MF Dnes: Plzeň žila deset let bojem o kus asfaltu
13.6.2003 | PLZEŇ | MF Dnes
Byla to mimořádná dopravní kauza. Trvala přes deset let. Spor o trasu dálničního obchvatu kolem Plzně v podstatě odstartoval v roce 1991 a skončil teprve před několika týdny. Vyhrála lepší varianta? Těžko říct. Vždyť i zastánci vítězné delší trasy připouštěli, že ta kratší byla z dopravního hlediska lepší. Ale dohady o tom, jaké klady má která varianta, přestaly většinu lidí zajímat už před několika lety. Chtěli slyšet odpověď na jedinou otázku: Kdy už to konečně bude?!
Jeden hot a druhý čehý
V roce 1991 se zdá vše jasné. Pithartova vláda rozhoduje, že autostráda povede okrajem Plzně mezi Černicemi a Bručnou. Ministr hospodářství Karel Dyba předpovídá: "Za šest let se bude po obchvatu jezdit." Jezdit se mohlo jedině tak prstem po mapě. Místní lidé se totiž ozývají, že dálnici nechtějí, i kdyby vedla pod zemí. Vedení magistrátu začíná tlačit na představitele státu, aby verdikt o trase změnili. Daří se. Klausova vláda v roce 1994 schvaluje, že trasa vybočí z katastru Plzně a povede kolem Štěnovic a Útušic. Dotčené obce se bouří, na pomoc jim vyrážejí ekologičtí aktivisté z Dětí Země. Oheň je na střeše. "Za problémy s obchvatem si můžete sami," prohlašoval pak opakovaně v následujících letech Václav Klaus při návštěvách Plzně. O roli, kterou sehrálo rozhodnutí jeho vlády, nemluvil a shazoval vinu na zdejší radnici a také na to, že "... vy se tu v Plzni neumíte dohodnout". Už ve čtyřiadevadesátém Štěnovice vyrážejí k Ústavnímu soudu a dožadují se, ať soud verdikt vlády zruší. Marně. O tři roky později odpůrci schválené trasy oslavují. V srpnu 1997 jim vrchní soud dává za pravdu - odmítá uznat územní rozhodnutí na stavbu a vyžaduje posudek vlivů na životní prostředí. Dálniční obchvat se v té době stal zaklínadlem politiků z regionu. Všechny strany si do programu pro komunální volby v roce 1998 píší: "Urychlíme stavbu obchvatu Plzně!"
Kritici měli navrch
Tehdy se ještě zdá, že kritikům schválené varianty hraje vše do karet. Dobře pro ně vyznívají dva průzkumy veřejného mínění, kdy víc Plzeňanů hlasuje pro kratší trasu i pro větší důraz na ochranu přírody. Koncem roku 1998 ekologický expert Miroslav Martiš ministerstvu životního prostředí předává posudek, který upřednostňuje kratší trasu přes okraj Plzně. Okamžitě tím vyvolává bouři nevole zastánců delší varianty. "Kdybychom se dnes vrátili ke kratší variantě, bude výstavba zpožděná o osm let," protestuje dnešní šéf Ředitelství silnic a dálnic Petr Laušman. Oponenti říkají, že přehání. Plzeňský primátor Zdeněk Prosek ještě vidí naději, že verdikt ministerstva životního prostředí nebude stejný jako stanovisko Martiše: "Doufám, že ministerstvo rozhodne zodpovědně." Doufá marně. Už v prosinci 1998 ministr Miloš Kužvart oznamuje, že ministerstvo podporuje kratší trasu. "Situace byla pro nás velmi špatná," vzpomíná dnes primátor Plzně Jiří Šneberger, který nastoupil do čela radnice po Proskovi.
Radnice mění taktiku
Po komunálních volbách se Šnebergrem nastupuje nové vedení města a problému obchvatu se ujímá náměstek primátora Petr Otásek. Ten mění, a hlavně přitvrzuje taktiku radnice. Debata o trasách definitivně končí a postupuje se podle hesla: "Alternativy neexistují - rozhoduje rychlost!" Nová strategie je úspěšná. Jeden z hlavních představitelů odpůrců Jan Rovenský z Dětí Země to později sám potvrdil. "S Proskem jsme se ještě mohli přít o varianty a argumentovat. To už s Otáskem nešlo. Podařilo se mu dostat nás do role škůdců," připouští nyní Rovenský. Přichází září 1999 a ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař oznamuje očekávané rozhodnutí, že přes nesouhlas kolegy Kužvarta má obchvat Plzně vést delší trasou - tunelem pod vrchem Val u Štěnovic.
