MF Dnes: Porouchaná zeměkoule
24.1.2007 | PRAHA | MF Dnes | Krystyna Wanatowiczová |
V čem se shodují a rozcházejí tři přístupy ke globálním klimatickým změnám
Část New Yorku je pod vodou. Na místo, kde má stát památník World Trade Centra se valí voda z tajících ledovců. O několik tisíc kilometrů dál plave vysílený lední medvěd a nemůže najít kru.
Také tyto záběry vidělo zhruba šest stovek diváků v pondělí večer v pražském kině Světozor. Přišli se podívat na dokument Nepříjemná pravda, v němž bývalý americký viceprezident za Demokratickou stranu Al Gore vysvětluje, proč se globálně otepluje a jaká nás čeká katastrofa, když nic neuděláme.
Sálem několikrát šeptem zaznělo: „To je strašné!“
Jakkoli se názory na tento film liší a někteří mu vytýkají manipulaci s fakty a propagandistický ráz, jisté je, že přiměje člověka zeptat se: Je situace tak děsivá a mohu za to i já? Nejspíš proto zůstala většina diváků po skončení filmu sedět a sledovala následující debatu ekologů, politiků a představitele firmy ČEZ téměř do čtvrt na dvanáct.
Představme si tedy hlavní názorové proudy, jež se zabývají globálním oteplováním, přesněji řečeno globálními klimatickými změnami. Termín globální oteplování je podle odborníků zastaralý; ne všude se otepluje, na některých místech zeměkoule teplota klesá. Jisté je, že je toto téma v kurzu, což pochopil i odpůrce snižování emisí prezident George Bush.
Hlavní viník: člověk
Všichni už se dnes shodnou, že v atmosféře stoupá podíl oxidu uhličitého a že k tomu nejspíš přispěl člověk emisemi skleníkových plynů. Nikdo také nezpochybňuje skutečnost, kterou oznámil klimatický panel OSN, takzvaný IPCC: za posledních sto let stoupla teplota zhruba o 0,7 stupně Celsia, za dalších sto let by se měla zvýšit o dva stupně.
Názory se rozcházejí v tom, jak velký je podíl člověka na změnách klimatu a zda se extrémní výkyvy počasí, jako byl nedávný orkán Kyrill, dají připisovat globálním změnám. Různě se také vysvětluje, jak na změny klimatu reagovat a co mohou způsobit.
Strana zelených a představitelé ekologických organizací sdílejí názor Ala Gorea. Podle nich hlavní vinu na změnách globálního klimatu, které se projevují zejména oteplováním, nese člověk. Chová se nehospodárně, nešetří energiemi, vypouští do vzduchu škodlivé skleníkové plyny. „Primární je vliv člověka, to je už zcela mimo diskusi,“ říká Jan Rovenský z hnutí Greenpeace.
Gore ve svém dokumentu ukazuje křivku s úrovněmi CO2 za posledních 650 tisíc let naměřenou na ledovcích. Je na ní vidět, že klesala a stoupala, ale nikdy nebyla tak vysoko jako teď. Podle „zeleného názorového proudu“ je proto třeba snížit emise CO2 a energii čerpat z obnovitelných zdrojů (větrné a solární elektrárny, biomasa).
Bojovat hned teď!
Podle Rovenského z Greenpeace není normální, že fosilní paliva, která se ukládala miliony let, lidé spalují během několika desítek let. „Pro nás jsou klíčové závěry IPCC a Sternova zpráva, která varuje před zvýšením teploty a říká, že musíme ihned začít něco dělat. Pokud by se zvedla globální teplota o dva stupně, hrozí nevratné a nekontrolované tání ledovců, vymírání fytoplanktonu v oceánech a rozpouštění permafrostu (trvale zamrzlá půda),“ varuje Rovenský.
Zmíněná Sternova zpráva je nyní hitem nejen mezi ekology. Jde o sedmisetstránkovou studii Nicolase Sterna, poradce britského premiéra Tonyho Blaira a bývalého hlavního ekonoma Světové banky. Její závěry říkají, že se vyplatí investovat do boje proti klimatickým změnám. Stern vypočítal, že pokud se začne ihned, bude nás to stát jedno procento celosvětového HDP, jestliže boj odložíme, cena bude několikanásobně dražší.
