Právo: Špinavé přehradě svitla šance
22.6.2005 | PLZEŇ | Právo | Ivan Blažek |
Jiskra naděje svitla plzeňské přehradě České údolí, která je smutně proslavená špatnou kvalitou vody znemožňující koupání. Nové obtokové koryto pro řeku Radbuzu, které by mělo podle již letité studie situaci rapidně zlepšit, se objeví v územním plánu města. A to je první krok, aby se vůbec mohlo začít uvažovat o stavbě.
„Zakreslení nového koryta je jedním z požadavků na změnu územního plánu, které jsme letos obdrželi,“ potvrdil vedoucí stavebněsprávního odboru plzeňského magistrátu Jiří Balihar, podle něhož se obtokový kanál v novém územním plánu města po schvalovacím procesu také opravdu objeví. „Je totiž již zakreslený v Územním plánu velkého územního celku Plzeňské aglomerace, který loni v srpnu chválilo krajské zastupitelstvo. Proto ho promítneme i do územního plánu Plzně,“ vysvětlil Balihar.
Nádrž jako květ
Kvalita vody v přehradě, která byla za komunistů v roce 1973 postavena k hlavně rekreačním účelům, patří k nejhorším v regionu. „Koupání bychom nedoporučili kvůli velkému rozvoji sinic a vodního květu,“ řekl Právu po úterním měření jakosti vody v nádrži Josef Hess z plzeňské pobočky Povodí Vltavy. U dalších rekreačních ploch v kraji se podobné varování většinou ozývá později.
Podle specialisty z Povodí Jindřicha Durase, který již zmíněnou studii v roce 1998 vypracoval, je jediným schůdným řešením zásadní změna hydrologických poměrů. „Přítok do přehrady, kterou protéká Radbuza, je příliš velký. Zatímco na Hracholuskách se voda v létě obmění zhruba jednou za dvě stě dní, v Českém údolí je to za dva až tři týdny,“ upozornil Duras. Řasy a sinice tak mají neustálý přísun živin, hlavně fosforu. „Toho přitéká tolik, že na situaci nic nezmění ani vybudování čističek výše po řece,“ dodal.
Léčba nádrže tedy předpokládá minimalizaci přítoku. „Jako nejlépe realizovatelné se jeví rozdělení přehrady na několik sektorů. V zadní úzké části přehrady nedaleko stanice Valcha by se postavila příčná hráz. Od ní by pak vedl při levém břehu dva kilometry dlouhý násep až k přehradní hrázi, za nímž se počítá s obtokovým korytem. Zbytek nádrže o zhruba 80 hektarech - to jsou asi tak dva Bolevecké rybníky - by měl jen minimální přítok a po chemickém ošetření sedimentu i čistou vodu,“ vysvětlil Duras, podle něhož by se v přehradě dalo bez problémů koupat už v sezóně po postavení hrází a opětovném napuštění.
„O vodu by se samozřejmě dál muselo pečovat a v rekreační části nádrže by se musela i změnit rybí obsádka směrem ke dravým druhům,“ doplnil Duras.
Otázka je, kdo to zaplatí. „Cena za stavební práce se v roce 1998 odhadovala na 90 až sto miliónů korun, dalších deset by mohlo stát ošetření sedimentů,“ poznamenal Duras.
Drahé sci-fi?
Podle Jana Janda, ředitele plzeňské pobočky Povodí Vltavy - tomu přehrada patří - by náklady činily až tři sta miliónů. „Jsou tam nánosy bahna, na nichž nelze jen tak stavět hráz,“ upozornil Janda. „Celé mi to připomíná sci-fi. Podle mého názoru jsou věci, které prostě řešit nelze, a to je jak České údolí, tak třeba nádrž Skalka u Chebu,“ poznamenal. O spolufinancování zatím neuvažuje ani plzeňská radnice. „Nádrž nám nepatří, o žádné takové investici jsme zatím nejednali,“ sdělil ekonomický náměstek primátora Vladimír Duchek (Pravá volba pro Plzeň).
