MF Dnes: Rokycanští ochránci pomáhají zvířatům rovných dvacet let
9.3.2010 | ROKYCANY | MF Dnes
Za dvacet let působení prošlo rokycanskou záchrannou stanicí bezmála čtyři tisíce zvířat. Její šéf Pavel Moulis chtěl v pátek na netradičním koncertě v Rokycanech poděkovat všem, kteří s ním po celou dobu spolupracují.
Koncert se uskutečnil, jen Pavel Moulis na něm chyběl. Leží v nemocnici. „Moc mě mrzí, že jsem tam nemohl být. Bylo to koncipované jako poděkování rodině a všem, kteří si na nás v průběhu dvaceti let vzpomněli a nějak nám pomohli. Štáb, který mě nakonec při přípravě akce nahradil, to zvládl na sto procent a dostávají se ke mně do nemocnice jen slova chvály,“ hodnotil včera Moulis.
Peníze z prodeje suvenýrů při páteční akci poputují na podporu zvířat, která potřebují lidskou pomoc.
Moulis vstoupil mezi rokycanské ochránce přírody už v roce 1983. Zlomovým datem v jeho kariéře zvířecího záchranáře je 17. únor 1990. Tehdy mu lidé přinesli první poraněnou poštolku.
Protože poraněných zvířat u rokycanských ochránců přibývalo, zanedlouho vzniklo záchranné centrum. „V posledních letech přijímáme mezi 350 a 400 zvířaty ročně. Většinou jsou zraněná po srážkách s auty, popálená od drátů elektrického vedení, ale lidé nám nosí i mláďata, která lidskou pomoc nepotřebují,“ popisuje Moulis nejčastější zvířecí klienty z Rokycanska, Berounska a Hořovicka.
Pokud se ochránců zvířat zeptáte, jestli má tahle záchranářská práce smysl, podívají se na vás téměř nechápavě. A z rukávu začnou sypat příběhy zvířat, ke kterým vyjížděli. Ať měli hlášené útěky exotických exemplářů z terárií nebo chovů, nebo záchranné akce pro zraněná zvířata, žijící ve volné přírodě.
Pavel Moulis si vzpomíná na starosti s dvoudenním mládětem daňka. „Když mu byly dva dny, jeho matku srazilo auto a malý daněk zůstal na holičkách. Ujali jsme se ho, dostával umělou stravu. Když jsme ho chtěli vypustit do obory, zjistili jsme, že má kýlu. Museli jsme ho dát dohromady a těsně před termínem druhého vypuštění jsme zjistili, že má kýlu znovu. Opět následovala léčba a do obory se nám ho podařilo vypustit až na třetí pokus. Dnes je tenhle kus její ozdobou,“ dokazuje Moulis na konkrétním případě, jakou radost tahle práce přináší. Na druhou stranu ale přiznává, že ne všechna poraněná zvířata se podaří zachránit.
K úsměvným podle něj většinou patří případy, kdy majitelům uprchnou jejich exotičtí chovanci. Například po rokycanských zahradách chytali opičky malpy hnědé, poradili si s dvouapůlmetrovým hroznýšovcem kubánským, který se ke zděšení vlastníka pozemku plazil po jeho zahradě a nepřekvapil je ani leguán, který po domě slezl ze sedmého patra a na rušné Pražské ulici si prohlížel lidi.
reklama
Peníze z prodeje suvenýrů při páteční akci poputují na podporu zvířat, která potřebují lidskou pomoc.
Moulis vstoupil mezi rokycanské ochránce přírody už v roce 1983. Zlomovým datem v jeho kariéře zvířecího záchranáře je 17. únor 1990. Tehdy mu lidé přinesli první poraněnou poštolku.
Protože poraněných zvířat u rokycanských ochránců přibývalo, zanedlouho vzniklo záchranné centrum. „V posledních letech přijímáme mezi 350 a 400 zvířaty ročně. Většinou jsou zraněná po srážkách s auty, popálená od drátů elektrického vedení, ale lidé nám nosí i mláďata, která lidskou pomoc nepotřebují,“ popisuje Moulis nejčastější zvířecí klienty z Rokycanska, Berounska a Hořovicka.
Pokud se ochránců zvířat zeptáte, jestli má tahle záchranářská práce smysl, podívají se na vás téměř nechápavě. A z rukávu začnou sypat příběhy zvířat, ke kterým vyjížděli. Ať měli hlášené útěky exotických exemplářů z terárií nebo chovů, nebo záchranné akce pro zraněná zvířata, žijící ve volné přírodě.
Pavel Moulis si vzpomíná na starosti s dvoudenním mládětem daňka. „Když mu byly dva dny, jeho matku srazilo auto a malý daněk zůstal na holičkách. Ujali jsme se ho, dostával umělou stravu. Když jsme ho chtěli vypustit do obory, zjistili jsme, že má kýlu. Museli jsme ho dát dohromady a těsně před termínem druhého vypuštění jsme zjistili, že má kýlu znovu. Opět následovala léčba a do obory se nám ho podařilo vypustit až na třetí pokus. Dnes je tenhle kus její ozdobou,“ dokazuje Moulis na konkrétním případě, jakou radost tahle práce přináší. Na druhou stranu ale přiznává, že ne všechna poraněná zvířata se podaří zachránit.
K úsměvným podle něj většinou patří případy, kdy majitelům uprchnou jejich exotičtí chovanci. Například po rokycanských zahradách chytali opičky malpy hnědé, poradili si s dvouapůlmetrovým hroznýšovcem kubánským, který se ke zděšení vlastníka pozemku plazil po jeho zahradě a nepřekvapil je ani leguán, který po domě slezl ze sedmého patra a na rušné Pražské ulici si prohlížel lidi.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
