MF Dnes: Rostliny budou sloužit průmyslu
29.10.2005 | PLZEŇ | MF Dnes | Jan Krekule |
V rámci současných globálních ekologických hrozeb, na prvním místě té energetické, by málokdo věřil, že Evropská unie čelí problémům s rostlinnými produkty.
Budoucí problém se zemědělskými produkty má několik rozměrů. Ten hlavní se týká podílu Evropy na nasycení obyvatel Země. Dnes má naše planeta přes šest miliard obyvatel a předpokládá se, že v roce 2020 nás bude 7,7 miliardy. Během 15 let bychom tak měli vyprodukovat o čtyřicet procent více obilovin, olejnin, kořenových a hlíznatých plodin, pro přímou spotřebu i jako krmiva. To, že potraviny budou z devadesáti procent zkonzumovány v třetím světě a že se tam i musí vyrobit, nijak nesnižuje tento problém.
Převážet statisíce tun potravin kolem světa je technická i energetická absurdita. I Evropa bude muset přispět svým know-how k naplnění této globální potřeby. Selhání by odstartovalo katastrofické scénáře.
Pšenice je dost, ale jinak...
Podívejme se na situaci v Evropě. Možná někoho překvapí, že i zde existuje úskalí objemu pěstovaných plodin a jejich výnosů. Loni celoevropsky přebývala pšenice, letos se zdá, že je nadbytek brambor. Očekávali bychom tedy problémy s nadvýrobou. Fakticky to však platí jen pro obiloviny, zejména pro pšenici. Celková obchodní bilance zemědělských produktů je však pasivní. Evropa dováží ročně za 66 miliard eur zemědělských produktů a vyváží za 56 miliard eur. V těchto číslech je zahrnuta i potřeba dovozu 25 procent hrubých produktů pro krmiva a 70 procent rostlinných bílkovin. Jsou však problémy závažnější.
Co nás čeká?
V 21. století výrazně roste význam rostlin jako suroviny v řadě průmyslových odvětví. Očekává se, že do roku 2020 stoupne v Evropě podíl biopaliv ze současných méně než 5,7 % na 20 % a do roku 2025 má být kryto 30 procent energie z obnovitelných zdrojů. Evropané by měli mít k dispozici v blízké budoucnosti i potraviny, které osloví rizikové skupiny obyvatelstva či skupiny se zvláštními nároky. Například ty, které trápí cukrovka či obezita. Je to otázka manipulace obsahu jednoduchých cukrů, vláknin, aminokyselinového složení a zabudování faktorů (známe je zatím nedostatečně), které omezují rizika chorob včetně těch nádorových.
Dále potřebujeme i nová krmiva, která by respektovala požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a neohrožovala lidské zdraví. Jde o krmiva bez antibiotik, toxinů, antinutričních faktorů a těžkých kovů.
Rostliny se také ve stoupající míře uplatní jako efektivní výrobci specializovaných bílkovin pro farmaceutický průmysl a prudce stoupne jejich podíl jako průmyslových surovin, především degradovatelných bioplastů.
Pro předpokládané extremní výkyvy počasí pak potřebujeme plodiny odolné vůči klimatickým stresům, především suchu, a zároveň pěstované s nižšími nároky na energetické vstupy a využívání pesticidů i strojených hnojiv.
Nová úloha rostlin vyžaduje i jejich změněné vlastnosti. Nástroje jsou známé: molekulární biologie a genetika, zapojení nových oborů, genomiky a proteomiky. Kdo však těchto nástrojů použije? Konzervativní Evropa investice do nových rostlinných technologií podcenila a vydává na ně podstatně méně než třeba USA.
Evropské mozky odcházejí za lepším do USA či Japonska. A řešení?
Rostliny pro budoucnost
Situace se v posledních dvou letech začíná měnit, Evropa si uvědomila své potřeby. Loni vznikla široká biotechnologická platforma Rostliny pro budoucnost, která disponuje solidní základnou vědců, zástupců zemědělství a lesnictví a příslušných průmyslových odvětví i organizací konzumentů.