Blokáda zastavuje auta
Odpůrci rychle kontrují a jejich advokát Petr Kužvart v prosinci znovu odesílá žaloby k vrchnímu soudu, kde se chce domoci zrušení verdiktu Císařova ministerstva. Ani jedna strana si není jistá, jak to tentokrát dopadne. Argumenty kritiků schválené trasy jsou stejné jako v roce 1997, kdy u soudu vyhráli. Jejich rivalové jsou však tentokrát silnější. Plzeňský právník Jan Kocina se na proces mohl mnohem déle, a tudíž lépe připravovat. Na protest proti neschopnosti státu prosadit dostavbu obchvatu občanské družení Dálnice pořádá v květnu 2000 v Plzni blokádu Rokycanské třídy, po které vede hlavní tah Praha - Plzeň. "Stát je odpovědný za to, že tranzitní doprava vede přes město, a ohrožuje tak zdraví a životy zdejších obyvatel," hřímal hlavní organizátor akce Martin Pytlík. Píše se březen 2001 a nedaleko Plzně se ve stanu na staveništi začíná velká slavnost - startuje stavba prvního krajního úseku obchvatu mezi obcemi Sulkovem a Útušicemi. Tenhle kus obchvatu nevadil nikomu. Válčilo se vždy především o střední úsek a symbolem i baštou odpůrců schválené trasy byl vrch Val. Na něm si 92 nejradikálnějších kritiků koupilo 250 metrů čtverečních pozemku, aby mohli ovlivňovat jednání. O devět dnů později padá jedna z největších překážek celého obchvatu - vrchní soud odmítá žalobu proti územnímu rozhodnutí. Z advokáta Kociny je hrdina a plzeňští radní otevírají šampaňské. "Teď tu dálnici musíme rychle dostavět," jásá náměstek primátora Otásek. Po třech měsících starosta Štěnovic Jan Nový oznamuje: "Ještě jsme nekapitulovali. Jdeme k Ústavnímu soudu."
Náčelník Apačů to vzdal
Koncem listopadu 2001 bojiště kolem trasy obchvatu opouštějí Děti Země. "Apačský náčelník Geronimo po marném celoživotním zápase o svobodu řekl, že je nesmyslné bojovat, když není možné doufat ve vítězství. Obávám se, že jsme se právě do této fáze dostali," prohlásila předsedkyně Dětí Země Simona Jašová. Kdo by tedy ještě mohl stavitelům dálnice zkřížit plány? Nejtvrdší jádro kritiků schválené trasy, mezi nimiž byli například bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal nebo známý sociolog a publicista Jan Keller. Ti patří k devadesátce lidí, kteří kdysi koupili 250 metrů čtverečních na vrchu Val. Většina spoluvlastníků už nemá zájem vést bitvu až do konce. Zbývá asi patnáct těch, kteří se vzdát nechtějí. Na jaře roku 2003 starosta Štěnovic přichází s poměrně nečekanou zprávou. Pokud Ředitelství silnic a dálnic splní požadavky na úpravu okolí trasy, potíže se zajištěním pozemků nebudou a nejtvrdší jádro odpůrců stáhne odvolání proti verdiktu vyvlastnění. Dohoda se daří. "Stát pozemek vyvlastnil," oznamuje v červnu koordinátor výstavby, bývalý náměstek primátora Petr Otásek. Bitva o trasu obchvatu skončila. "Nebyl to zbytečný boj. Podařilo se nám dosáhnout významných změn. Negativní dopady budou mnohem menší, než mohly být," rekapituluje starosta Štěnovic Jan Nový.
***
Zapeklitá historie dálnice
1988
Dálniční obchvat Plzně se začal připravovat.
prosinec 1991
Česká vláda Petra Pitharta rozhodla, že obchvat Plzně na dálnici D5 povede kratší trasou a protne kraj Plzně
duben 1994
Po tlaku plzeňské radnice vláda Václava Klause mění verdikt o trase a rozhoduje, že obchvat povede delší trasou
listopad 1997
otevřela se dálnice mezi Plzní a Rozvadovem, na dálnici D5 chybí jedině obchvat
březen 2001
Startuje stavba nekonfliktního osmikilového úseku
březen 2001
Vrchní soud zamítl žalobu odpůrců delší trasy. Padla tak největší překážka stavby.
květen 2001
Poslanci navzdory vetu prezidenta Václava Havla schválili zákon o obchvatu Plzně.
listopad 2001
Ekologické sdružení Děti Země vzdalo boj proti schválené trase.
