Právo: Ruské váhání oslabuje šance z Kjóta
8.12.2003 | MILÁNO | Právo | Alexandr Petrželka |
Rusko má klíč k omezení katastrofických následků skleníkového efektu. Kjótský protokol z roku 1997, první globální akce proti přílišnému oteplování naší planety, dnes závisí na tom, co řekne Moskva.
Dosavadní vývoj jejího postoje od loňského září jde vystihnout slovy "ano, možná, ne, asi", přesto však nezlomil optimismus klíčových hráčů, kteří o emisích jednají v Miláně. "Zůstáváme optimisty, pokud jde o ruskou ratifikaci," řekl po protichůdných prohlášeních ruských představitelů šéf Rámcové konvence o klimatických změnách při OSN Michael Williams.
Následky jsou už vidět
Vědecký svět již vzal za své tvrzení ekologických aktivistů, že Země se otepluje a člověk na tom má významný podíl. Současné katastrofální záplavy v jižní Francii, pozdní nástupy zimy, rychlý ústup ledovců, dramatické výkyvy počasí, stěhování živočišných druhů, dvojí kvetení stromů v mírném pásmu, to jsou podle seriózních institucí doslova hmatatelné důsledky toho, co člověk s podnebím planety udělal. Dnes se spor přenáší spíše do kvantitativní roviny - bude snížení emisí rozvinutých zemí o průměrných 5,2 procenta proti roku 1990 stačit k zastavení nebezpečného procesu? Někteří vědci tvrdí, že bez ohledu na to, zda Kjóto vstoupí v platnost a stihne svůj časový limit (zbývá osm let), bude to málo. Emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které znemožňují, aby se atmosféra nepřehřívala, podle pesimistů za dvě desetiletí stoupnou o třetinu. Snížení by tedy nemělo být o pět, ale až o 70 procent. Jinak totiž v roce 2025 vzrostou průměrné teploty o 0,4 až 1,1 stupně Celsia. Následovat má vzedmutí oceánů a zaplavení zalidněných pobřeží, tání věčně zmrzlé půdy na severu (což uvolní tisíce tun dalších skleníkových plynů), rozšíření pouští a další zásadní a rovněž rychlé změny, na něž lidstvo není přes veškerou technologickou vyspělost schopno reagovat. Protokol dosud ratifikovalo 120 zemí, které dohromady vyprodukují 44,2 procenta emisí oxidu uhličitého. Dokument ale nebude závazný, dokud jej neratifikuje 55 rozvinutých zemí, které se z nejméně 55 procent podílejí na světových emisích škodlivého skleníkového plynu. Po nástupu George W. Bushe odmítly podpis USA, které produkují přes 36 procent, se naopak přidalo zatím devět desítek rozvojových zemí, i když se na ně žádné limity nevztahují. Ruských 17,4 procenta jsou tedy klíčem k tomu, aby se projekt stal skutečností. "Je to svěrací kazajka," napsala o Kjótském protokolu těsně před milánskou konferencí Paula Dobrianská, náměstkyně ministra zahraničí USA pro globální otázky. Washington tvrdí, že problém vyřeší "převratné energetické technologie" a ne nějaké omezování emisí, které by poškodilo ekonomický růst.
Jde o levné peníze
Politologové chápou ruské lavírování jako hru o peníze. Limit pro Rusko byl stanoven ještě za existence mohutného a neekologického sovětského průmyslu, takže dnešní Rusko je naopak schopné vykazovat "přebytky" úspor. S těmito papírovými, neexistujícími emisemi je podle textu protokolu možné obchodovat, výhodně je prodat jiným zemím, které stanoveného snížení emisí nemohou dosáhnout. Když ale USA z Kjóta vycouvaly, Rusko je nemá komu nabídnout a žádný finanční efekt s ratifikace protokolu mít nebude, jak otevřeně přiznal náměstek ministra hospodářství Muhamed Cichanov, naopak bude muset svůj další rozvoj globálním zájmům podřizovat. Prezident Vladimír Putin zřejmě není rozhodnut a čeká na výsledky nedělních parlamentních a březnových prezidentských voleb, soudí ekologická hnutí. "Rozhodnutí nemůžeme čekat před americkými prezidentskými volbami v příštím roce," řekl dokonce jeden z diplomatů v Miláně.