Kraj by podle ekonomického náměstka hejtmana Vladislava Vilímce (ODS) mohl finančně přispět na přípravu projektu. „Ale už ne na jeho realizaci,“ dodal. Duras připomněl, že se na projekt už po dokončení studie sháněly peníze EU. „Tehdy se to nepodařilo, ale dnes by mohla být situace jiná. Ale to už není moje práce,“ uzavřel.
reklama
Nádrž jako květ
Kvalita vody v přehradě, která byla za komunistů v roce 1973 postavena k hlavně rekreačním účelům, patří k nejhorším v regionu. „Koupání bychom nedoporučili kvůli velkému rozvoji sinic a vodního květu,“ řekl Právu po úterním měření jakosti vody v nádrži Josef Hess z plzeňské pobočky Povodí Vltavy. U dalších rekreačních ploch v kraji se podobné varování většinou ozývá později.
Podle specialisty z Povodí Jindřicha Durase, který již zmíněnou studii v roce 1998 vypracoval, je jediným schůdným řešením zásadní změna hydrologických poměrů. „Přítok do přehrady, kterou protéká Radbuza, je příliš velký. Zatímco na Hracholuskách se voda v létě obmění zhruba jednou za dvě stě dní, v Českém údolí je to za dva až tři týdny,“ upozornil Duras. Řasy a sinice tak mají neustálý přísun živin, hlavně fosforu. „Toho přitéká tolik, že na situaci nic nezmění ani vybudování čističek výše po řece,“ dodal.
Léčba nádrže tedy předpokládá minimalizaci přítoku. „Jako nejlépe realizovatelné se jeví rozdělení přehrady na několik sektorů. V zadní úzké části přehrady nedaleko stanice Valcha by se postavila příčná hráz. Od ní by pak vedl při levém břehu dva kilometry dlouhý násep až k přehradní hrázi, za nímž se počítá s obtokovým korytem. Zbytek nádrže o zhruba 80 hektarech - to jsou asi tak dva Bolevecké rybníky - by měl jen minimální přítok a po chemickém ošetření sedimentu i čistou vodu,“ vysvětlil Duras, podle něhož by se v přehradě dalo bez problémů koupat už v sezóně po postavení hrází a opětovném napuštění.
„O vodu by se samozřejmě dál muselo pečovat a v rekreační části nádrže by se musela i změnit rybí obsádka směrem ke dravým druhům,“ doplnil Duras.
Otázka je, kdo to zaplatí. „Cena za stavební práce se v roce 1998 odhadovala na 90 až sto miliónů korun, dalších deset by mohlo stát ošetření sedimentů,“ poznamenal Duras.
Drahé sci-fi?
Podle Jana Janda, ředitele plzeňské pobočky Povodí Vltavy - tomu přehrada patří - by náklady činily až tři sta miliónů. „Jsou tam nánosy bahna, na nichž nelze jen tak stavět hráz,“ upozornil Janda. „Celé mi to připomíná sci-fi. Podle mého názoru jsou věci, které prostě řešit nelze, a to je jak České údolí, tak třeba nádrž Skalka u Chebu,“ poznamenal. O spolufinancování zatím neuvažuje ani plzeňská radnice. „Nádrž nám nepatří, o žádné takové investici jsme zatím nejednali,“ sdělil ekonomický náměstek primátora Vladimír Duchek (Pravá volba pro Plzeň).
Kraj by podle ekonomického náměstka hejtmana Vladislava Vilímce (ODS) mohl finančně přispět na přípravu projektu. „Ale už ne na jeho realizaci,“ dodal. Duras připomněl, že se na projekt už po dokončení studie sháněly peníze EU. „Tehdy se to nepodařilo, ale dnes by mohla být situace jiná. Ale to už není moje práce,“ uzavřel.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
