MF Dnes: Stanice v Mimoni zachraňuje zraněné veverky
22.3.2007 | MIMOŇ | MF Dnes | Michael Polák |
Ve voliérách na zahradě domu v Mimoni na Českolipsku teď pobíhá 23 dospělých veverek a jedenáct malých veverčat.
„Veverky přijímají i jiné záchranné stanice. Ty se ale zaměřují především na jiné druhy zvířat, my jsme jediná stanice, která se věnuje jen veverkám,“ říká Ivan Krátký, správce záchranné stanice patřící do sítě stanic Českého svazu ochránců přírody.
O veverky se ve stanici Krátký stará už dlouhodobě. Roztomilí hlodavci, známí z lesů i parků, se k němu dostávají nejčastěji s poraněním. „Společně s veterinářem jim pak ordinujeme léčbu. Některá zranění jsou bohužel nevyléčitelná, jiné veverky se ale po uzdravení vrací zpět do přírody. Speciálně pak pro ně vybírám vhodné lokality, kde by měly dost potravy, a tam je vysazujeme,“ říká správce stanice.
Přestože jsou ve voliérách, veverkám život v záchranné stanici svědčí. Jen letos se už ve stanici narodilo jedenáct malých mláďat. „A další ještě letos čekáme. Do volné přírody se ale nevracejí hned, vysazujeme je až když dosáhnou jednoho roku věku. Letošní veverčata se proto do volné přírody dostanou až příští rok,“ podotkl Krátký. Návrat do volné přírody plánuje veverkám každoročně až po dvacátém dubnu. „Až když je stabilní počasí.“ Za tím, že pobyt ve stanici veverkám svědčí, může být i strava, kterou dostávají. Kromě vlašských nebo lískových ořechů či slunečnicových semínek, dostávají také porci ovoce. „Kousky hrušek, jablek, třešní, jahod i švestek. To milují, ale mezi jejich pochoutky patří i sušené houby. Každoročně musíme nasbírat tolik hub, abychom z nich v sušené podobě měli dohromady 18 až 20 litrů,“ popisuje veverčí choutky Ivan Krátký.
Veverky mívají často také lidské společníky. Záchranná stanice totiž bývá často cílem výletů základních i mateřských škol z celých Čech, některé vozí veverkám pěknou zásobu šišek i klacky k ohryzu.
reklama
O veverky se ve stanici Krátký stará už dlouhodobě. Roztomilí hlodavci, známí z lesů i parků, se k němu dostávají nejčastěji s poraněním. „Společně s veterinářem jim pak ordinujeme léčbu. Některá zranění jsou bohužel nevyléčitelná, jiné veverky se ale po uzdravení vrací zpět do přírody. Speciálně pak pro ně vybírám vhodné lokality, kde by měly dost potravy, a tam je vysazujeme,“ říká správce stanice.
Přestože jsou ve voliérách, veverkám život v záchranné stanici svědčí. Jen letos se už ve stanici narodilo jedenáct malých mláďat. „A další ještě letos čekáme. Do volné přírody se ale nevracejí hned, vysazujeme je až když dosáhnou jednoho roku věku. Letošní veverčata se proto do volné přírody dostanou až příští rok,“ podotkl Krátký. Návrat do volné přírody plánuje veverkám každoročně až po dvacátém dubnu. „Až když je stabilní počasí.“ Za tím, že pobyt ve stanici veverkám svědčí, může být i strava, kterou dostávají. Kromě vlašských nebo lískových ořechů či slunečnicových semínek, dostávají také porci ovoce. „Kousky hrušek, jablek, třešní, jahod i švestek. To milují, ale mezi jejich pochoutky patří i sušené houby. Každoročně musíme nasbírat tolik hub, abychom z nich v sušené podobě měli dohromady 18 až 20 litrů,“ popisuje veverčí choutky Ivan Krátký.
Veverky mívají často také lidské společníky. Záchranná stanice totiž bývá často cílem výletů základních i mateřských škol z celých Čech, některé vozí veverkám pěknou zásobu šišek i klacky k ohryzu.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