Platforma je koordinována prestižním orgánem EPSO (European Plant Science Organization - Evropská organizace věd o rostlinách), jehož členem je i ČR.
EPSO vypracovala plán evropských potřeb i vědeckých aktivit k jejich uskutečnění. Jeho součástí je akční plán do roku 2010, který říká, co je třeba udělat nejdříve, a také strategická agenda výzkumu, jejíž naplnění v zásadě vede k vyřešení uváděných problémů.
Plán zahrnuje i otázky managementu krajiny a využití rostlin pro stabilizaci ekosystémů, ochranu biodiverzity a úlohu rostlin v omezování skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Pro nás je podstatné, že tato evropská vize předpokládá nejen podíl jednotlivých států na společném programu, ale v jeho intencích i vytváření programů vlastních.
Jak je to u nás?
První krok k formulaci domácích priorit se uskutečnil v rámci českých aktivit EPSO v Ústavu molekulární biologie rostlin AV ČR v Českých Budějovicích v září tohoto roku.
Setkali se zástupci akademického výzkumu, univerzit, státních i podnikatelských institucí, které se výzkumem a šlechtěním hospodářských plodin zabývají, sekretariátu Rady vlády pro vědu a výzkum, ministerstva zemědělství a životního Ukázalo se, že k řešení témat, která evropská biotechnologická platforma předpokládá, u nás nechybějí ani mozky, ani potřebné techniky. Nasazení je však nesoustředěné a neodpovídá společenské váze ani podnikatelskému potenciálu. Leckde, například ve využívání rostlin pro výrobu biopaliv či v molekulárním farmářství, jsme v závěru evropského pelotonu.
Na závěr setkání byly formulovány i české priority v této oblasti. Půjde zejména o nepotravinářské využití rostlin s důrazem na bioenergetiku či biodegradabilní plasty.
K tvorbě nových rostlin s požadovanými vlastnostmi se využijí metody molekulární genetiky, aby byly odolné vůči stresům a vhodné pro produkci farmaceuticky významných látek. Měla by se zvyšovat biodiverzita a docházet k většímu využití netradičních plodin.
Je důležité, aby tyto požadavky byly zastoupeny v domácích výzkumných programech a aby se zvýšila podpora rostlinných biotechnologií. Je to důkaz, že vlny evropského pohybu dorazily i k českým břehům.
Převážet statisíce tun potravin kolem světa je technická i energetická absurdita. I Evropa bude muset přispět svým know-how k naplnění této globální potřeby. Selhání by odstartovalo katastrofické scénáře.
reklama
Převážet statisíce tun potravin kolem světa je technická i energetická absurdita. I Evropa bude muset přispět svým know-how k naplnění této globální potřeby. Selhání by odstartovalo katastrofické scénáře.
Pšenice je dost, ale jinak...
Podívejme se na situaci v Evropě. Možná někoho překvapí, že i zde existuje úskalí objemu pěstovaných plodin a jejich výnosů. Loni celoevropsky přebývala pšenice, letos se zdá, že je nadbytek brambor. Očekávali bychom tedy problémy s nadvýrobou. Fakticky to však platí jen pro obiloviny, zejména pro pšenici. Celková obchodní bilance zemědělských produktů je však pasivní. Evropa dováží ročně za 66 miliard eur zemědělských produktů a vyváží za 56 miliard eur. V těchto číslech je zahrnuta i potřeba dovozu 25 procent hrubých produktů pro krmiva a 70 procent rostlinných bílkovin. Jsou však problémy závažnější.
Co nás čeká?
V 21. století výrazně roste význam rostlin jako suroviny v řadě průmyslových odvětví. Očekává se, že do roku 2020 stoupne v Evropě podíl biopaliv ze současných méně než 5,7 % na 20 % a do roku 2025 má být kryto 30 procent energie z obnovitelných zdrojů. Evropané by měli mít k dispozici v blízké budoucnosti i potraviny, které osloví rizikové skupiny obyvatelstva či skupiny se zvláštními nároky. Například ty, které trápí cukrovka či obezita. Je to otázka manipulace obsahu jednoduchých cukrů, vláknin, aminokyselinového složení a zabudování faktorů (známe je zatím nedostatečně), které omezují rizika chorob včetně těch nádorových.
