MF Dnes: Rysi jsou slyšet z Kněhyně či Smrku
21.2.2005 | ČELADNÁ | MF Dnes | Petr Broulík |
Takzvaného sčítání šelem v Beskydech se v sobotu zúčastnil i bývalý pracovník ostravské zoologické zahrady a odborník na šelmy Ludvík Kunc.
Nalezl zřetelné rysí stopy v oblasti Kněhyně a Smrku. „Právě v této době se rysi více ukazují, neboť jim v únoru začíná doba páření. To jsou často i na dálku slyšet, když vábí samice,“ říká muž, který má čtyřicetiletou zkušenost se šelmami a zajišťoval vysazování divokých rysů odchycených na Slovensku na Šumavu, ale i do evropských států.
Rys zvládne i příkré srázy
Zná velmi dobře život a povahu této velké kočkovité šelmy. Právě zde, v nepřístupných srázech, vede rysí stezka. Je zvyklý sem chodit pozorovat výskyt rysů do Beskyd v těchto dnech i třikrát týdně.
Ludvík Kunc ale ví dobře, že jen tak nějakého neuvidí. „Člověk do divoké přírody nepatří, a tak o něm zvěř v lese moc dobře ví od první chvíle, kdy vleze do lesa,“ říká, když narazí na zřetelnou rysí stopu.
Stopa vede vzhůru do strmého svahu, kam by se normální člověk pro obtížnost terénu nevydal.
„Přestože rysi mají stejně jako jiné kočkovité šelmy malé srdce a nejsou schopni třeba dlouho štvát zvěř, jejich nízké těžiště a čtyři nohy jim dovolí vyšlápnout i příkré terény. Na druhé straně se v těchto místech i rádi spouštějí ze skal, a když je dost sněhu, občas se dolů rádi sklouznou,“ říká s úsměvem.
I přes celkem širokou tlapu je znát, že rys při chůzi do srázu hluboko zapadal. „Sníh je sypký a taková stopa pak nelze ani odlít. Když jsem pracoval pro filmaře na seriálu Přátelé Zeleného údolí, tak jsme pro film hledali rysí stopy. Filmařům ale žádné nevyhovovaly, a tak jsme je udělali rukou,“ vypráví s tím, že rys tu dnes před námi prošel v noci. „Stejně jako ostatní zvěř se pohybuje právě hlavně v noci, kdy má klid. Přes den většinou odpočívá v houštinách,“ říká Ludvík Kunc.
Zoolog upozorňuje, že v okolí narazí občas i na stopy lovu rysů. „Dají se tady často v těchto týdnech nalézt pozůstatky mordů rysů - u nedalekého krmelce jsme našli třeba zbytky srny, kterou rysi zabili.“
Když Ludvík Kunc přechází most přes místní potok, namaluje do vysokého sněhu několika jistými tahy své hole siluetu rysa. „Tady u toho mostu lze někdy vidět i stopy vydry, když táhne nahoru proti proudu a pak se asi za měsíc vrací nazpátek,“ říká muž a dodává, že vydra podobné mostky přechází vždy horem. „Nikdy pod ním neprojde, pokud to není velký most. Má z nějakých důvodů strach,“ říká Ludvík Kunc.
Zoolog je potěšen, že právě v této oblasti si lesníci a myslivci rysů váží a nehrozí jim jako jinde smrt z rukou pytláků. „Místní hajný už dvakrát pozoroval asi čtvrt hodinu rysici s mláďaty. Fandí těmto zvířatům, která často stejně jako vlci a medvědi i přes celoroční přísnou ochranu zákonem nemají na některých místech klid. Pytláci jsou schopni kvůli trofeji velké šelmy stále ohrožovat,“ říká.
Přestože rysy v době říje lze slyšet až z vrcholů těchto dvou posledních, takřka netknutých hor v Beskydech, v případě vysokého sněhu se tyto šelmy podobně jako ostatní zvěř stahují do nižších poloh. „Je to proto, že v hlubokých závějích není pro zvěř potrava a dole jim ji zajistí třeba krmelce,“ říká Ludvík Kunc.
Medvěd straší borůvkáře
Přestože má Ludvík Kunc bohaté zkušenosti s přemisťováním rysů do různých hor v Evropě, říká, že v Beskydech byli vždy jen původní rysi. „Tady nebyl vysazen ani jediný. Všichni sem přišli nebo stále přicházejí ze Slovenska,“ říká.
Vzpomíná dokonce na dobu, kdy rysů bylo v Beskydech tolik, že dělali velké škody na zvěři. „Proto jsme se tehdy rozhodli některé odchytit. Pozvali jsme slovenského odborníka. Byl to úžasný znalec rysů a aniž zdejší hory moc znal, prověřil terén a přesně určil místo, kde máme past na rysy položit. A opravdu, po pár dnech se u nalíčené pasti začaly objevovat stopy.“
Lesníci však nakonec do této pasti žádného rysa nechytili. „Nikomu z nich se tenkrát nechtělo směrem k pasti vyšlapávat denně ve sněhu pěšinu. Také rys si totiž snaží chůzi ulehčovat a využívá v noci často právě lidských stezek, aby se nemusel trmácet sněhem.“
Když se Ludvík Kunc dívá do strmého Smrku, připomene, že zřejmě už druhým rokem tam někde spí zimním spánkem medvěd. „Jsme rádi, že tady zase tráví zimu. Je to doklad, že medvědi už se v Beskydech usadili,“ říká s potěšením.
