Právo: Slovenské vodárny evropské dotace dostanou
10.10.2008 | PRAHA/BRATISLAVA | Právo
Slovensko si nenechá vnucovat požadavky Evropské komise, které přímo nevyplývají z evropské legislativy.
Slovenská vláda totiž nepřijala doporučení Bruselu, aby k čerpání evropských dotací pro vodárny a kanalizace (Operační program Životní prostředí – OPŽP) následovala český příklad.
Odmítá totiž rozlišovat mezi žadateli o dotace na výstavbu čistíren odpadních vod a kanalizačních sítí podle toho, jaké mají smlouvy s vlastníky této infrastruktury. Nebo podle toho, zda je provozovatel vodovodů a kanalizací ovládán soukromým nebo veřejným subjektem.
V Česku se hraje podle bruselských not
Podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů pro čerpání podpory z EU slovenská vláda formulovala vlastním vládním usnesením, které má být přílohou slovenského OPŽP na léta 2007 až 2012.
Podle odborníků z vodárenského oboru je to zcela obrácený postup než v Česku, kde ministerstvo životního prostředí přijalo pravidla stvořená speciálně pro nové země EU v Bruselu a vládní usnesení se pak již šilo přesně na „bruselskou míru“.
Čeští ministerští úředníci podle nich neprojevili ani kousek snahy o vlastní přístup, či o to, aby v oboru vodárenství nezvítězila diskriminace. A to i za cenu, že závazky, které Česko přijalo na úseku odkanalizování a čištění odpadních vod ve všech obcích, které mají víc než 2000 obyvatel do roku 2010, nebudou splněny.
„Jako by nestačilo, že i tento závazek byl přijat, mírně řečeno, ukvapeně a bez analýzy, jaké finanční nároky má a jaké problémy s jeho plněním mohou vzniknout,“ uvedl zástupce jedné z tuzemských vodárenských firem, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něj má Slovensko tentýž závazek, ale až k roku 2015. Do roku 2010 se týká jen obcí nad 10 tisíc obyvatel.
Pravidla pro Českou republiku, které Bursíkovo ministerstvo vyjednalo, staví vlastníky infrastruktury, kteří svěřili její provozování soukromým firmám na základě dlouhodobých obchodních smluv, před kategorický požadavek. Buď přinutí soukromé společnosti ke změně smlouvy, především pak k jejímu zkrácení maximálně do roku 2022, nebo se musí zcela obejít bez evropských dotací. Za závazek vůči EU přitom neodpovídají zmínění soukromí provozovatelé, ale právě města a obce. Ta se také proti tomuto postupu ozvala, ale zatím marně.
Kompromis při jednání s úředníky Evropské komise je přitom samozřejmě nutný, ale jde právě o jeho míru a o celkový přístup.
Kompromis ano, ale důstojný a přijatelný
Z postupu českých vyjednavačů vzniká dojem, že mají k soukromým ekonomickým subjektům vztah jako k nepříteli, kterého je třeba s pomocí bruselské administrativy co nejvíc omezit až zdeptat, a to ve jménu blíže nespecifikované hospodářské soutěže. Že je to ke škodě těch, kteří za nic nemohou? Občanů měst a obcí? To není podle nich důležité. Nechť přinutí soukromé firmy k poslušnosti – a potom dostanou z Bruselu peníze.
Požadavek na paušální zkrácení délky existujících provozních smluv považuje Slovensko – opět na rozdíl od České republiky – za nedůvodný a právně neobhajitelný. A to proto, že zasahuje do svobodně uzavřených dvoustranných právních vztahů, a protože neexistuje jednotný právní předpis, na jehož základě by bylo možné tyto plošné požadavky aplikovat.
Na Slovensku by se bruselská pravidla, aplikovaná v ČR, dotkla především Středoslovenské a Podtatranské vodárenské společnosti. Přitom v regionech těchto společností žije v obcích nad 2000 obyvatel téměř 900 tisíc obyvatel.
Kompromis, k jakému byla ochotna sáhnout jak slovenská vláda, tak vodárenské společnosti, také přináší určité omezení v čerpání z fondů, ale je to omezení přijatelné.
Nově vybudovaná infrastruktura s využitím evropských peněz bude moci být pronajata provozovateli maximálně na deset let. Při delších lhůtách uzavřených smluv se dotace budou snižovat a při smlouvách v trvání nad rok 2022 by byly nulové.
Proti stavu v Česku je to zdánlivě malý rozdíl, vždyť také česká pravidla uvádějí obdobné termíny. Týkají se však základní provozní smlouvy, uzavřené třeba již před několika lety mezi vlastníkem vodárenské infrastruktury a soukromým provozovatelem. Kdežto na Slovensku se tento požadavek bude týkat jen nově vybudovaných a z fondů EU dotovaných čistíren či kanalizací.
„Nemáme problém uzavřít nové smlouvy na provoz infrastruktury postavené z nových prostředků na toto programovací období,“ řekl pro slovenský týdeník Trend generální ředitel Podtatranské vodárenské společnosti Vladimír Pastorek. Důležité podle něj je, že vláda nepřijala český model. Vždyť by byly ohroženy investice v hodnotě 10 miliard slovenských korun.
