. Nejdřív pracoval ve svém oboru v pstruhové líhni v Trutnově. Když se později oženil a potřeboval si více vydělat, nastoupil do černouhelných dolů v nedalekých Radvanicích. Na šachtě dělal předáka a stal se i poslancem krajského národního výboru. "Právě můj vstup do politiky rozhodl o tom, že se jednou stanu ředitelem parku. I když jsem o tom tehdy samozřejmě neměl ani tušení," líčí důchodce. Předseda krajského národního výboru jej za čas pověřil, aby zorganizoval výlet do Krkonoš pro delegaci z Velké Británie a během výšlapu mu oznámil, že s prací v dolech končí a stane se ředitelem právě vznikajícího Krkonošského národního parku. "Myslel jsem , že si dělá legraci, ale byla to pravda. Na kraji asi vycítili, že mám vztah k přírodě a ten výlet je v tom zřejmě utvrdil," říká Klapka. Nejtěžší podle něj bylo sehnat první zaměstnance. Na kraji mu dali pouze balík žádostí uchazečů o pracovní místo a čerstvý ředitel si své budoucí kolegy vybíral podle přiložených životopisů. "Většinu prvních zaměstnanců jsem poprvé v životě viděl, až když se hlásili do práce. Měl jsem ale velké štěstí. Všichni se osvědčili," konstatuje. Správa zpočátku neměla jediný vlastní dopravní prostředek, takže její zaměstnanci museli jezdit běžnou veřejnou dopravou. Později se vedení parku podařilo sehnat od policie prvního tudora a další dopravní prostředky přicházely do Krkonoš dokonce i ze zahraničí. "Jednomu pracovníkovi Motokovu jsme sehnali horskou boudu a on nám za to zprostředkovával dodávky aut nebo motorek, které se vrátily z předváděcích akcí v cizině. Tak jsme třeba sehnali deset motorek vrácených ze Švédska pro naše strážce," říká důchodce. I když správa parku za nějaký čas fungovala takovým způsobem, že si do Vrchlabí jezdili pro inspiraci zakladatelé dalších chráněných území u nás i v zahraničí, musel Miroslav Klapka po sedmi letech ředitelský post nedobrovolně opustit. Po okupaci v roce 1968 sepsal podrobnou zprávu o škodách, které v Krkonoších způsobily sovětské jednotky, a stížnost přednesl na kraji. Následovalo odvolání z funkce. "Vrátil jsem se do dolů do té samé party, z níž jsem odešel, a pracoval na šachtě až do důchodu v roce 1985. Já jsem tedy ještě tak moc postižený nebyl. Víc to odnesla moje rodina. Žena pracovala na trutnovském soudu, kde si užila své, a děti měly problémy se studiem," říká první ředitel Krkonošského národního parku.

---

reklama

---