Na druhé straně mu dělá starosti, že právě tento dnes už asi dvousetkilogramový medvěd začíná přicházet na to, že se lidí nemusí bát. „V létě prohnal borůvkáře. Dokonce si počkal, až mu natrhají kyblíky, aby se s tím nemusel namáhat. To není dobré,“ říká Ludvík Kunc.
reklama
Rys zvládne i příkré srázy
Zná velmi dobře život a povahu této velké kočkovité šelmy. Právě zde, v nepřístupných srázech, vede rysí stezka. Je zvyklý sem chodit pozorovat výskyt rysů do Beskyd v těchto dnech i třikrát týdně.
Ludvík Kunc ale ví dobře, že jen tak nějakého neuvidí. „Člověk do divoké přírody nepatří, a tak o něm zvěř v lese moc dobře ví od první chvíle, kdy vleze do lesa,“ říká, když narazí na zřetelnou rysí stopu.
Stopa vede vzhůru do strmého svahu, kam by se normální člověk pro obtížnost terénu nevydal.
„Přestože rysi mají stejně jako jiné kočkovité šelmy malé srdce a nejsou schopni třeba dlouho štvát zvěř, jejich nízké těžiště a čtyři nohy jim dovolí vyšlápnout i příkré terény. Na druhé straně se v těchto místech i rádi spouštějí ze skal, a když je dost sněhu, občas se dolů rádi sklouznou,“ říká s úsměvem.
I přes celkem širokou tlapu je znát, že rys při chůzi do srázu hluboko zapadal. „Sníh je sypký a taková stopa pak nelze ani odlít. Když jsem pracoval pro filmaře na seriálu Přátelé Zeleného údolí, tak jsme pro film hledali rysí stopy. Filmařům ale žádné nevyhovovaly, a tak jsme je udělali rukou,“ vypráví s tím, že rys tu dnes před námi prošel v noci. „Stejně jako ostatní zvěř se pohybuje právě hlavně v noci, kdy má klid. Přes den většinou odpočívá v houštinách,“ říká Ludvík Kunc.
Zoolog upozorňuje, že v okolí narazí občas i na stopy lovu rysů. „Dají se tady často v těchto týdnech nalézt pozůstatky mordů rysů - u nedalekého krmelce jsme našli třeba zbytky srny, kterou rysi zabili.“
Když Ludvík Kunc přechází most přes místní potok, namaluje do vysokého sněhu několika jistými tahy své hole siluetu rysa. „Tady u toho mostu lze někdy vidět i stopy vydry, když táhne nahoru proti proudu a pak se asi za měsíc vrací nazpátek,“ říká muž a dodává, že vydra podobné mostky přechází vždy horem. „Nikdy pod ním neprojde, pokud to není velký most. Má z nějakých důvodů strach,“ říká Ludvík Kunc.
Zoolog je potěšen, že právě v této oblasti si lesníci a myslivci rysů váží a nehrozí jim jako jinde smrt z rukou pytláků. „Místní hajný už dvakrát pozoroval asi čtvrt hodinu rysici s mláďaty. Fandí těmto zvířatům, která často stejně jako vlci a medvědi i přes celoroční přísnou ochranu zákonem nemají na některých místech klid. Pytláci jsou schopni kvůli trofeji velké šelmy stále ohrožovat,“ říká.
Přestože rysy v době říje lze slyšet až z vrcholů těchto dvou posledních, takřka netknutých hor v Beskydech, v případě vysokého sněhu se tyto šelmy podobně jako ostatní zvěř stahují do nižších poloh. „Je to proto, že v hlubokých závějích není pro zvěř potrava a dole jim ji zajistí třeba krmelce,“ říká Ludvík Kunc.
Medvěd straší borůvkáře
Přestože má Ludvík Kunc bohaté zkušenosti s přemisťováním rysů do různých hor v Evropě, říká, že v Beskydech byli vždy jen původní rysi. „Tady nebyl vysazen ani jediný. Všichni sem přišli nebo stále přicházejí ze Slovenska,“ říká.
Vzpomíná dokonce na dobu, kdy rysů bylo v Beskydech tolik, že dělali velké škody na zvěři. „Proto jsme se tehdy rozhodli některé odchytit. Pozvali jsme slovenského odborníka. Byl to úžasný znalec rysů a aniž zdejší hory moc znal, prověřil terén a přesně určil místo, kde máme past na rysy položit. A opravdu, po pár dnech se u nalíčené pasti začaly objevovat stopy.“
Lesníci však nakonec do této pasti žádného rysa nechytili. „Nikomu z nich se tenkrát nechtělo směrem k pasti vyšlapávat denně ve sněhu pěšinu. Také rys si totiž snaží chůzi ulehčovat a využívá v noci často právě lidských stezek, aby se nemusel trmácet sněhem.“
Když se Ludvík Kunc dívá do strmého Smrku, připomene, že zřejmě už druhým rokem tam někde spí zimním spánkem medvěd. „Jsme rádi, že tady zase tráví zimu. Je to doklad, že medvědi už se v Beskydech usadili,“ říká s potěšením.
Na druhé straně mu dělá starosti, že právě tento dnes už asi dvousetkilogramový medvěd začíná přicházet na to, že se lidí nemusí bát. „V létě prohnal borůvkáře. Dokonce si počkal, až mu natrhají kyblíky, aby se s tím nemusel namáhat. To není dobré,“ říká Ludvík Kunc.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