Dnešní extrémní projevy počasí vnímá Rovenský z Greenpeace jako důsledek globálních klimatických změn jen tehdy, jde-li o dlouhodobější trend. „Nikdo zodpovědný nemůže říct, že nedávný orkán je určitě důsledkem globálních změn. Je to možné, nikoli jisté. Ale jestliže posledních šest teplých zim spadá do poslední dekády, lze jim to přičíst.“
Životodárný oxid uhličitý
Na opačné názorové straně než ekologové stojí výrazně menší skupina klimaskeptiků, ve světě reprezentovaná liberálními ekonomy a dánským vědcem Bjornem Lomborgem, jenž se proslavil knihou Skeptický ekolog.
U nás tento pohled zastává hlavně prezident Klaus a spříznění ekonomové z Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). Klaus nedávno prohlásil, že globální oteplování je fatálním omylem současnosti. „Dojde -li k jakémukoli pohybu teplot, který bude v každém případě x-krát menší, než tvrdí někteří nositelé katastrofických zpráv, bude to pro člověka znamenat problém?“ ptal se loni v říjnu na summitu EU ve finském Lahti.
Liberální ekonom a člen ODS Petr Mach z CEP souhlasí, že dochází k emisím CO2, které jsou způsobeny spalováním fosilních paliv. „Data mi však nepotvrzují, že dochází ke globálnímu oteplování kvůli skleníkovému efektu. Nemůžeme tvrdit, že daný objem CO2 v atmosféře je špatný. Není to žádný jedovatý plyn, ale naopak životodárná látka,“ myslí si Mach; považuje za přirozené, že lidé těží ze země to, co se v ní vminulosti uložilo.
Snahu snížit emise CO2 považuje za příliš nákladnou. Peníze lze podle něj vynaložit efektivněji. Podobně argumentuje Lomberg ve své knize: „Svět jako celek bude mít větší užitek z investic do řešení chudoby a do výzkumu a vývoje obnovitelné energie než do opatření zaměřených na boj se změnou klimatu.“
Skeptici také míní, že extrémní projevy počasí nejsou na vzestupu. „Jakmile je někde povodeň či hurikán, díky médiím to hned víme. To ale neznamená, že by jich dnes bylo více,“ uvádí Petr Mach, podle něhož je teorie o globálním oteplování zaviněném člověkem módní záležitostí, která je pomalu na ústupu.
Globální ochlazení?
Pomyslná třetí názorová skupina leží mezi dvěma výše popsanými. Uznává podíl člověka na globálních změnách, ale netroufá si odhadnout, jak je velký.
„S klimatem se cosi děje, vliv člověka je nezpochybnitelný, ale nikdo nedokáže říct, jaký je poměr mezi podílem člověka a přirozených změn, například sluneční aktivitou,“ říká Jan Pretel z Českého hydrometeorologického ústavu.
Podobně se dívá na program snižování emisí, který sice podporuje, nicméně říká, že se tím problém nevyřeší. Stejně tak považuje za nemožné stavět energetickou politiku státu na obnovitelných zdrojích.
„Náklady na snížení emisí stoupají. Tyto prostředky by se měly věnovat na adaptace,“ míní Pretel. Myslí tím například zlepšování protipovodňových opatření, varovného systému či práce s krajinou. Podle Pretela by se měl člověk na důsledky změny klimatu připravovat a naučit se s nimi žít. Ekologickou předpověď o katastrofě v případě zvýšení teploty o dva stupně nesdílí. „V minulosti podobné teploty byly. Příroda si vždycky dokáže poradit,“ říká Pretel.
Podobný názor má historický klimatolog Jiří Svoboda. „Netvrdím, že člověk neovlivňuje klima, ale ne dominantně. Kvůli zvýšení teplot se nesmí hysterčit.“ Podle Svobody bylo ve druhé polovině 16. století na českém území takové teplo, že se zde pěstovaly melouny. Zhruba po čtyřiceti letech přišlo prudké ochlazení a okolo roku 1620 malá doba ledová.
„Kolísání klimatu je zde odjakživa, opakuje se po 400 letech. Na Arktidě ledovce tály už před sto lety, na Antarktidě se zase odlamují, neboť dorůstají v padesátiletých cyklech. Do budoucna se bude rozhodně ochlazovat,“ předpovídá Svoboda.
S tímto tvrzením částečně souhlasí David Storch, zástupce ředitele Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd, jenž má na starosti evoluční ekologii. Podle něj hrozí spíše rozkolísání klimatického systému včetně případného ochlazení než stálé oteplování.
