MF Dnes: Příběh továrny, která neměla stát

Stojí proti sobě a mezi nimi je jen úzká ulice. Továrna španělské firmy Kataforesis v Dašicích na Pardubicku a řada rodinných domků. Ostřejší spor, který by ukazoval, jak rozmach českého průmyslu přináší nejen výdělek, ale také může řadě lidí ztrpčit život, na východě Čech nenajdete. Téměř nikdy neustávající zápach z barev vyčítají v Dašicích lakovně automobilových dílů už šest let. „Bydlíme tu třicet let, a dokud nám nezačala pod okny smrdět lakovna, měli jsme klid. Teď jsem si právě přivedla domů nemocné vnučky a ani jim nebudu moci otevřít okno," říkáVěra Hlavatá, která bydlí v domku přímo proti vchodu do továrny. Lakovna je opravdu cítit. A to ve chvíli, kdy jsme do továrny přijeli, právě svítilo slunce, takže byl vysoký tlak, kdy se škodliviny dobře rozptylují. Když jsme ale stáli na silnici mezi domky a továrnou, zápach byl jasně znát. Střet mezi obyvateli domků a továrnou se v posledních dnech ještě vyhrotil. „Poslední dny, co jsou v trvalém provozu, páchnou dnes a denně, snad ještě více než předtím,“ říká Hlavatá. Po období, ve kterém lakovna vyráběla pouze ve zkušebním provozu, totiž nyní dostala od dašického stavebního úřadu povolení k trvalému provozu. Až po šesti letech, co naplno vyrábí, tak byla definitivně zkolaudována. Jak je to možné? Kvůli stálým stížnostem obyvatel a díky přísnému zákonu o obtěžování zápachem totiž továrna dlouho nebyla schopna požadavky úřadů splnit. „Nemohli jsme zákonu, který ale naštěstí platil jen do loňského léta, technicky vyhovět. Nyní ale už všechny normy splňujeme. Je možné, že někdo vnímavější zápach cítí, ale zdraví lidí určitě neškodíme,“ uvedl ředitel továrny Miloš Plaček. Loňské faktické zrušení zákona, podle kterého mohly být firmy trestány i za pouhý zápach, tak firmě výrazně pomohlo. Kromě své legalizace i ušetřila. Za překročení emisního limitu pachových látek platila v roce 2005 nejvyšší pokutu za dobu platnosti zákona v celém Česku - 200 tisíc korun. V témže roce měla firma navíc potíže i se splněním limitu vypouštění škodlivin, celkem platila pokutu půl milionu korun. Od té doby zákonné limity podle úřadů plní. Ministerstvo životního prostředí a dokonce i úřad ombudsmana Otakara Motejla, na kterého se obrátilo občanské sdružení Za Dašice zdravější, však míní, že dašický stavební úřad i přes zrušení pachového zákona udělal zkolaudováním továrny chybu. „My i ombudsman jsme dašický úřad jasně informovali, že trváme na tom, aby nejdříve proběhl takzvaný proces EIA, tedy posouzení vlivu továrny na životní prostředí,“ uvedla ředitelka odboru ministerstva, pod který případ spadá, Jaroslava Honová. Ministerstvo proto nyní se svými právníky zvažuje, jaké kroky proti rozhodnutí podnikne. Na úřadě v Dašicích přesto věří, že jinak rozhodnout nemohli. „Vše je v souladu se zákonem, pro nás je dotčený úřad kraj a ten posouzení EIA nevyžadoval,“ míní vedoucí stavebního úřadu Lubomír Vlček. Řada lidí v Dašicích však spíše kroutí hlavou nad skutečností, že lakovna obklopená rodinnými domky vůbec mohla začít před šesti lety vyrábět. Navíc, když úřady ani tehdy výrobu řádně nepovolily. „Je to nešťastný případ daný benevolencí města. To nemělo takovou výrobu mezi obytnou zástavbou vůbec dovolit. Dnes už je náprava složitá,“ míní ředitel královéhradeckého pracoviště ministerstva životního prostředí Emil Rudolf. Úřad v Dašicích totiž podle ministerských úředníků již tehdy udělal několik vážných chyb. „Omylů byla spousta, ale ten největší hned na začátku. Povolili továrnu bez vyjádření orgánu ochrany ovzduší, tedy krajského úřadu. Později se to napravovalo, ale fabrika už byla v provozu,“ řekl Jiří Morávek z královéhradecké pobočky ministerstva. Chybné rozhodnutí vyplývalo z nadšení radnice malého města z příchodu zahraničního investora, který nyní zaměstnává asi 120 lidí. Nekritičnost a slepou důvěru podpořil tlak španělské firmy, která lobovala za shovívavost českých úřadů prostřednictvím svého velvyslanectví. „Ta firma tam neměla být. Jsou v obytné zóně a měli čekat potíže. Jenže zprvu nikdo netušil, co ta fabrika je zač. Nyní už nám nezbylo, než ji povolit, jednáme přesně podle zákona. Neznamená to ale, že na ně nebudeme tlačit a žádat nápravu,“ říká starosta Dašic Jiří Halíř. V době, kdy se o lakovně rozhodovalo, ještě starostou nebyl. A co bude s továrnou dál? Ať už nepřehledné úřední spory dopadnou jakkoli, lidé, kteří u ní žijí, se podle předsedkyně občanského sdružení Aleny Janákové s existencí lakovny nesmíří. „Vzdávat se rozhodně nebudeme, radíme se a chystáme další kroky,“ říká.

---

reklama

---