červen 2003
Ředitelství silnic a dálnic oznamuje, že má potřebné pozemky pohromadě
reklama
V roce 1991 se zdá vše jasné. Pithartova vláda rozhoduje, že autostráda povede okrajem Plzně mezi Černicemi a Bručnou. Ministr hospodářství Karel Dyba předpovídá: "Za šest let se bude po obchvatu jezdit." Jezdit se mohlo jedině tak prstem po mapě. Místní lidé se totiž ozývají, že dálnici nechtějí, i kdyby vedla pod zemí. Vedení magistrátu začíná tlačit na představitele státu, aby verdikt o trase změnili. Daří se. Klausova vláda v roce 1994 schvaluje, že trasa vybočí z katastru Plzně a povede kolem Štěnovic a Útušic. Dotčené obce se bouří, na pomoc jim vyrážejí ekologičtí aktivisté z Dětí Země. Oheň je na střeše. "Za problémy s obchvatem si můžete sami," prohlašoval pak opakovaně v následujících letech Václav Klaus při návštěvách Plzně. O roli, kterou sehrálo rozhodnutí jeho vlády, nemluvil a shazoval vinu na zdejší radnici a také na to, že "... vy se tu v Plzni neumíte dohodnout". Už ve čtyřiadevadesátém Štěnovice vyrážejí k Ústavnímu soudu a dožadují se, ať soud verdikt vlády zruší. Marně. O tři roky později odpůrci schválené trasy oslavují. V srpnu 1997 jim vrchní soud dává za pravdu - odmítá uznat územní rozhodnutí na stavbu a vyžaduje posudek vlivů na životní prostředí. Dálniční obchvat se v té době stal zaklínadlem politiků z regionu. Všechny strany si do programu pro komunální volby v roce 1998 píší: "Urychlíme stavbu obchvatu Plzně!"
Kritici měli navrch
Tehdy se ještě zdá, že kritikům schválené varianty hraje vše do karet. Dobře pro ně vyznívají dva průzkumy veřejného mínění, kdy víc Plzeňanů hlasuje pro kratší trasu i pro větší důraz na ochranu přírody. Koncem roku 1998 ekologický expert Miroslav Martiš ministerstvu životního prostředí předává posudek, který upřednostňuje kratší trasu přes okraj Plzně. Okamžitě tím vyvolává bouři nevole zastánců delší varianty. "Kdybychom se dnes vrátili ke kratší variantě, bude výstavba zpožděná o osm let," protestuje dnešní šéf Ředitelství silnic a dálnic Petr Laušman. Oponenti říkají, že přehání. Plzeňský primátor Zdeněk Prosek ještě vidí naději, že verdikt ministerstva životního prostředí nebude stejný jako stanovisko Martiše: "Doufám, že ministerstvo rozhodne zodpovědně." Doufá marně. Už v prosinci 1998 ministr Miloš Kužvart oznamuje, že ministerstvo podporuje kratší trasu. "Situace byla pro nás velmi špatná," vzpomíná dnes primátor Plzně Jiří Šneberger, který nastoupil do čela radnice po Proskovi.
Radnice mění taktiku
Po komunálních volbách se Šnebergrem nastupuje nové vedení města a problému obchvatu se ujímá náměstek primátora Petr Otásek. Ten mění, a hlavně přitvrzuje taktiku radnice. Debata o trasách definitivně končí a postupuje se podle hesla: "Alternativy neexistují - rozhoduje rychlost!" Nová strategie je úspěšná. Jeden z hlavních představitelů odpůrců Jan Rovenský z Dětí Země to později sám potvrdil. "S Proskem jsme se ještě mohli přít o varianty a argumentovat. To už s Otáskem nešlo. Podařilo se mu dostat nás do role škůdců," připouští nyní Rovenský. Přichází září 1999 a ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař oznamuje očekávané rozhodnutí, že přes nesouhlas kolegy Kužvarta má obchvat Plzně vést delší trasou - tunelem pod vrchem Val u Štěnovic.