„Čeho je třeba se obávat, jsou katastrofické změny klimatu, jako například zmíněné prudké ochlazení. Nikdo nedokáže říct, jak moc taková katastrofa hrozí. Budoucí klimatickou situaci totiž neumí odhadnout nikdo na světě,“ říká Storch.
reklama
Také tyto záběry vidělo zhruba šest stovek diváků v pondělí večer v pražském kině Světozor. Přišli se podívat na dokument Nepříjemná pravda, v němž bývalý americký viceprezident za Demokratickou stranu Al Gore vysvětluje, proč se globálně otepluje a jaká nás čeká katastrofa, když nic neuděláme.
Sálem několikrát šeptem zaznělo: „To je strašné!“
Jakkoli se názory na tento film liší a někteří mu vytýkají manipulaci s fakty a propagandistický ráz, jisté je, že přiměje člověka zeptat se: Je situace tak děsivá a mohu za to i já? Nejspíš proto zůstala většina diváků po skončení filmu sedět a sledovala následující debatu ekologů, politiků a představitele firmy ČEZ téměř do čtvrt na dvanáct.
Představme si tedy hlavní názorové proudy, jež se zabývají globálním oteplováním, přesněji řečeno globálními klimatickými změnami. Termín globální oteplování je podle odborníků zastaralý; ne všude se otepluje, na některých místech zeměkoule teplota klesá. Jisté je, že je toto téma v kurzu, což pochopil i odpůrce snižování emisí prezident George Bush.
Hlavní viník: člověk
Všichni už se dnes shodnou, že v atmosféře stoupá podíl oxidu uhličitého a že k tomu nejspíš přispěl člověk emisemi skleníkových plynů. Nikdo také nezpochybňuje skutečnost, kterou oznámil klimatický panel OSN, takzvaný IPCC: za posledních sto let stoupla teplota zhruba o 0,7 stupně Celsia, za dalších sto let by se měla zvýšit o dva stupně.
Názory se rozcházejí v tom, jak velký je podíl člověka na změnách klimatu a zda se extrémní výkyvy počasí, jako byl nedávný orkán Kyrill, dají připisovat globálním změnám. Různě se také vysvětluje, jak na změny klimatu reagovat a co mohou způsobit.
Strana zelených a představitelé ekologických organizací sdílejí názor Ala Gorea. Podle nich hlavní vinu na změnách globálního klimatu, které se projevují zejména oteplováním, nese člověk. Chová se nehospodárně, nešetří energiemi, vypouští do vzduchu škodlivé skleníkové plyny. „Primární je vliv člověka, to je už zcela mimo diskusi,“ říká Jan Rovenský z hnutí Greenpeace.
Gore ve svém dokumentu ukazuje křivku s úrovněmi CO2 za posledních 650 tisíc let naměřenou na ledovcích. Je na ní vidět, že klesala a stoupala, ale nikdy nebyla tak vysoko jako teď. Podle „zeleného názorového proudu“ je proto třeba snížit emise CO2 a energii čerpat z obnovitelných zdrojů (větrné a solární elektrárny, biomasa).
Bojovat hned teď!
Podle Rovenského z Greenpeace není normální, že fosilní paliva, která se ukládala miliony let, lidé spalují během několika desítek let. „Pro nás jsou klíčové závěry IPCC a Sternova zpráva, která varuje před zvýšením teploty a říká, že musíme ihned začít něco dělat. Pokud by se zvedla globální teplota o dva stupně, hrozí nevratné a nekontrolované tání ledovců, vymírání fytoplanktonu v oceánech a rozpouštění permafrostu (trvale zamrzlá půda),“ varuje Rovenský.
Zmíněná Sternova zpráva je nyní hitem nejen mezi ekology. Jde o sedmisetstránkovou studii Nicolase Sterna, poradce britského premiéra Tonyho Blaira a bývalého hlavního ekonoma Světové banky. Její závěry říkají, že se vyplatí investovat do boje proti klimatickým změnám. Stern vypočítal, že pokud se začne ihned, bude nás to stát jedno procento celosvětového HDP, jestliže boj odložíme, cena bude několikanásobně dražší.
Dnešní extrémní projevy počasí vnímá Rovenský z Greenpeace jako důsledek globálních klimatických změn jen tehdy, jde-li o dlouhodobější trend. „Nikdo zodpovědný nemůže říct, že nedávný orkán je určitě důsledkem globálních změn. Je to možné, nikoli jisté. Ale jestliže posledních šest teplých zim spadá do poslední dekády, lze jim to přičíst.“
Životodárný oxid uhličitý
Na opačné názorové straně než ekologové stojí výrazně menší skupina klimaskeptiků, ve světě reprezentovaná liberálními ekonomy a dánským vědcem Bjornem Lomborgem, jenž se proslavil knihou Skeptický ekolog.
