Právo: Souvisejí výkyvy počasí s globálním oteplováním?
29.8.2005 | EVROPA | Právo
Klimatologové nabízejí několik modelů, které však nedávají jednoznačnou odpověď.
Jsou záplavy, předčasný nástup jara a krátké léto ve střední Evropě, sucho a vedro na Pyrenejském poloostrově a ve východním Středomoří důsledkem globálních klimatických změn? Na tuto otázku podle vědců není jednoznačná odpověď.
„V důsledku faktu, že Země se stává teplejší, se zvyšuje průměrných počet extrémních projevů počasí,“ uvedl k tomu Malcolm Haylock z univerzity East Anglia. „Ale přičítat některé specifické události obecně klimatickým změnám nejde.“
Klimatologové se shodují v tom, že průměrná teplota Země stoupá. Podle všeobecně přijatelných modelů vývoje bude v blízké budoucnosti růst o dvě desetiny stupně každých deset let. Se závěrem, že oteplení vzroste do konce století o pět stupňů, však řada vědců nesouhlasí. Čím je totiž časový úsek klimatického modelu změn delší, tím nižší je jeho přesnost a spolehlivost.
O dopadech změn na konkrétní regiony pak už lze jen spekulovat. Například za letošními ničivými požáry v Portugalsku je vedle vysokých teplot a extrémního nedostatku srážek také žhářství a nedostatečná péče o lesy. O záplavách v Německu, Rakousku a Švýcarsku však už nelze říci, že by byly - byť jen z části - důsledkem špatného přístupu ke krajině - necitlivé regulace vodních toků nebo nadměrného odlesňování.
Hurikánové modely amerických univerzit se shodují v tom, že tyto jevy, vznikající v Atlantiku v důsledku přehřátí hladinových vrstev vody, budou častější a silnější, nikdo však není schopen předpovědět, kdy a kde k nim dojde. Podobně to je podle Haylocka i s Evropou, jejíž počasí zásadně ovlivňuje tzv. severoatlantická oscilace, změny atmosférického tlaku v oblastech Islandu a Azorských ostrovů. „V posledních asi padesáti letech se v zimních měsících ukazuje tendence k prohlubování islandské tlakové níže a azorské výše,“ řekl britský vědec.
To se projevuje zimním suchem ve Středomoří a naopak nadměrnými srážkami v severní Evropě, ale důsledky tohoto trendu na počasí v ostatních částech roku, zejména v létě, nejsou jednoznačné. Haylock soudí, že tady hrají větší roli lokální souvislosti.
Předpovědní modely nemají dostatek dat
Současně odmítá názor, že by změny v severoatlantické oscilaci vyplývaly z lidské činnosti, zejména zvyšování emisí skleníkových plynů. Teplota vody v severním Atlantiku je ovlivňována zejména teplým Golfským proudem a tzv. Labradorskou pumpou, kde ke dnu oceánu klesá chladná voda z Arktidy.
Existují studie, svědčící o počínajících změnách v těchto fenoménech; ani v tomto případě však není dosud prokázáno, jaká je jejich souvislost s extrémním počasím v Evropě. Věda dosud nemá k dispozici dlouhodobé a přesné údaje, aby mohla vyvodit důsledky těchto dílčích změn či trendů na globální úrovni.
Počítačové modely se však shodují v předpovědi, že oteplování zemského povrchu povede ke snížení množství dostupné vody či přesněji řečeno vlhkosti v půdě. Z toho se dá předpovědět, že na lokální úrovni se globální oteplování může projevit velkými extrémy.
„Voda na povrchu silně ochlazuje atmosféru, a jestliže zmizí, růst teplot se urychlí,“ řekl Haylock. Z modelů vývoje vyplývá, že Evropu, zejména její jih, čekají v příštích dekádách časté extrémně horké dny. To zcela odpovídá vývoji v posledních letech, které byly nejteplejší za uplynulých sto let.
reklama
„V důsledku faktu, že Země se stává teplejší, se zvyšuje průměrných počet extrémních projevů počasí,“ uvedl k tomu Malcolm Haylock z univerzity East Anglia. „Ale přičítat některé specifické události obecně klimatickým změnám nejde.“
Klimatologové se shodují v tom, že průměrná teplota Země stoupá. Podle všeobecně přijatelných modelů vývoje bude v blízké budoucnosti růst o dvě desetiny stupně každých deset let. Se závěrem, že oteplení vzroste do konce století o pět stupňů, však řada vědců nesouhlasí. Čím je totiž časový úsek klimatického modelu změn delší, tím nižší je jeho přesnost a spolehlivost.
O dopadech změn na konkrétní regiony pak už lze jen spekulovat. Například za letošními ničivými požáry v Portugalsku je vedle vysokých teplot a extrémního nedostatku srážek také žhářství a nedostatečná péče o lesy. O záplavách v Německu, Rakousku a Švýcarsku však už nelze říci, že by byly - byť jen z části - důsledkem špatného přístupu ke krajině - necitlivé regulace vodních toků nebo nadměrného odlesňování.
Hurikánové modely amerických univerzit se shodují v tom, že tyto jevy, vznikající v Atlantiku v důsledku přehřátí hladinových vrstev vody, budou častější a silnější, nikdo však není schopen předpovědět, kdy a kde k nim dojde. Podobně to je podle Haylocka i s Evropou, jejíž počasí zásadně ovlivňuje tzv. severoatlantická oscilace, změny atmosférického tlaku v oblastech Islandu a Azorských ostrovů. „V posledních asi padesáti letech se v zimních měsících ukazuje tendence k prohlubování islandské tlakové níže a azorské výše,“ řekl britský vědec.
To se projevuje zimním suchem ve Středomoří a naopak nadměrnými srážkami v severní Evropě, ale důsledky tohoto trendu na počasí v ostatních částech roku, zejména v létě, nejsou jednoznačné. Haylock soudí, že tady hrají větší roli lokální souvislosti.
Předpovědní modely nemají dostatek dat
Současně odmítá názor, že by změny v severoatlantické oscilaci vyplývaly z lidské činnosti, zejména zvyšování emisí skleníkových plynů. Teplota vody v severním Atlantiku je ovlivňována zejména teplým Golfským proudem a tzv. Labradorskou pumpou, kde ke dnu oceánu klesá chladná voda z Arktidy.
Existují studie, svědčící o počínajících změnách v těchto fenoménech; ani v tomto případě však není dosud prokázáno, jaká je jejich souvislost s extrémním počasím v Evropě. Věda dosud nemá k dispozici dlouhodobé a přesné údaje, aby mohla vyvodit důsledky těchto dílčích změn či trendů na globální úrovni.
Počítačové modely se však shodují v předpovědi, že oteplování zemského povrchu povede ke snížení množství dostupné vody či přesněji řečeno vlhkosti v půdě. Z toho se dá předpovědět, že na lokální úrovni se globální oteplování může projevit velkými extrémy.
„Voda na povrchu silně ochlazuje atmosféru, a jestliže zmizí, růst teplot se urychlí,“ řekl Haylock. Z modelů vývoje vyplývá, že Evropu, zejména její jih, čekají v příštích dekádách časté extrémně horké dny. To zcela odpovídá vývoji v posledních letech, které byly nejteplejší za uplynulých sto let.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
