MF Dnes: Rizika: skládky i továrny
7.1.2010 | BRNO | MF Dnes
Čištění nejrizikovější zátěže v Jihomoravském kraji, která ohrožovala kvalitu pitné vody pro Hodonínsko, skončilo. Jenže existují další místa nebezpečná pro své okolí. Může to být dehtová jáma, skládka kousek za vesnicí nebo bývalá továrna.
Podzemní vody u Bzence zamořené chlorovanými uhlovodíky byla sice nejrizikovější stará ekologická zátěž na jižní Moravě, zdaleka však nebyla jediná.
Patří k nim například průmyslové areály, ve kterých se za minulého režimu nešetrně zacházelo s ropnými i dalšími nebezpečnými látkami. Určité nebezpečí pro životním prostředí zdejších obyvatel představují také bývalé skládky, které nebyly zajištěny a chemikálie z nich vsakovaly do půdy. Často se dostaly i do podzemních vod.
V kraji sice existují seznamy těchto rizikových míst, ale těžko říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Například krajský úřad jich napočítal asi sedm set, Česká inspekce životního prostředí jich má v seznamu na osm desítek.
Kdo chtěl snížil cenu firmy, nahlásil ekologickou zátěž „První zprávy o starých ekologických zátěžích na území kraje pocházejí z počátku devadesátých let, kdy se podniky privatizovaly. Aby se snížila cena firem, často se při prodeji uváděly právě i ekologické zátěže. Jak se však dělaly změny na úřadech, část dokumentů se ztratila,“ říká vedoucí odboru životního prostředí krajského úřadu Anna Hubáčková. Kraj se podle ní přesto v pozdějších letech pokusil zátěže zmapovat. „V evidenci jich máme asi sedm set, ale s největší pravděpodobností jich bude víc. Jsou to například bývalé skládky, které bývaly u každé vesnice,“ dodala.
Ředitel brněnské pobočky České inspekce životního prostředí Jindřich Mikeš má na seznamu zátěží osmdesát až devadesát položek. Upozornil, že hromada stavební suti za vesnicí může být sice také stará ekologická zátěž, ale zdraví lidí nijak výrazně neovlivní.
K těm horším jihomoravským případům patří například ekologická zátěž ve Šlapanicích, kde už za první republiky vznikla velká dehtová jáma a z ní do podzemních vod unikly deriváty ropných látek.
„Bývalý areál Jihomoravských dřevařských závodů v Rohatci na Hodonínsku byl zase zamořený látkami, které se používaly na impregnaci železničních pražců. Oba tyto případy se však řeší. Skončila v nich první etapa sanace, ale další etapa ještě nezačala,“ upřesnil ředitel Mikeš.
I firma Sakol, která čistila podzemní vody u Bzence, přiznává, že zakázek z jižní Moravy už měla více. „Chlorovanými uhlovodíky bylo ohroženo i prameniště pitné vody pro obec Louka. Příčina byla stejná jako v Bzenci, používaly se ve zdejší malé výrobně k odmašťování,“ uvedl jednatel Jiří Střemcha.
reklama
Patří k nim například průmyslové areály, ve kterých se za minulého režimu nešetrně zacházelo s ropnými i dalšími nebezpečnými látkami. Určité nebezpečí pro životním prostředí zdejších obyvatel představují také bývalé skládky, které nebyly zajištěny a chemikálie z nich vsakovaly do půdy. Často se dostaly i do podzemních vod.
V kraji sice existují seznamy těchto rizikových míst, ale těžko říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Například krajský úřad jich napočítal asi sedm set, Česká inspekce životního prostředí jich má v seznamu na osm desítek.
Kdo chtěl snížil cenu firmy, nahlásil ekologickou zátěž „První zprávy o starých ekologických zátěžích na území kraje pocházejí z počátku devadesátých let, kdy se podniky privatizovaly. Aby se snížila cena firem, často se při prodeji uváděly právě i ekologické zátěže. Jak se však dělaly změny na úřadech, část dokumentů se ztratila,“ říká vedoucí odboru životního prostředí krajského úřadu Anna Hubáčková. Kraj se podle ní přesto v pozdějších letech pokusil zátěže zmapovat. „V evidenci jich máme asi sedm set, ale s největší pravděpodobností jich bude víc. Jsou to například bývalé skládky, které bývaly u každé vesnice,“ dodala.
Ředitel brněnské pobočky České inspekce životního prostředí Jindřich Mikeš má na seznamu zátěží osmdesát až devadesát položek. Upozornil, že hromada stavební suti za vesnicí může být sice také stará ekologická zátěž, ale zdraví lidí nijak výrazně neovlivní.
K těm horším jihomoravským případům patří například ekologická zátěž ve Šlapanicích, kde už za první republiky vznikla velká dehtová jáma a z ní do podzemních vod unikly deriváty ropných látek.
„Bývalý areál Jihomoravských dřevařských závodů v Rohatci na Hodonínsku byl zase zamořený látkami, které se používaly na impregnaci železničních pražců. Oba tyto případy se však řeší. Skončila v nich první etapa sanace, ale další etapa ještě nezačala,“ upřesnil ředitel Mikeš.
I firma Sakol, která čistila podzemní vody u Bzence, přiznává, že zakázek z jižní Moravy už měla více. „Chlorovanými uhlovodíky bylo ohroženo i prameniště pitné vody pro obec Louka. Příčina byla stejná jako v Bzenci, používaly se ve zdejší malé výrobně k odmašťování,“ uvedl jednatel Jiří Střemcha.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