U nás tento pohled zastává hlavně prezident Klaus a spříznění ekonomové z Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). Klaus nedávno prohlásil, že globální oteplování je fatálním omylem současnosti. „Dojde -li k jakémukoli pohybu teplot, který bude v každém případě x-krát menší, než tvrdí někteří nositelé katastrofických zpráv, bude to pro člověka znamenat problém?“ ptal se loni v říjnu na summitu EU ve finském Lahti.
Liberální ekonom a člen ODS Petr Mach z CEP souhlasí, že dochází k emisím CO2, které jsou způsobeny spalováním fosilních paliv. „Data mi však nepotvrzují, že dochází ke globálnímu oteplování kvůli skleníkovému efektu. Nemůžeme tvrdit, že daný objem CO2 v atmosféře je špatný. Není to žádný jedovatý plyn, ale naopak životodárná látka,“ myslí si Mach; považuje za přirozené, že lidé těží ze země to, co se v ní vminulosti uložilo.
Snahu snížit emise CO2 považuje za příliš nákladnou. Peníze lze podle něj vynaložit efektivněji. Podobně argumentuje Lomberg ve své knize: „Svět jako celek bude mít větší užitek z investic do řešení chudoby a do výzkumu a vývoje obnovitelné energie než do opatření zaměřených na boj se změnou klimatu.“
Skeptici také míní, že extrémní projevy počasí nejsou na vzestupu. „Jakmile je někde povodeň či hurikán, díky médiím to hned víme. To ale neznamená, že by jich dnes bylo více,“ uvádí Petr Mach, podle něhož je teorie o globálním oteplování zaviněném člověkem módní záležitostí, která je pomalu na ústupu.
Globální ochlazení?
Pomyslná třetí názorová skupina leží mezi dvěma výše popsanými. Uznává podíl člověka na globálních změnách, ale netroufá si odhadnout, jak je velký.
„S klimatem se cosi děje, vliv člověka je nezpochybnitelný, ale nikdo nedokáže říct, jaký je poměr mezi podílem člověka a přirozených změn, například sluneční aktivitou,“ říká Jan Pretel z Českého hydrometeorologického ústavu.
Podobně se dívá na program snižování emisí, který sice podporuje, nicméně říká, že se tím problém nevyřeší. Stejně tak považuje za nemožné stavět energetickou politiku státu na obnovitelných zdrojích.
„Náklady na snížení emisí stoupají. Tyto prostředky by se měly věnovat na adaptace,“ míní Pretel. Myslí tím například zlepšování protipovodňových opatření, varovného systému či práce s krajinou. Podle Pretela by se měl člověk na důsledky změny klimatu připravovat a naučit se s nimi žít. Ekologickou předpověď o katastrofě v případě zvýšení teploty o dva stupně nesdílí. „V minulosti podobné teploty byly. Příroda si vždycky dokáže poradit,“ říká Pretel.
Podobný názor má historický klimatolog Jiří Svoboda. „Netvrdím, že člověk neovlivňuje klima, ale ne dominantně. Kvůli zvýšení teplot se nesmí hysterčit.“ Podle Svobody bylo ve druhé polovině 16. století na českém území takové teplo, že se zde pěstovaly melouny. Zhruba po čtyřiceti letech přišlo prudké ochlazení a okolo roku 1620 malá doba ledová.
„Kolísání klimatu je zde odjakživa, opakuje se po 400 letech. Na Arktidě ledovce tály už před sto lety, na Antarktidě se zase odlamují, neboť dorůstají v padesátiletých cyklech. Do budoucna se bude rozhodně ochlazovat,“ předpovídá Svoboda.
S tímto tvrzením částečně souhlasí David Storch, zástupce ředitele Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd, jenž má na starosti evoluční ekologii. Podle něj hrozí spíše rozkolísání klimatického systému včetně případného ochlazení než stálé oteplování.
„Čeho je třeba se obávat, jsou katastrofické změny klimatu, jako například zmíněné prudké ochlazení. Nikdo nedokáže říct, jak moc taková katastrofa hrozí. Budoucí klimatickou situaci totiž neumí odhadnout nikdo na světě,“ říká Storch.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