Blokáda zastavuje auta
Odpůrci rychle kontrují a jejich advokát Petr Kužvart v prosinci znovu odesílá žaloby k vrchnímu soudu, kde se chce domoci zrušení verdiktu Císařova ministerstva. Ani jedna strana si není jistá, jak to tentokrát dopadne. Argumenty kritiků schválené trasy jsou stejné jako v roce 1997, kdy u soudu vyhráli. Jejich rivalové jsou však tentokrát silnější. Plzeňský právník Jan Kocina se na proces mohl mnohem déle, a tudíž lépe připravovat. Na protest proti neschopnosti státu prosadit dostavbu obchvatu občanské družení Dálnice pořádá v květnu 2000 v Plzni blokádu Rokycanské třídy, po které vede hlavní tah Praha - Plzeň. "Stát je odpovědný za to, že tranzitní doprava vede přes město, a ohrožuje tak zdraví a životy zdejších obyvatel," hřímal hlavní organizátor akce Martin Pytlík. Píše se březen 2001 a nedaleko Plzně se ve stanu na staveništi začíná velká slavnost - startuje stavba prvního krajního úseku obchvatu mezi obcemi Sulkovem a Útušicemi. Tenhle kus obchvatu nevadil nikomu. Válčilo se vždy především o střední úsek a symbolem i baštou odpůrců schválené trasy byl vrch Val. Na něm si 92 nejradikálnějších kritiků koupilo 250 metrů čtverečních pozemku, aby mohli ovlivňovat jednání. O devět dnů později padá jedna z největších překážek celého obchvatu - vrchní soud odmítá žalobu proti územnímu rozhodnutí. Z advokáta Kociny je hrdina a plzeňští radní otevírají šampaňské. "Teď tu dálnici musíme rychle dostavět," jásá náměstek primátora Otásek. Po třech měsících starosta Štěnovic Jan Nový oznamuje: "Ještě jsme nekapitulovali. Jdeme k Ústavnímu soudu."
Náčelník Apačů to vzdal
Koncem listopadu 2001 bojiště kolem trasy obchvatu opouštějí Děti Země. "Apačský náčelník Geronimo po marném celoživotním zápase o svobodu řekl, že je nesmyslné bojovat, když není možné doufat ve vítězství. Obávám se, že jsme se právě do této fáze dostali," prohlásila předsedkyně Dětí Země Simona Jašová. Kdo by tedy ještě mohl stavitelům dálnice zkřížit plány? Nejtvrdší jádro kritiků schválené trasy, mezi nimiž byli například bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal nebo známý sociolog a publicista Jan Keller. Ti patří k devadesátce lidí, kteří kdysi koupili 250 metrů čtverečních na vrchu Val. Většina spoluvlastníků už nemá zájem vést bitvu až do konce. Zbývá asi patnáct těch, kteří se vzdát nechtějí. Na jaře roku 2003 starosta Štěnovic přichází s poměrně nečekanou zprávou. Pokud Ředitelství silnic a dálnic splní požadavky na úpravu okolí trasy, potíže se zajištěním pozemků nebudou a nejtvrdší jádro odpůrců stáhne odvolání proti verdiktu vyvlastnění. Dohoda se daří. "Stát pozemek vyvlastnil," oznamuje v červnu koordinátor výstavby, bývalý náměstek primátora Petr Otásek. Bitva o trasu obchvatu skončila. "Nebyl to zbytečný boj. Podařilo se nám dosáhnout významných změn. Negativní dopady budou mnohem menší, než mohly být," rekapituluje starosta Štěnovic Jan Nový.
***
Zapeklitá historie dálnice
1988
Dálniční obchvat Plzně se začal připravovat.
prosinec 1991
Česká vláda Petra Pitharta rozhodla, že obchvat Plzně na dálnici D5 povede kratší trasou a protne kraj Plzně
duben 1994
Po tlaku plzeňské radnice vláda Václava Klause mění verdikt o trase a rozhoduje, že obchvat povede delší trasou
listopad 1997
otevřela se dálnice mezi Plzní a Rozvadovem, na dálnici D5 chybí jedině obchvat
březen 2001
Startuje stavba nekonfliktního osmikilového úseku
březen 2001
Vrchní soud zamítl žalobu odpůrců delší trasy. Padla tak největší překážka stavby.
květen 2001
Poslanci navzdory vetu prezidenta Václava Havla schválili zákon o obchvatu Plzně.
listopad 2001
Ekologické sdružení Děti Země vzdalo boj proti schválené trase.
červen 2003
Ředitelství silnic a dálnic oznamuje, že má potřebné pozemky pohromadě
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
