MF Dnes: Šumava dobře ví, co prožily Tatry

Se stejně rozsáhlou přírodní katastrofou, z níž se nyní vzpamatovávají Vysoké Tatry, se v předminulém století musela vyrovnat Šumava. Tvář krajiny zde proměnila roku 1870 ničivá vichřice. Živel se tehdy projevil na celém území Čech i Bavorska, nejvíce však ničivě zasáhl právě na Šumavě. Kronikář Kašperských Hor Engelbert Panni jako očitý svědek vichřice roku 1870 zaznamenal: "V noci z 26. na 27. října 1870 vypukla taková bouře a vichřice, která hrozila odnést vše, co nebylo dobře upevněno. Blýskalo se, hřmělo a vzduchem létaly šindele, tašky a všechno, co vichřice urvala. Ulice byly posety střepinami skla z rozbitých oken, budovy značně poškozeny. Z několika domů vichr serval plechové střechy, u stavení čp. 68 byl urván štít domu. Spousta tašek a šindelů byla stržena a z hřbitovního kostela sv. Mikuláše živel stáhl střechu a posunul celý krov. Rovněž ohradní hřbitovní zeď byla poškozena, na hřbitově téměř všechny pomníky a náhrobky zporáženy..." Nejvíce se větrná bouře vyřádila na šumavských lesích. V blízkém prášilském panství vichřice vyvrátila a polámala sto tisíc plnometrů dřeva a v kašperskohorských lesích dokonce trojnásobek tohoto množství. Na schwarzenberském panství pochopili ihned nebezpečí této kalamity. Dokládá to nařízení majitele, knížete Jana Adolfa Schwarzenberka. Již 20. listopadu 1870 uložil hospodářskému ředitelství prášilského dominia, sídlícímu v Dlouhé Vsi, aby se urychleně zpracovávaly polomy i za cenu zvýšení dělnických mezd. Počítalo se rovněž se zakoupením nových koní a volů na přibližování dříví. Zakazovalo se jakékoliv porážení zdravého dříví, měla se dávat přednost kupcům, kteří si dřevo sami zpracují, ukládalo se rozšíření školek. Pálení kalamitního dřeva na uhlí se mohlo provádět všude tam, kde nebyla naděje na jeho prodej. Pro dřevorubce kníže nařídil stavět nová obydlí, pro stálé dělníky navrhl zřídit podpůrný fond. Přesto nebyly polomy včas zpracovány, a tak následovala známá kůrovcová kalamita, se kterou zápolili několik let stovky dřevorubců z Tyrol, Solnohradska a Itálie. Například v roce 1874 se podílelo na zpracování kalamity v polesích prášilského panství 1612 dělníků. Větrná a kůrovcová kalamita značně zasáhla do vzhledu a složení šumavských lesů. Například ještě v plánech lesního panství města Kašperských Hor z roku 1863 se uvádějí poměrně rozsáhlé partie pralesních porostů, mluví se o těchto dosud jen málo dotčených lesích jako o "knize přírody", do níž "matka příroda volně a nerušeně napsala své zákony". Už tenkrát se doporučovalo tyto pralesy zachovat a odklízet z nich jen to, co příroda sama z nich vyloučí. Do počátku dvacátého století se však z těchto pralesů na Kašperskohorsku nedochoval ani hektar. Nezbývá tak než slovy romanopisce Šumavy Karla Klostermanna povzdechnout: "Moje Šumava, ta stará Šumava, jak bývala, ta již nežije... Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré slávě nevstanou!"

---

reklama

---