MF Dnes: Střetnou se Afričané kvůli vodám Nilu?
8.3.2004 | JOHANESBURG | MF Dnes | Karel Smrčka |
V Africe se schyluje k novému konfliktu. Jablkem sváru je Nil.Ten v podstatě patří Egyptu a Súdánu. Ale teď na něj svá práva vznesly vnitrozemské státy, které kontrolují jeho prameny.
Až dosud "Dohoda o vodě z Nilu" z roku 1929 regulovala využívání vody z nejdelší řeky světa deseti africkými zeměmi. Tato dohoda byla původně uzavřena mezi Británií, která tehdy zastupovala Súdán, a Egyptem. Británie se zavazovala jménem svých tehdejších kolonií, že nezahájí jakékoliv projekty, které by mohly snížit objem vody v Nilu, která má dosáhnout Egypta.
Toto uspořádání je nyní kritizováno východoafrickými zeměmi jako pozůstatek kolonialismu, který Egyptu zajišťuje přístup k 55 miliardám krychlových metrů vody z celkových 84 miliard. Kromě toho dohoda z roku 1929 dává Káhiře právo provádět inspekce celé délky toku Nilu. V roce 1959 přišel dodatek, který opět málo zohledňuje ostatní státy, jimiž Nil protéká.
Ať nám Egypt za prameny řeky začne platit
Hlavním problémem je Etiopie, která má největší obavy. Pochází odtud 86 procent vody v Nilu - Etiopie však stačí využít jen méně než jediné procento. Etiopie by přitom mohla využívat řeku i pro stavbu vodních elektráren.
Konfliktní situace mezi Káhirou a Addis Abebou existuje již mnoho let.
Východoafrické země již roky kritizují dohodu z roku 1929, která vyžaduje, aby si Keňa, Tanzanie a Uganda vždy vyžádaly povolení Káhiry, než začnou odebírat vodu z Viktoriina jezera, aby mohly obdělávat svá vyprahlá pole.
Debata v keňském parlamentu se nese tímto směrem: "Keňané dnes dovážejí zemědělské výrobky z Egypta. Proč bychom neměli využívat sami vodu, která je zavlažovala, pro pěstování ovoce v naší zemi?"
Reptání se minulý měsíc změnilo v povyk, když Keňa oznámila, že nepovažuje dohodu o Nilu za platnou.
Egypt rychle reagoval. Ministr vodního hospodářství Mahmúd Abú Zaíd řekl, že keňské prohlášení se "rovná vyhlášení války".
Není divu. Egypt je na Nilu zcela závislý: využívá mnohem větší díl vody, než stanoví domluvená egyptská kvóta. Počet obyvatel ještě vzroste. Zajištění vody z Nilu je pro Egypt doslova otázkou života a smrti.
Keňu následují i další. Parlament Ugandy již navrhl, aby dohoda byla zrušena a dohodly se nové kvóty. Egypt a Súdán by měly za vodu platit.
V Tanzanii, která se v současné době potýká s katastrofálním suchem, zákonodárci již předložili podobné návrhy. Příští měsíc mají být zahájeny práce na projektu dálkového vodovodu, který není určen k zavlažování, ale pro domácnosti a napájení dobytka. Užitek z toho budou mít statisíce lidí. Ale ne Egypťané.
Vzniká výbušná situace, která velmi připomíná slova bývalého generálního tajemníka OSN Butruse Butruse-Ghálího, jenž před pár lety předpověděl, že příští velká válka v africkém regionu bude kvůli vodě.
reklama
Až dosud "Dohoda o vodě z Nilu" z roku 1929 regulovala využívání vody z nejdelší řeky světa deseti africkými zeměmi. Tato dohoda byla původně uzavřena mezi Británií, která tehdy zastupovala Súdán, a Egyptem. Británie se zavazovala jménem svých tehdejších kolonií, že nezahájí jakékoliv projekty, které by mohly snížit objem vody v Nilu, která má dosáhnout Egypta.
Ať nám Egypt za prameny řeky začne platit
Hlavním problémem je Etiopie, která má největší obavy. Pochází odtud 86 procent vody v Nilu - Etiopie však stačí využít jen méně než jediné procento. Etiopie by přitom mohla využívat řeku i pro stavbu vodních elektráren.
Konfliktní situace mezi Káhirou a Addis Abebou existuje již mnoho let.
Východoafrické země již roky kritizují dohodu z roku 1929, která vyžaduje, aby si Keňa, Tanzanie a Uganda vždy vyžádaly povolení Káhiry, než začnou odebírat vodu z Viktoriina jezera, aby mohly obdělávat svá vyprahlá pole.
Debata v keňském parlamentu se nese tímto směrem: "Keňané dnes dovážejí zemědělské výrobky z Egypta. Proč bychom neměli využívat sami vodu, která je zavlažovala, pro pěstování ovoce v naší zemi?"
Reptání se minulý měsíc změnilo v povyk, když Keňa oznámila, že nepovažuje dohodu o Nilu za platnou.
Egypt rychle reagoval. Ministr vodního hospodářství Mahmúd Abú Zaíd řekl, že keňské prohlášení se "rovná vyhlášení války".
Není divu. Egypt je na Nilu zcela závislý: využívá mnohem větší díl vody, než stanoví domluvená egyptská kvóta. Počet obyvatel ještě vzroste. Zajištění vody z Nilu je pro Egypt doslova otázkou života a smrti.
Keňu následují i další. Parlament Ugandy již navrhl, aby dohoda byla zrušena a dohodly se nové kvóty. Egypt a Súdán by měly za vodu platit.
V Tanzanii, která se v současné době potýká s katastrofálním suchem, zákonodárci již předložili podobné návrhy. Příští měsíc mají být zahájeny práce na projektu dálkového vodovodu, který není určen k zavlažování, ale pro domácnosti a napájení dobytka. Užitek z toho budou mít statisíce lidí. Ale ne Egypťané.
Vzniká výbušná situace, která velmi připomíná slova bývalého generálního tajemníka OSN Butruse Butruse-Ghálího, jenž před pár lety předpověděl, že příští velká válka v africkém regionu bude kvůli vodě.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
