MF Dnes: Soupeři dinosaurů i savců
11.7.2009 | PRAHA | MF Dnes | Stanislav Drahný |
Brazilští vědci rekonstruovali pozůstatky suchozemského krokodýla, který žil v době dinosaurů. HOUŽEVNATÍ KROKODÝLI se totiž dvakrát pokusili ovládnout souš.
Dnešní krokodýly pozná i malé dítě. Krokodýlové, aligátoři, kajmani nebo gaviálové nezapřou, že jsou příbuzní a patří do jedné skupiny. Všichni žijí víceméně obojživelným způsobem života a živí se lovem jiných obratlovců.
Nebylo tomu vždy tak. Krokodýli mají starou a úctyhodnou historii a nejméně dvakrát během svého vývoje se pokusili získat dominantní postavení mezi suchozemskými zvířaty. Svůj první souboj prohráli před 200 miliony let s dinosaury, aby se „na 140 milionů let stáhli do bažin“. Po pádu dinosaurů vycítili krokodýlové druhou šanci a opět vyrazili kolonizovat suché biotopy. Znovu však prohráli, tentokrát se savci. Ti suchozemské formy krokodýlů postupně vytlačovali, až v dnešních dobách zbylo ani ne třicet druhů těchto plazů, žijících v okolí teplých vod po celém světě.
Pouštní krokodýl z Brazílie Zajímavým nálezem je proto „pouštní krokodýl“, jehož podobu zrekonstruovali brazilští vědci. Tvor, který žil ke konci druhohor, měřil zhruba dva metry a vážil 120 kilogramů. Zkamenělina zvířete měla nápadné kostěné pláty na krku a zádech. Vědcům tím připomínala dnešní pásovce. Zvíře proto nazvali Armadillosuchus (armadillo znamená ve většině jazyků pásovec).
Tento druh pravěkého krokodýla žil v dnešní jihovýchodní Brazílii před 90 miliony let. Zvíře mělo krunýř, širokou lebku, krátký a úzký čenich a relativně malé specifické zuby, kterými se odlišuje od ostatních objevených krokodýlů.
První zkameněliny Armadillosucha byly objeveny v roce 2005. Od té doby vědci pracovali na jeho rekonstrukci. Další nálezy ukázaly, že tento tvor žil pouze na území dnešního brazilského státu Sao Paulo. To paleontology poněkud překvapilo, protože tato oblast byla tehdy velmi suchá a teplá. Odhadují, že v období křídy, kdy tento plaz žil, zdejší teploty dosahovaly 45 °C. „Šlo o krokodýly, kteří se vyskytovali v horkém suchém a aridním prostředí,“ řekl pro agenturu Reuters jeden z jeho objevitelů, brazilský paleontolog Ismar de Souza Carvalho.
Historie stará 230 milionů let V době, kdy se Armadillosuchus proháněl po brazilských pouštích, již měli krokodýlové za sebou téměř 150 milionů let nepřetržité evoluce. Krátce po začátku druhohor, v období nazývaném trias, někdy před dvěma sty třiceti pěti miliony let, vznikli vedle prvních savců a dinosaurů také první krokodýli. Ti záhy osídlili většinu vhodných prostředí včetně sladkých vod a jejich okolí. Vyvinuly se však i formy pohybující se po zadních končetinách, jako byl například Eosuchus. Koneckonců jisté dědictví dvounohosti si nesou krokodýli s sebou stále. I dnešní druhy mají výrazně delší zadní končetiny než přední.
Až do konce triasu tvořili krokodýli významnou složku velkých druhohorních plazů. Teprve potom, zhruba před 200 miliony let, začali převažovat velcí dinosauři, kteří je postupně vytlačili. Krokodýlům nezbylo než se většinou vrátit k obojživelnému životu, podobnému, jaký praktikují dnešní druhy.
Někteří se však přizpůsobili životu v moři, narostl jim „velrybí ocas“. Tito „mořští krokodýli“ vyhynuli ke konci druhohor. Další druhy včetně Armadillosucha přežívaly na souši ve stínu dinosaurů. Až na přelomu druhohor a třetihor, poté co vliv dinosaurů zeslábl a zmizel, se na území dnešní Jižní Ameriky a Austrálie krokodýlové opět vydali za ovládnutím souše. Příslušníci podčeledi Pristichampsinae byli schopni lovit a pronásledovat zdejší savce. Jejich oblíbenou kořistí byli například předkové koní.
Setkání s lidmi Nesmíme si však představovat, že suchozemští krokodýlové vypadali stejně jako dnešní kajmani či aligátoři. Jednalo se o štíhlá zvířata na dlouhých nohách, která si lze -s velkou mírou fantazie - představit jako křížence, psovitou šelmu bez srsti, s dnešním krokodýlem. Poslední zbytky těchto unikátních tvorů přežívaly na jižní polokouli do historicky nedávných dob.
Například na Nové Kaledonii se nacházejí pozůstatky dvoumetrového Mekosucha inexpectata v okolí prvních lidských sídlišť. Tento druh, o kterém se vědci podle jeho zubů domnívají, že se specializoval na požírání velkých plžů, zřejmě sloužil domorodým Kanakům jako přilepšení k jídelníčku. První lidé se přitom na Novou Kaledonii dostali zhruba před pěti až sedmi tisíci lety.
Rod Mekosuchus byl zřejmě rozšířen po celém Tichomoří. Další druh, který byl nedávno vyhuben lidmi, žil na souostroví Fidži. Byl velký asi jako vlk a žil ve zdejších lesích. Na Fidži se, podobně jako na Novou Kaledonii, dostali první lidé jen před pár tisíci lety.