Emise CO2 v roce 2002
Ve vybraných zemích v miliónech tun v tunách na obyvatele
USA 5591,9 19,4
Čína 4082,4 3,2
Rusko 1498,3 10,4
Japonsko 1144,5 9,0
Německo 833,6 10,2
Kanada 531,7 16,7
Británie 519,6 8,7
Itálie 436,5 7,6
Francie 383,6 6,4
Španělsko 295,9 7,4
Polsko 287,7 7,5
Nizozemsko 177,9 11,1
Česko 118,5 11,5
Belgie 116,3 11,3
Řecko 100,3 9,5
Finsko 63,9 12,3
Portugalsko 60,9 6,1
reklama
Následky jsou už vidět
Vědecký svět již vzal za své tvrzení ekologických aktivistů, že Země se otepluje a člověk na tom má významný podíl. Současné katastrofální záplavy v jižní Francii, pozdní nástupy zimy, rychlý ústup ledovců, dramatické výkyvy počasí, stěhování živočišných druhů, dvojí kvetení stromů v mírném pásmu, to jsou podle seriózních institucí doslova hmatatelné důsledky toho, co člověk s podnebím planety udělal. Dnes se spor přenáší spíše do kvantitativní roviny - bude snížení emisí rozvinutých zemí o průměrných 5,2 procenta proti roku 1990 stačit k zastavení nebezpečného procesu? Někteří vědci tvrdí, že bez ohledu na to, zda Kjóto vstoupí v platnost a stihne svůj časový limit (zbývá osm let), bude to málo. Emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které znemožňují, aby se atmosféra nepřehřívala, podle pesimistů za dvě desetiletí stoupnou o třetinu. Snížení by tedy nemělo být o pět, ale až o 70 procent. Jinak totiž v roce 2025 vzrostou průměrné teploty o 0,4 až 1,1 stupně Celsia. Následovat má vzedmutí oceánů a zaplavení zalidněných pobřeží, tání věčně zmrzlé půdy na severu (což uvolní tisíce tun dalších skleníkových plynů), rozšíření pouští a další zásadní a rovněž rychlé změny, na něž lidstvo není přes veškerou technologickou vyspělost schopno reagovat. Protokol dosud ratifikovalo 120 zemí, které dohromady vyprodukují 44,2 procenta emisí oxidu uhličitého. Dokument ale nebude závazný, dokud jej neratifikuje 55 rozvinutých zemí, které se z nejméně 55 procent podílejí na světových emisích škodlivého skleníkového plynu. Po nástupu George W. Bushe odmítly podpis USA, které produkují přes 36 procent, se naopak přidalo zatím devět desítek rozvojových zemí, i když se na ně žádné limity nevztahují. Ruských 17,4 procenta jsou tedy klíčem k tomu, aby se projekt stal skutečností. "Je to svěrací kazajka," napsala o Kjótském protokolu těsně před milánskou konferencí Paula Dobrianská, náměstkyně ministra zahraničí USA pro globální otázky. Washington tvrdí, že problém vyřeší "převratné energetické technologie" a ne nějaké omezování emisí, které by poškodilo ekonomický růst.
Jde o levné peníze
Politologové chápou ruské lavírování jako hru o peníze. Limit pro Rusko byl stanoven ještě za existence mohutného a neekologického sovětského průmyslu, takže dnešní Rusko je naopak schopné vykazovat "přebytky" úspor. S těmito papírovými, neexistujícími emisemi je podle textu protokolu možné obchodovat, výhodně je prodat jiným zemím, které stanoveného snížení emisí nemohou dosáhnout. Když ale USA z Kjóta vycouvaly, Rusko je nemá komu nabídnout a žádný finanční efekt s ratifikace protokolu mít nebude, jak otevřeně přiznal náměstek ministra hospodářství Muhamed Cichanov, naopak bude muset svůj další rozvoj globálním zájmům podřizovat. Prezident Vladimír Putin zřejmě není rozhodnut a čeká na výsledky nedělních parlamentních a březnových prezidentských voleb, soudí ekologická hnutí. "Rozhodnutí nemůžeme čekat před americkými prezidentskými volbami v příštím roce," řekl dokonce jeden z diplomatů v Miláně.
Emise CO2 v roce 2002
Ve vybraných zemích v miliónech tun v tunách na obyvatele
USA 5591,9 19,4
Čína 4082,4 3,2
Rusko 1498,3 10,4
Japonsko 1144,5 9,0
Německo 833,6 10,2
Kanada 531,7 16,7
Británie 519,6 8,7
Itálie 436,5 7,6
Francie 383,6 6,4
Španělsko 295,9 7,4
Polsko 287,7 7,5
Nizozemsko 177,9 11,1
Česko 118,5 11,5
Belgie 116,3 11,3
Řecko 100,3 9,5
Finsko 63,9 12,3
Portugalsko 60,9 6,1
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