Také z pohledu českých vodárenských firem by takový kompromis byl určitě přijatelný.
reklama
Odmítá totiž rozlišovat mezi žadateli o dotace na výstavbu čistíren odpadních vod a kanalizačních sítí podle toho, jaké mají smlouvy s vlastníky této infrastruktury. Nebo podle toho, zda je provozovatel vodovodů a kanalizací ovládán soukromým nebo veřejným subjektem.
V Česku se hraje podle bruselských not
Podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů pro čerpání podpory z EU slovenská vláda formulovala vlastním vládním usnesením, které má být přílohou slovenského OPŽP na léta 2007 až 2012.
Podle odborníků z vodárenského oboru je to zcela obrácený postup než v Česku, kde ministerstvo životního prostředí přijalo pravidla stvořená speciálně pro nové země EU v Bruselu a vládní usnesení se pak již šilo přesně na „bruselskou míru“.
Čeští ministerští úředníci podle nich neprojevili ani kousek snahy o vlastní přístup, či o to, aby v oboru vodárenství nezvítězila diskriminace. A to i za cenu, že závazky, které Česko přijalo na úseku odkanalizování a čištění odpadních vod ve všech obcích, které mají víc než 2000 obyvatel do roku 2010, nebudou splněny.
„Jako by nestačilo, že i tento závazek byl přijat, mírně řečeno, ukvapeně a bez analýzy, jaké finanční nároky má a jaké problémy s jeho plněním mohou vzniknout,“ uvedl zástupce jedné z tuzemských vodárenských firem, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něj má Slovensko tentýž závazek, ale až k roku 2015. Do roku 2010 se týká jen obcí nad 10 tisíc obyvatel.
Pravidla pro Českou republiku, které Bursíkovo ministerstvo vyjednalo, staví vlastníky infrastruktury, kteří svěřili její provozování soukromým firmám na základě dlouhodobých obchodních smluv, před kategorický požadavek. Buď přinutí soukromé společnosti ke změně smlouvy, především pak k jejímu zkrácení maximálně do roku 2022, nebo se musí zcela obejít bez evropských dotací. Za závazek vůči EU přitom neodpovídají zmínění soukromí provozovatelé, ale právě města a obce. Ta se také proti tomuto postupu ozvala, ale zatím marně.
Kompromis při jednání s úředníky Evropské komise je přitom samozřejmě nutný, ale jde právě o jeho míru a o celkový přístup.
Kompromis ano, ale důstojný a přijatelný
Z postupu českých vyjednavačů vzniká dojem, že mají k soukromým ekonomickým subjektům vztah jako k nepříteli, kterého je třeba s pomocí bruselské administrativy co nejvíc omezit až zdeptat, a to ve jménu blíže nespecifikované hospodářské soutěže. Že je to ke škodě těch, kteří za nic nemohou? Občanů měst a obcí? To není podle nich důležité. Nechť přinutí soukromé firmy k poslušnosti – a potom dostanou z Bruselu peníze.
Požadavek na paušální zkrácení délky existujících provozních smluv považuje Slovensko – opět na rozdíl od České republiky – za nedůvodný a právně neobhajitelný. A to proto, že zasahuje do svobodně uzavřených dvoustranných právních vztahů, a protože neexistuje jednotný právní předpis, na jehož základě by bylo možné tyto plošné požadavky aplikovat.
Na Slovensku by se bruselská pravidla, aplikovaná v ČR, dotkla především Středoslovenské a Podtatranské vodárenské společnosti. Přitom v regionech těchto společností žije v obcích nad 2000 obyvatel téměř 900 tisíc obyvatel.
Kompromis, k jakému byla ochotna sáhnout jak slovenská vláda, tak vodárenské společnosti, také přináší určité omezení v čerpání z fondů, ale je to omezení přijatelné.
Nově vybudovaná infrastruktura s využitím evropských peněz bude moci být pronajata provozovateli maximálně na deset let. Při delších lhůtách uzavřených smluv se dotace budou snižovat a při smlouvách v trvání nad rok 2022 by byly nulové.
Proti stavu v Česku je to zdánlivě malý rozdíl, vždyť také česká pravidla uvádějí obdobné termíny. Týkají se však základní provozní smlouvy, uzavřené třeba již před několika lety mezi vlastníkem vodárenské infrastruktury a soukromým provozovatelem. Kdežto na Slovensku se tento požadavek bude týkat jen nově vybudovaných a z fondů EU dotovaných čistíren či kanalizací.
„Nemáme problém uzavřít nové smlouvy na provoz infrastruktury postavené z nových prostředků na toto programovací období,“ řekl pro slovenský týdeník Trend generální ředitel Podtatranské vodárenské společnosti Vladimír Pastorek. Důležité podle něj je, že vláda nepřijala český model. Vždyť by byly ohroženy investice v hodnotě 10 miliard slovenských korun.
Také z pohledu českých vodárenských firem by takový kompromis byl určitě přijatelný.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
