Právo: Potřebujeme slušné ekologické podmínky pro rozvoj
27.9.2004 | PRAHA | Právo | Václav Tuček |
Rozhovor s Pavlem Švarcem, prezidentem Svazu chemického průmyslu ČR.
* Mohl byste stručně statutárně i programově představit váš svaz?
Svaz chemického průmyslu je jedním z nejsilnějších zaměstnavatelských svazů, sdružuje drtivou většinu chemických podniků v Česku. Podle posledních dat se chemický průmysl podílí na tvorbě HDP zhruba 13 procenty. Jsme třetím největším členem střechové organizace Svazu průmyslu a dopravy.
Naším cílem není být tvrdým oponentem státní administrativy a legislativy, ale chtěli bychom mít možnost mluvit do určitých věcí. Pořád si totiž myslíme, že hlavním tvůrcem hodnoty, zvláště v ČR, je průmysl.
Jsme historicky průmyslovou zemí, na rozdíl od některých našich sousedů, a předpokládáme, že průmysl, zvláště když roste podstatně více než HDP, by měl být partnerem vlády, parlamentu a dalších exekutivních orgánů. Rád bych v této souvislosti dodal, že vítáme prohlášení nové vlády, v němž zaznělo, že se změní její přístup k průmyslu, že by tato oblast podnikání měla být podporována.
* Vaše strategie?
Především chceme prosazovat zájmy našich členů v oblasti legislativy. Dále se snažíme zlepšovat image chemického průmyslu, vůči němuž je v Evropě určitá fobie. Nechali jsme si udělat průzkum, který nás překvapil, protože odezva asi tisíce respondentů nebyla vůči chemickému průmyslu tak kritická, jak jsme předpokládali. A konečně se snažíme reflektovat potřebu zapojení našeho chemického průmyslu do evropských struktur.
* Podle médií jste také známi složitými vztahy s ekologickými aktivitami, konkrétně s MŽP ČR. Můžete se k tomu vyjádřit?
Jsme přesvědčeni, že česká legislativa v oblasti životního prostředí, která má vliv na konkurenceschopnost chemického průmyslu, je přísnější, než jsou směrnice EU. Jsme tedy bruselštější než Brusel.
Sestavili jsme seznam 25 oblastí, kde zákony i podzákonné normy a vyhlášky snižují naši konkurenční schopnost ve vztahu k našim evropským partnerům. Něco málo se podařilo soustředěnou komunikací pozměnit, ale nadále toho zůstává strašně moc.
* Co je v tomto směru z vašeho pohledu nejnaléhavější?
V současné době jsou z našeho pohledu nejnaléhavější emise a dále problematika nové evropské chemické politiky. Co se této politiky týče, jsem rád, že některé země jsou odvážnější než ČR a jeho ministerstvo životního prostředí.
Například spolkový kancléř Schröder na nedávném zasedání evropské chemické asociace tvrdě vystoupil proti původnímu záměru nové chemické evropské politiky v tom smyslu, že pokud by byla zavedena v navrhovaném rámci, tak výrazně poškodí německý průmysl, což bude mít osudné následky na ekonomiku země.
* O co v tomto návrhu šlo?
Především tam byly velmi výrazné dopady do oblasti nákladů. Když to trochu přeženu, tak se navrhovalo, aby chemické látky byly testovány podobně jako léčiva. Tedy ve svém vlivu na člověka, na potravní řetězce a podobně. Náklady s tím spojené by byly enormní.
Nyní se tyto záměry přehodnocují a jsem přesvědčen, že jsme schopni i v oblasti chemie dosáhnout zásad trvale udržitelného rozvoje bez podstatného zeslabení naší konkurenceschopnosti vůči třeba Spojeným státům a asijským zemím.
* Nyní k emisím. To už je nejen ekologický, ale i civilizační fenomén...
Soudím, že emise kysličníku uhličitého nemají nic společného se znečištěním životního prostředí. Bez něj by na naší planetě nebylo nic zeleného. Něco jiného je, že tento kysličník v horních vrstvách atmosféry zvyšuje skleníkový efekt. To však není jednoznačně prokázáno, problém je stále na úrovni vědecké diskuse.
* Jak je na tom s emisemi naše republika?
