MF Dnes: Svět, skleníkové plyny a Kjótský protokol
29.1.2005 | PRAHA | MF Dnes | Eva Bobůrková |
Změnu klimatu jako budoucí společný problém všeho lidstva uznalo Valné shromáždění OSN již v roce 1988. V roce 1992 přijali na světovém summitu v Rio de Janeiru zástupci všech států Rámcovou úmluvu o změně klimatu, která vyjadřuje nutnost snižovat emise skleníkových plynů jako hlavní příčiny narůstajícího skleníkového efektu.
Tehdejší představa, že se svět vydal na dobrou cestu, se má začít naplňovat v polovině února, kdy Kjótský protokol vstoupí v platnost.
Rusko drželo triumf
Již slavný a léta skloňovaný Kjótský protokol vznikl v roce 1997 na konferenci v Kjótu. Ekonomicky vyspělé země se v něm zavázaly napravit škody, které jejich průmysl způsobil v atmosféře, a snížit během let 2008-2012 množství vypouštěných skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta ročně oproti úrovni z roku 1990. S vědomím, že uvedené snížení je pro stabilizaci klimatického systému zcela nedostatečné, že je jen prvním krokem a že snížení emisí i další opatření (ještě větší omezení emisí, vysazování nových lesů, které jsou schopny poutat oxid uhličitý, přechod na „čisté druhy energie“ aj.) se nemohou projevit dříve než za desítky let.
Česká republika Kjótský protokol podepsala v roce 2002 a zavázala se, stejně jako ostatní země EU, snížit emise o osm procent.
Do října loňského roku Kjótský protokol ratifikovalo 126 států, jejich produkce se však podílela jen 44,2 procenta na celosvětových emisích. Aby však začal protokol platit, muselo jej potvrdit nejméně 55 ekonomicky vyspělých zemí, které dohromady produkují 55 procent světových emisí škodlivých plynů. Největším znečišťovatelem ovzduší jsou Spojené státy (podíl 36,4 %) - a jejich podpis tudíž nejvíce chyběl. Neodhodlala se ani Austrálie (2 %). Klíčovou zemí bylo několik let tedy Rusko (17,4 %). To dokument sice podepsalo v roce 1999, s ratifikací však vyčkávalo - až do října roku 2004. Tehdy se Rusko konečně přiklonilo na stranu Evropy, největšího tahouna ve snižování emisí, a protokol ratifikovalo. Dlouho se spekulovalo, co bude za svůj podpis chtít - souhlas Ruska zazněl, když Evropská unie podpořila jeho vstup do Světové obchodní organizace.
Kapitola: USA
USA se odmítly ke Kjótskému protokolu z ekonomických i politických důvodů připojit. Jedním z argumentů je i ten, že rozvojové státy, jež byly z povinností snižovat emise vyňaty, se mezitím zařadily mezi významné světové znečišťovatele. Čína například v současné době vytváří 15 procent světového objemu emisí, tedy trojnásobek než v roce 1990, prudký nárůst je znát v Indii a jihovýchodní Asii a na konci desetiletí lze očekávat, že množství emisí, které budou do atmosféry vypouštět rozvojové země, bude vyšší než z ekonomicky nejvyspělejších států. Požadavek USA, aby se k jejich snižování na bázi dobrovolnosti zavázaly i rozvojové země, však neprošel.
Emise na prodej
Do hry již mezitím letos vstoupil i trh s emisemi. Stát, který sníží emise o víc, než se zavázal, bude moci „uspořené“ emise prodávat zemím, které naopak limit stále překračují. Od letošního roku je možné obchodovat v rámci EU, od roku 2008 mezi všemi zeměmi Kjótského protokolu.
Zákon o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů předpokládá, že každému výrobci skleníkových plynů bude přiděleno na předem stanovené období určité množství povolenek, které ho opravňují k vypouštění odpovídajícího množství těchto plynů. Pokud objem emitovaných skleníkových plynů překročí množství přidělených povolenek, subjekt bude nucen zakoupit na trhu dodatečné povolenky za tržní cenu, a naopak.
