MF Dnes: Stromy pro demokracii

Když jsem vyrůstala ve městě Nyeri ve střední Keni, v mém rodném jazyce kikuju jsme neměli výraz pro slovo poušť. Země byla úrodná a plná lesů. Ale dnes v Nyeri stejně jako ve velké části Afriky a rozvojového světa vodní zdroje vysychají, půda je vyprahlá, lidé na ní nemohou pěstovat potraviny a na denním pořádku je boj o území, píše v komentáři nositelkou Nobelovy ceny za mír roku 2004 Wangari Maathai. Když jsem vyrůstala ve městě Nyeri ve střední Keni, v mém rodném jazyce kikuju jsme neměli výraz pro slovo poušť. Země byla úrodná a plná lesů. Ale dnes v Nyeri stejně jako ve velké části Afriky a rozvojového světa vodní zdroje vysychají, půda je vyprahlá, lidé na ní nemohou pěstovat potraviny a na denním pořádku je boj o území. A tak by nikoho nemělo překvapit, kde jsem našla inspiraci pro vysazování stromů, jímž jsem chtěla pomoci zajistit základní potřeby žen na venkově. Jako členka keňské Národní rady žen jsem začátkem 70. let vyslechla řadu žen, které mi vyprávěly, co potřebují: energii, čistou pitnou vodu a výživné potraviny. Jako odpověď na jejich stížnosti jsem s nimi začala vysazovat stromy, abych jim pomohla zahojit krajinu a zlomit bludný kruh chudoby. Stromy zastavují erozi půdy, což vede k uchovávání vody a zvyšuje vodní srážky. Stromy dávají lidem palivo, materiál na stavbu, krmivo, stín i krásu. Ženy rozvojového světa řídí chod domácnosti, a tak jsou první vystaveny účinkům ekologické zátěže. Jsou nuceny chodit větší vzdálenosti pro dřevo na vaření a topení, hledat čistou vodu a nalézat nové zdroje potravin, protože ty staré mizí. Má myšlenka se postupně vyvinula v Hnutí Zelený pás, jež sestávalo z tisíců skupin, převážně žen, které v celé Keni vysadily 30 milionů stromů. Ženy dostávaly malou částku peněz za každé semínko, jež zasadily, takže měly skromný příjem a zároveň zlepšovaly životní prostředí. Hnutí se pak rozšířilo do dalších zemí východní a střední Afriky. Při této práci jsem zjistila, že degradace životního prostředí chudými komunitami byla jak zdrojem, tak projevem jejich problémů. Pěstování plodin na prudkých horských svazích vede ke ztrátě vrchní vrstvy a zhoršování celkové kvality půdy. Odlesňování způsobuje vysychání řek a změnu režimu dešťových srážek, což zase vyústí v mnohem nižší výnosy z plodin a zmenšování travnaté plochy vhodné ke spásání. V 70. a 80. letech jsem vyzývala farmáře, aby na své půdě vysazovali stromy. Také jsem odhalila, že za částí odlesňování stojí agenti zkorumpované vlády, kteří ilegálně prodávali půdu a stromy stavebním firmám. Začátkem 90. let přišli mnozí Keňané z Rift Valley o živobytí, o svá práva i životy, neboť představitelé vlády prezidenta Daniela arap Moiho podněcovali komunity, aby kvůli půdě jedna na druhou útočily. Stoupenci vládní strany získali území, zástupci demokratického hnutí byli vysídleni. To byl jeden ze způsobů, jakým se vláda udržovala u moci. Dokud spolu komunity budou bojovat o půdu, budou mít méně příležitostí dožadovat se demokracie. Svoboda a stromy Problémy s půdou v Keni jsou složité a politikové je zneužívají. Komunity musely pochopit a uvědomit si historii vlastnictví a rozdělení půdy v Keni a Africe. Vté době se Hnutí Zelený pás stalo vedoucím obhájcem znovuzavedení pluralitní demokracie a svobodných a čestných voleb v Keni. Prostřednictvím vzdělávání, politické angažovanosti a protestů jsme chtěli chránit otevřený prostor a lesy před bezohlednými staviteli. Moiho vláda obhájcům demokracie a bojovníkům za životní prostředí silně vzdorovala. Proti mně i dalším používala obtěžování, bití, uvězňování. Války kvůli zdrojům V roce 2002 si Keňané naštěstí splnili sen a zvolili si demokratickou vládu. To, co jsme se naučili v Keni - totiž symbolický vztah mezi udržitelným řízením přírodních zdrojů a demokratickou vládou platí i globálně. Mnohé lokální i mezinárodní války, jako například ty v západní a střední Africe a na Středním východě, se skutečně často vedou kvůli zdrojům. V rámci těchto konfliktů jsou lidem upírána lidská práva, demokracie a demokratický prostor. Věřím, že výbor Nobelovy ceny uznal vztah mezi životním prostředím, demokracií a mírem a chtěl k nim přilákat pozornost světa udělením ceny za mír, kterou jsem převzala. Výbor, jak věřím, chce podpořit snahy komunit o znovuobnovení země v době, kdy čelíme ekologickým krizím způsobeným odlesňováním, rozšiřováním pouští, nedostatkem vody a biologické rozmanitosti. Pokud nezvládneme správné řízení zdrojů, jako jsou lesy, voda, země, minerály a ropa, nevyhrajeme boj s chudobou. A nedosáhneme míru. Pokud nezměníme svou současnou cestu, budou staré konflikty zuřit i nadále a vypuknou nové války o zdroje. Dovolte mi, abych tuto cenu a práci mnoha lidí po celém světě oslavila vzpomínkou na slova Gándhího: Můj život je moje poselství. A tak zasaďte strom.

---

reklama

---