ČR emituje zlomek tohoto kysličníku v rámci naší planety. Ke kjótskému protokolu, který se týká omezování emisí, nepřistoupily USA ani Rusko. Přitom jsou tyto země jejich největšími emitenty. Kjóto dalo v tomto směru nějaké direktivy, Brusel je zpřísnil, a potom přišlo české ministerstvo životního prostředí, které ještě přitvrdilo. Tedy zase se dostáváme do situace, že se omezuje konkurenční schopnost nejen našeho chemického průmyslu, ale i energetiky vůči evropské i světové konkurenci.
* Aktuální stav v číslech?
Podle Kjóta můžeme imitovat 117, ministerstvo průmyslu a obchodu uvažuje o 116 a ministerstvo životního prostředí nyní hovoří o 99. Jde o milióny tun kysličníku uhličitého za rok.
* A vaše výhrady?
Zásadní je, že ministerstvo postupovalo systémem shora dolů, že vycházelo z koeficientů růstu chemického průmyslu. Jde o příklad úřednického přístupu. Dalším problémem je, že emisní kvóty mají být přiděleny sektorům, přitom v chemickém průmyslu máme asi sto fabrik. Jak se ale v tomto případě dohodneme o rozdělení jimi sníženého emisního čísla, když každý z těchto podniků bude mít zájem naplnit svoje rozvojové plány, které s těmito emisemi úzce souvisí? Proto navrhujeme individuální alokace.
A konečně se setkáváme s podezíráním, že chceme vyšší imisní kvóty proto, abychom s nimi obchodovali, což jsou výmysly. V minulých letech byl náš chemický průmysl v obrovských problémech, byl poznamenán bankroty a snižováním výroby. Nyní jsme se konečně dostali do stabilní fáze, jakýkoli zásah by jistě tento stav negativně ovlivnil.
* Jaké vidíte řešení?
Věříme, že vláda bude dbát o podmínky pro rozvoj podnikání, abychom měli podnikatelskou jistotu. Protože když dostaneme emisní omezení, budeme muset tyto kvóty koupit, a tím se nám zvýší náklady. Je potřeba vybalancovat určitou nerovnováhu, která byla v uplynulých letech vytvořena ve prospěch až příliš tvrdých nařízení, přesahujících požadavky EU. Potřebujeme, aby nám vláda dala za slušných ekologických podmínek prostor pro rozvoj chemického průmyslu.
reklama
Svaz chemického průmyslu je jedním z nejsilnějších zaměstnavatelských svazů, sdružuje drtivou většinu chemických podniků v Česku. Podle posledních dat se chemický průmysl podílí na tvorbě HDP zhruba 13 procenty. Jsme třetím největším členem střechové organizace Svazu průmyslu a dopravy.
Naším cílem není být tvrdým oponentem státní administrativy a legislativy, ale chtěli bychom mít možnost mluvit do určitých věcí. Pořád si totiž myslíme, že hlavním tvůrcem hodnoty, zvláště v ČR, je průmysl.
Jsme historicky průmyslovou zemí, na rozdíl od některých našich sousedů, a předpokládáme, že průmysl, zvláště když roste podstatně více než HDP, by měl být partnerem vlády, parlamentu a dalších exekutivních orgánů. Rád bych v této souvislosti dodal, že vítáme prohlášení nové vlády, v němž zaznělo, že se změní její přístup k průmyslu, že by tato oblast podnikání měla být podporována.
* Vaše strategie?
Především chceme prosazovat zájmy našich členů v oblasti legislativy. Dále se snažíme zlepšovat image chemického průmyslu, vůči němuž je v Evropě určitá fobie. Nechali jsme si udělat průzkum, který nás překvapil, protože odezva asi tisíce respondentů nebyla vůči chemickému průmyslu tak kritická, jak jsme předpokládali. A konečně se snažíme reflektovat potřebu zapojení našeho chemického průmyslu do evropských struktur.
* Podle médií jste také známi složitými vztahy s ekologickými aktivitami, konkrétně s MŽP ČR. Můžete se k tomu vyjádřit?
Jsme přesvědčeni, že česká legislativa v oblasti životního prostředí, která má vliv na konkurenceschopnost chemického průmyslu, je přísnější, než jsou směrnice EU. Jsme tedy bruselštější než Brusel.