Nemůže být tedy pochyb, že posledními savci, kteří definitivně potlačili druhý pokus krokodýlů stát se dominantními predátory na pevnině, byli až lidé.
Avšak zatímco člověk mění Zemi ke svému obrazu, někde v bažině možná pokojně čekají zvířata s velkým vývojovým potenciálem na třetí příležitost. Leží a mají dost času.
reklama
Nebylo tomu vždy tak. Krokodýli mají starou a úctyhodnou historii a nejméně dvakrát během svého vývoje se pokusili získat dominantní postavení mezi suchozemskými zvířaty. Svůj první souboj prohráli před 200 miliony let s dinosaury, aby se „na 140 milionů let stáhli do bažin“. Po pádu dinosaurů vycítili krokodýlové druhou šanci a opět vyrazili kolonizovat suché biotopy. Znovu však prohráli, tentokrát se savci. Ti suchozemské formy krokodýlů postupně vytlačovali, až v dnešních dobách zbylo ani ne třicet druhů těchto plazů, žijících v okolí teplých vod po celém světě.
Pouštní krokodýl z Brazílie Zajímavým nálezem je proto „pouštní krokodýl“, jehož podobu zrekonstruovali brazilští vědci. Tvor, který žil ke konci druhohor, měřil zhruba dva metry a vážil 120 kilogramů. Zkamenělina zvířete měla nápadné kostěné pláty na krku a zádech. Vědcům tím připomínala dnešní pásovce. Zvíře proto nazvali Armadillosuchus (armadillo znamená ve většině jazyků pásovec).
Tento druh pravěkého krokodýla žil v dnešní jihovýchodní Brazílii před 90 miliony let. Zvíře mělo krunýř, širokou lebku, krátký a úzký čenich a relativně malé specifické zuby, kterými se odlišuje od ostatních objevených krokodýlů.
První zkameněliny Armadillosucha byly objeveny v roce 2005. Od té doby vědci pracovali na jeho rekonstrukci. Další nálezy ukázaly, že tento tvor žil pouze na území dnešního brazilského státu Sao Paulo. To paleontology poněkud překvapilo, protože tato oblast byla tehdy velmi suchá a teplá. Odhadují, že v období křídy, kdy tento plaz žil, zdejší teploty dosahovaly 45 °C. „Šlo o krokodýly, kteří se vyskytovali v horkém suchém a aridním prostředí,“ řekl pro agenturu Reuters jeden z jeho objevitelů, brazilský paleontolog Ismar de Souza Carvalho.
Historie stará 230 milionů let V době, kdy se Armadillosuchus proháněl po brazilských pouštích, již měli krokodýlové za sebou téměř 150 milionů let nepřetržité evoluce. Krátce po začátku druhohor, v období nazývaném trias, někdy před dvěma sty třiceti pěti miliony let, vznikli vedle prvních savců a dinosaurů také první krokodýli. Ti záhy osídlili většinu vhodných prostředí včetně sladkých vod a jejich okolí. Vyvinuly se však i formy pohybující se po zadních končetinách, jako byl například Eosuchus. Koneckonců jisté dědictví dvounohosti si nesou krokodýli s sebou stále. I dnešní druhy mají výrazně delší zadní končetiny než přední.
Až do konce triasu tvořili krokodýli významnou složku velkých druhohorních plazů. Teprve potom, zhruba před 200 miliony let, začali převažovat velcí dinosauři, kteří je postupně vytlačili. Krokodýlům nezbylo než se většinou vrátit k obojživelnému životu, podobnému, jaký praktikují dnešní druhy.
Někteří se však přizpůsobili životu v moři, narostl jim „velrybí ocas“. Tito „mořští krokodýli“ vyhynuli ke konci druhohor. Další druhy včetně Armadillosucha přežívaly na souši ve stínu dinosaurů. Až na přelomu druhohor a třetihor, poté co vliv dinosaurů zeslábl a zmizel, se na území dnešní Jižní Ameriky a Austrálie krokodýlové opět vydali za ovládnutím souše. Příslušníci podčeledi Pristichampsinae byli schopni lovit a pronásledovat zdejší savce. Jejich oblíbenou kořistí byli například předkové koní.
Setkání s lidmi Nesmíme si však představovat, že suchozemští krokodýlové vypadali stejně jako dnešní kajmani či aligátoři. Jednalo se o štíhlá zvířata na dlouhých nohách, která si lze -s velkou mírou fantazie - představit jako křížence, psovitou šelmu bez srsti, s dnešním krokodýlem. Poslední zbytky těchto unikátních tvorů přežívaly na jižní polokouli do historicky nedávných dob.
Například na Nové Kaledonii se nacházejí pozůstatky dvoumetrového Mekosucha inexpectata v okolí prvních lidských sídlišť. Tento druh, o kterém se vědci podle jeho zubů domnívají, že se specializoval na požírání velkých plžů, zřejmě sloužil domorodým Kanakům jako přilepšení k jídelníčku. První lidé se přitom na Novou Kaledonii dostali zhruba před pěti až sedmi tisíci lety.
Rod Mekosuchus byl zřejmě rozšířen po celém Tichomoří. Další druh, který byl nedávno vyhuben lidmi, žil na souostroví Fidži. Byl velký asi jako vlk a žil ve zdejších lesích. Na Fidži se, podobně jako na Novou Kaledonii, dostali první lidé jen před pár tisíci lety.
Nemůže být tedy pochyb, že posledními savci, kteří definitivně potlačili druhý pokus krokodýlů stát se dominantními predátory na pevnině, byli až lidé.
Avšak zatímco člověk mění Zemi ke svému obrazu, někde v bažině možná pokojně čekají zvířata s velkým vývojovým potenciálem na třetí příležitost. Leží a mají dost času.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