Dále potřebujeme i nová krmiva, která by respektovala požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a neohrožovala lidské zdraví. Jde o krmiva bez antibiotik, toxinů, antinutričních faktorů a těžkých kovů.
Rostliny se také ve stoupající míře uplatní jako efektivní výrobci specializovaných bílkovin pro farmaceutický průmysl a prudce stoupne jejich podíl jako průmyslových surovin, především degradovatelných bioplastů.
Pro předpokládané extremní výkyvy počasí pak potřebujeme plodiny odolné vůči klimatickým stresům, především suchu, a zároveň pěstované s nižšími nároky na energetické vstupy a využívání pesticidů i strojených hnojiv.
Nová úloha rostlin vyžaduje i jejich změněné vlastnosti. Nástroje jsou známé: molekulární biologie a genetika, zapojení nových oborů, genomiky a proteomiky. Kdo však těchto nástrojů použije? Konzervativní Evropa investice do nových rostlinných technologií podcenila a vydává na ně podstatně méně než třeba USA.
Evropské mozky odcházejí za lepším do USA či Japonska. A řešení?
Rostliny pro budoucnost
Situace se v posledních dvou letech začíná měnit, Evropa si uvědomila své potřeby. Loni vznikla široká biotechnologická platforma Rostliny pro budoucnost, která disponuje solidní základnou vědců, zástupců zemědělství a lesnictví a příslušných průmyslových odvětví i organizací konzumentů.
Platforma je koordinována prestižním orgánem EPSO (European Plant Science Organization - Evropská organizace věd o rostlinách), jehož členem je i ČR.
EPSO vypracovala plán evropských potřeb i vědeckých aktivit k jejich uskutečnění. Jeho součástí je akční plán do roku 2010, který říká, co je třeba udělat nejdříve, a také strategická agenda výzkumu, jejíž naplnění v zásadě vede k vyřešení uváděných problémů.
Plán zahrnuje i otázky managementu krajiny a využití rostlin pro stabilizaci ekosystémů, ochranu biodiverzity a úlohu rostlin v omezování skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Pro nás je podstatné, že tato evropská vize předpokládá nejen podíl jednotlivých států na společném programu, ale v jeho intencích i vytváření programů vlastních.
Jak je to u nás?
První krok k formulaci domácích priorit se uskutečnil v rámci českých aktivit EPSO v Ústavu molekulární biologie rostlin AV ČR v Českých Budějovicích v září tohoto roku.
Setkali se zástupci akademického výzkumu, univerzit, státních i podnikatelských institucí, které se výzkumem a šlechtěním hospodářských plodin zabývají, sekretariátu Rady vlády pro vědu a výzkum, ministerstva zemědělství a životního Ukázalo se, že k řešení témat, která evropská biotechnologická platforma předpokládá, u nás nechybějí ani mozky, ani potřebné techniky. Nasazení je však nesoustředěné a neodpovídá společenské váze ani podnikatelskému potenciálu. Leckde, například ve využívání rostlin pro výrobu biopaliv či v molekulárním farmářství, jsme v závěru evropského pelotonu.
Na závěr setkání byly formulovány i české priority v této oblasti. Půjde zejména o nepotravinářské využití rostlin s důrazem na bioenergetiku či biodegradabilní plasty.
K tvorbě nových rostlin s požadovanými vlastnostmi se využijí metody molekulární genetiky, aby byly odolné vůči stresům a vhodné pro produkci farmaceuticky významných látek. Měla by se zvyšovat biodiverzita a docházet k většímu využití netradičních plodin.
Je důležité, aby tyto požadavky byly zastoupeny v domácích výzkumných programech a aby se zvýšila podpora rostlinných biotechnologií. Je to důkaz, že vlny evropského pohybu dorazily i k českým břehům.
Převážet statisíce tun potravin kolem světa je technická i energetická absurdita. I Evropa bude muset přispět svým know-how k naplnění této globální potřeby. Selhání by odstartovalo katastrofické scénáře.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