Sestavili jsme seznam 25 oblastí, kde zákony i podzákonné normy a vyhlášky snižují naši konkurenční schopnost ve vztahu k našim evropským partnerům. Něco málo se podařilo soustředěnou komunikací pozměnit, ale nadále toho zůstává strašně moc.
* Co je v tomto směru z vašeho pohledu nejnaléhavější?
V současné době jsou z našeho pohledu nejnaléhavější emise a dále problematika nové evropské chemické politiky. Co se této politiky týče, jsem rád, že některé země jsou odvážnější než ČR a jeho ministerstvo životního prostředí.
Například spolkový kancléř Schröder na nedávném zasedání evropské chemické asociace tvrdě vystoupil proti původnímu záměru nové chemické evropské politiky v tom smyslu, že pokud by byla zavedena v navrhovaném rámci, tak výrazně poškodí německý průmysl, což bude mít osudné následky na ekonomiku země.
* O co v tomto návrhu šlo?
Především tam byly velmi výrazné dopady do oblasti nákladů. Když to trochu přeženu, tak se navrhovalo, aby chemické látky byly testovány podobně jako léčiva. Tedy ve svém vlivu na člověka, na potravní řetězce a podobně. Náklady s tím spojené by byly enormní.
Nyní se tyto záměry přehodnocují a jsem přesvědčen, že jsme schopni i v oblasti chemie dosáhnout zásad trvale udržitelného rozvoje bez podstatného zeslabení naší konkurenceschopnosti vůči třeba Spojeným státům a asijským zemím.
* Nyní k emisím. To už je nejen ekologický, ale i civilizační fenomén...
Soudím, že emise kysličníku uhličitého nemají nic společného se znečištěním životního prostředí. Bez něj by na naší planetě nebylo nic zeleného. Něco jiného je, že tento kysličník v horních vrstvách atmosféry zvyšuje skleníkový efekt. To však není jednoznačně prokázáno, problém je stále na úrovni vědecké diskuse.
* Jak je na tom s emisemi naše republika?
ČR emituje zlomek tohoto kysličníku v rámci naší planety. Ke kjótskému protokolu, který se týká omezování emisí, nepřistoupily USA ani Rusko. Přitom jsou tyto země jejich největšími emitenty. Kjóto dalo v tomto směru nějaké direktivy, Brusel je zpřísnil, a potom přišlo české ministerstvo životního prostředí, které ještě přitvrdilo. Tedy zase se dostáváme do situace, že se omezuje konkurenční schopnost nejen našeho chemického průmyslu, ale i energetiky vůči evropské i světové konkurenci.
* Aktuální stav v číslech?
Podle Kjóta můžeme imitovat 117, ministerstvo průmyslu a obchodu uvažuje o 116 a ministerstvo životního prostředí nyní hovoří o 99. Jde o milióny tun kysličníku uhličitého za rok.
* A vaše výhrady?
Zásadní je, že ministerstvo postupovalo systémem shora dolů, že vycházelo z koeficientů růstu chemického průmyslu. Jde o příklad úřednického přístupu. Dalším problémem je, že emisní kvóty mají být přiděleny sektorům, přitom v chemickém průmyslu máme asi sto fabrik. Jak se ale v tomto případě dohodneme o rozdělení jimi sníženého emisního čísla, když každý z těchto podniků bude mít zájem naplnit svoje rozvojové plány, které s těmito emisemi úzce souvisí? Proto navrhujeme individuální alokace.
A konečně se setkáváme s podezíráním, že chceme vyšší imisní kvóty proto, abychom s nimi obchodovali, což jsou výmysly. V minulých letech byl náš chemický průmysl v obrovských problémech, byl poznamenán bankroty a snižováním výroby. Nyní jsme se konečně dostali do stabilní fáze, jakýkoli zásah by jistě tento stav negativně ovlivnil.
* Jaké vidíte řešení?
Věříme, že vláda bude dbát o podmínky pro rozvoj podnikání, abychom měli podnikatelskou jistotu. Protože když dostaneme emisní omezení, budeme muset tyto kvóty koupit, a tím se nám zvýší náklady. Je potřeba vybalancovat určitou nerovnováhu, která byla v uplynulých letech vytvořena ve prospěch až příliš tvrdých nařízení, přesahujících požadavky EU. Potřebujeme, aby nám vláda dala za slušných ekologických podmínek prostor pro rozvoj chemického průmyslu.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
