MF Dnes: Počátky městské zeleně v Plzni - I. část

Prvním jarním dnem zahajujeme čtyřdílný seriál článků, věnovaných plzeňské městské zeleni a jejím proměnám. Texty jsou součástí projektu, který připravilo Středisko ekologické výchovy Ametyst. Ve stále se rozpínajícím městě, kde je autům dávána přednost před stromy, pociťujeme stále silněji nedostatek městské zeleně. Tento problém, který dnes je nebo by měl být jedním z hlavních témat při plánování rozvoje města, však obyvatele Plzně začal trápit až v poměrně nedávné době. Po dlouhá staletí od svého založení měla Plzeň, oklopená zahradami, vinicemi a chmelnicemi, spíše venkovský ráz. Ještě na plánu z roku 1821 můžeme vidět, jak se celé město včetně tehdy ještě malých předměstí utápělo v zeleni zahrad a alejí. První městská zeleň, tak jak ji známe, začala v Plzni vznikat při rušení městských hradeb a příkopů na počátku 19. století. Opevnění byla tehdy považována za překážku rozvoje města a jejich odstranění umožnilo mimo jiné i založení alejí módních kaštanů, jež se staly prvním základem dnešních okružních sadů. K celistvějšímu budování sadového okruhu bylo přistoupeno po příkazu nejvyššího purkrabího hraběte Chotka z roku 1828, vedeného snahou po okrašlování českých měst. Plán na zvelebení města předložil v roce 1832 plzeňský purkmistr Martin Kopecký. Jeho součástí byl i návrh na vybudování lázní u železnatého pramene na Lochotíně. Významnému purkmistrovi se podařilo založit Akciovou okrašlovací společnost a získat tak prostředky na výstavbu lázeňského domu a hostince. Do roku 1834 byl postupně na Lochotíně vybudován park s umělou vodní kaskádou a nad pramenem také sloupcový chrámek zvaný templ. Park sloužil k oddechu i zábavě Plzeňanů, v lázeňském domě se konaly plesy a jiné zábavy. Za svého studentského pobytu v Plzni ve čtyřicátých letech 19. století je často navštěvoval i Bedřich Smetana. Po neúspěšném pokusu Akciové okrašlovací společnosti zřídit zde lázně přešel lochotínský areál v roce 1849 do majetku Měšťanského pivovaru. Okrašlovací úsilí se poté soustředilo zejména na park, kde byla vybudována umělá jeskyně se sochou poustevníka a hudební altánek. Přestože v druhé polovině 19. století se město staralo o budování sadů na místě postupně rušených hradeb, cítila veřejnost potřebu intenzivnějšího okrašlování města. V roce 1874 vznikla Jednota pro zakládání sadů a okrašlování města Plzně a jeho okolí. První akcí spolku bylo osázení obecní louky „Obziny", dnešních Štruncových sadů. Zásluhou spolku bylo i spojení Lochotínského parku s městem dvěma alejemi - Lochotínskou a později Kilometrovkou. Spolek se věnoval zvelebování okrajů města a rekreačním úpravám v městských lesích. Další vývoj městské zeleně souvisel především s rozvojem jednotlivých předměstí, při jejichž výstavbě se město snažilo vytvářet prostor pro odpočinek a rekreaci obyvatel. Do první světové války se tak podařilo, kromě vybudování mnoha menších parků u nových předměstských škol a náměstí, město obklopit rozsáhlými parky. Na severu to byl již zmíněný Lochotínský, na východě Homolka a na jihu Borský park, jen na západě rozsáhlý komplex Škodových závodů vznik rozsáhlejšího parku neumožnil. Zásluhou těchto snah není životní prostředí v Plzni charakterizováno jen průmyslem a přetíženými silnicemi, ale i plochami parků a alejí, které život ve městě zpříjemňují. Musíme doufat, že to, co bylo vytvořeno, nebude zničeno neuváženým a bezohledným plánováním městského rozvoje, ale dále rozvíjeno nejen městskou samosprávou, ale po vzoru minulosti i aktivní veřejností.

---

reklama

---