Právo: Poslední hlubinný důl skončí
17.1.2007 | MOST | Právo | Šárka Tonarová |
Jediný aktivní hlubinný důl v Čechách, v němž se těží hnědé uhlí, vstoupil do posledního etapy své existence.
Zásoby fosilního paliva v dole Centrum v Záluží na Mostecku stačí do konce roku, dotěžení zbývajícího uhlí skončí v dubnu 2008. Pak se provoz zastaví a důl postupně zanikne. Těžební technologie je totiž příliš nákladná na to, aby se vyplatilo investovat do pokračování hlubinné těžby.
Zatím však unikátní důl pořád ještě funguje. Stovky lidí dobývají od pondělí do pátku ze země zkamenělé třetihorní přesličky. Většina ze 392 zaměstnanců pracuje ve třísměnném provoze 160 metrů pod zemí. Do práce se spouštějí drátěnou klecí po pěti signálech houkačkou.
Pracují v průvanu, kterému neřeknou jinak než luft, nebo naopak v horkém, těžkém vzduchu, plném vody. Uhlí mají i mezi zuby, mour se usazuje v každém záhybu zpocených těl. Hornickému žargonu rozumějí jen oni sami. Jen málokdo by za slovem hunt hledal důlní vozík anebo tušil, že zoul znamená podlaha. Spousta z nich však není z oboru. Je stále těžší sehnat lidi, co se havířině vyučili. A jak se nahrazují horníci přeškolenými lidmi, upadají i hornické tradice. Dnešní havíři většinou pozdraví Dobrý den místo Zdař Bůh. Moderní hlubinná těžba má stále méně romantiky. Na svatou Barboru a škodolibé permoníky už nikdo nevěří, místo patronů hlídají bezpečí havířů mašinky s digitálními displeji. K těžbě se dávno nepoužívají nálože, jimiž se odpaloval strop ve sloji. Uhelné bloky strhávají kombajny. Z 22 metrů silné vrstvy nízkosirnatého uhlí v Centrumu vykousnou ročně na 450 tisíc tun uhlí pro chemické závody.
Až havíři vytěžený důl opustí, zůstanou tu po nich kilometry chodeb, vyztužených kovovými obručemi za milióny korun. Jejich vynášení na povrch by totiž bylo ještě dražší, než je nechat osudu. Těžaři jen zasypou uhelné jámy, které spojují tělo dolu se zemských povrchem. Zvenčí tak bude těžbu za pár let připomínat jen jezero, které se vytvořilo v sedmnáctimetrovém propadu půdy nad těžebním prostorem.
reklama
Zatím však unikátní důl pořád ještě funguje. Stovky lidí dobývají od pondělí do pátku ze země zkamenělé třetihorní přesličky. Většina ze 392 zaměstnanců pracuje ve třísměnném provoze 160 metrů pod zemí. Do práce se spouštějí drátěnou klecí po pěti signálech houkačkou.
Pracují v průvanu, kterému neřeknou jinak než luft, nebo naopak v horkém, těžkém vzduchu, plném vody. Uhlí mají i mezi zuby, mour se usazuje v každém záhybu zpocených těl. Hornickému žargonu rozumějí jen oni sami. Jen málokdo by za slovem hunt hledal důlní vozík anebo tušil, že zoul znamená podlaha. Spousta z nich však není z oboru. Je stále těžší sehnat lidi, co se havířině vyučili. A jak se nahrazují horníci přeškolenými lidmi, upadají i hornické tradice. Dnešní havíři většinou pozdraví Dobrý den místo Zdař Bůh. Moderní hlubinná těžba má stále méně romantiky. Na svatou Barboru a škodolibé permoníky už nikdo nevěří, místo patronů hlídají bezpečí havířů mašinky s digitálními displeji. K těžbě se dávno nepoužívají nálože, jimiž se odpaloval strop ve sloji. Uhelné bloky strhávají kombajny. Z 22 metrů silné vrstvy nízkosirnatého uhlí v Centrumu vykousnou ročně na 450 tisíc tun uhlí pro chemické závody.
Až havíři vytěžený důl opustí, zůstanou tu po nich kilometry chodeb, vyztužených kovovými obručemi za milióny korun. Jejich vynášení na povrch by totiž bylo ještě dražší, než je nechat osudu. Těžaři jen zasypou uhelné jámy, které spojují tělo dolu se zemských povrchem. Zvenčí tak bude těžbu za pár let připomínat jen jezero, které se vytvořilo v sedmnáctimetrovém propadu půdy nad těžebním prostorem.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
