Ižurnál: Před tsunami v Tichém oceánu varuje středisko na Havaji

Spojené státy a Japonsko mají pravděpodobně nejlepší střediska pro varování před tsunami. To první americké je na Aljašce a druhé se nachází uprostřed Pacifiku, na Havajských ostrovech. Právě na Havaj se rok po nejničivější tsunami, která zasáhla jihovýchodní Asii, vydal zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina.

Na rozdíl od Indického oceánu jsou v oceánu Tichém tsunami poměrně časté. K malému památníku na havajském ostrově Big Island nás pod strmý svah k moři, kde děti rády lovily z břehu ryby, zavedla krajanka Jessika Taruni.

" Jsme ve vesnici, kde 1. dubna 1949 vzalo tsunami část této vesnice a spousta dětí tady zahynula, někteří učitelé také," říká.

Tsunami smetla malé a větší děti, které přiběhly k moři sbírat ryby, když náhle ustoupilo. "Tehdy neměli vůbec žádný systém, teď tu mají úžasný systém. Mohou varovat kohokoliv na světě. Mají ten nejlepší systém."

Kdekoliv na Havaji zastavíte, někde v dohledu je stožár s výstražným zařízením. "Každá komunita tady má sirény a přes rozhlas posílají helikoptéry. Když jde hurikán nebo cokoliv jiného, tak Civil defence pošle helikoptéry, které mají mikrofony a volají na lidi, kteří jsou v nebezpečí, aby evakuovali."

Když se na Havaji před rokem dozvěděli, co se stalo v Indickém oceánu, tak si tu hrůzu dokázali představit. "Tragické bylo, že odsud je varovali. Tady to věděli, že tsunami na ně jde a kontaktovali Thajsko a Indonésii, aby odvolali všechny lidi z pláží," dodává Jessika Taruni

Před rokem měl na dalším havajském ostrově Oahu, v Pacifickém středisku pro varování před tsunami, službu Stuart Weinstein. "Pracoval jsem zrovna na terminálu tady za mnou, když jsem si všiml seismických vln ze sumaterského zemětřesení," popisuje události loňského 26. prosince.

Geofyzik Weinstein v tu chvíli netušil, kde je zemětřesení, jak je velké a že může způsobit tsunami. Brzy ale poznali, že nebezpečí hrozí. "Po asi 30 minutách jsme měli dost informací a poslali jsme do světa zprávu, že zemětřesení má sílu 8,5 s možností lokální tsunami."

Se zkušenostmi z Pacifiku došli k závěru, že takové zemětřesení ještě nepošle destruktivní tsunami přes Indický oceán. Američané ale neměli v té části Indického oceánu žádná měřidla, která by je včas přesvědčila o opaku. "Neměli jsme měřidla v blízkosti epicentra. Čtyři a půl hodiny po zemětřesení se začalo dít více věcí najednou."

Vzdálenější měřidla už zaznamenala vlnu a začaly přicházet zprávy přes internet o mrtvých a zraněných v Thajsku. Zvýšil se také odhad síly zemětřesení na 8,9 stupně a expertům na Havaji to začalo zapadat do sebe. "Už jsme nemohli udělat nic pro lidi, kteří byli v tu chvíli tsunami zasažení, ale zajímali jsme se o to, kam se vlna šíří dál. Jediné místo, kde jsem ještě mohli něco dělat, byla východní Afrika a Madagaskar a Mauritius."

Americké ministerstvo zahraničí zařídilo konferenční telefonní hovor s ambasádami v těchto zemích Afriky a informovalo je o situaci. Díky tomu se například v Keni podařilo některé lidi evakuovat. Stuart Weinstein přiznává, že ani v havajském centru nebyly na tuto situaci připraveni. "Indický oceán neměl varovný systém, trvá to, než se taková věc vyvine. Nestačí mít jenom varovná střediska, ale lidé se musí naučit, co mají v dané situaci dělat, kam se mají dostat a jak, tak jak to vědí lidé na Havaji."

"Kdyby se to stalo v Pacifiku, věci by vypadaly jinak. Varovali bychom lidi, rozeběhla by se naplánovaná operace včetně nutných evakuací. Měli bychom asi hodinu na to utéct před destruktivními vlnami," uzavírá Stuart Weinstein.

V tu chvíli se za pasem šéfa Pacifického centra Charlese McCreeryho rozpípal pager, byl čas ukončit rozhovory a zjistit, co se děje. Tentokrát šlo naštěstí o bezvýznamné zemětřesení někde v Tichém oceánu.

---

reklama

---