Česká vláda žádá pro české znečišťovatele pro příští rok 108 milionů povolenek (jedna povolenka umožňuje vypuštění 1 tuny oxidu uhličitého).
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zatím stále stoupá. Oxid uhličitý vypuštěný do atmosféry v ní vydrží 50 až 100 let, jiné skleníkové plyny ještě výrazně déle. „Aby lidstvo vrátilo planetu do předindustriální podoby, muselo by snížit množství emisí asi o polovinu, “ upozornil nedávno český a mezinárodní expert na klimatologii Jan Pretel.
reklama
Rusko drželo triumf
Již slavný a léta skloňovaný Kjótský protokol vznikl v roce 1997 na konferenci v Kjótu. Ekonomicky vyspělé země se v něm zavázaly napravit škody, které jejich průmysl způsobil v atmosféře, a snížit během let 2008-2012 množství vypouštěných skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta ročně oproti úrovni z roku 1990. S vědomím, že uvedené snížení je pro stabilizaci klimatického systému zcela nedostatečné, že je jen prvním krokem a že snížení emisí i další opatření (ještě větší omezení emisí, vysazování nových lesů, které jsou schopny poutat oxid uhličitý, přechod na „čisté druhy energie“ aj.) se nemohou projevit dříve než za desítky let.
Česká republika Kjótský protokol podepsala v roce 2002 a zavázala se, stejně jako ostatní země EU, snížit emise o osm procent.
Do října loňského roku Kjótský protokol ratifikovalo 126 států, jejich produkce se však podílela jen 44,2 procenta na celosvětových emisích. Aby však začal protokol platit, muselo jej potvrdit nejméně 55 ekonomicky vyspělých zemí, které dohromady produkují 55 procent světových emisí škodlivých plynů. Největším znečišťovatelem ovzduší jsou Spojené státy (podíl 36,4 %) - a jejich podpis tudíž nejvíce chyběl. Neodhodlala se ani Austrálie (2 %). Klíčovou zemí bylo několik let tedy Rusko (17,4 %). To dokument sice podepsalo v roce 1999, s ratifikací však vyčkávalo - až do října roku 2004. Tehdy se Rusko konečně přiklonilo na stranu Evropy, největšího tahouna ve snižování emisí, a protokol ratifikovalo. Dlouho se spekulovalo, co bude za svůj podpis chtít - souhlas Ruska zazněl, když Evropská unie podpořila jeho vstup do Světové obchodní organizace.
Kapitola: USA
USA se odmítly ke Kjótskému protokolu z ekonomických i politických důvodů připojit. Jedním z argumentů je i ten, že rozvojové státy, jež byly z povinností snižovat emise vyňaty, se mezitím zařadily mezi významné světové znečišťovatele. Čína například v současné době vytváří 15 procent světového objemu emisí, tedy trojnásobek než v roce 1990, prudký nárůst je znát v Indii a jihovýchodní Asii a na konci desetiletí lze očekávat, že množství emisí, které budou do atmosféry vypouštět rozvojové země, bude vyšší než z ekonomicky nejvyspělejších států. Požadavek USA, aby se k jejich snižování na bázi dobrovolnosti zavázaly i rozvojové země, však neprošel.
Emise na prodej
Do hry již mezitím letos vstoupil i trh s emisemi. Stát, který sníží emise o víc, než se zavázal, bude moci „uspořené“ emise prodávat zemím, které naopak limit stále překračují. Od letošního roku je možné obchodovat v rámci EU, od roku 2008 mezi všemi zeměmi Kjótského protokolu.
Zákon o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů předpokládá, že každému výrobci skleníkových plynů bude přiděleno na předem stanovené období určité množství povolenek, které ho opravňují k vypouštění odpovídajícího množství těchto plynů. Pokud objem emitovaných skleníkových plynů překročí množství přidělených povolenek, subjekt bude nucen zakoupit na trhu dodatečné povolenky za tržní cenu, a naopak.
Česká vláda žádá pro české znečišťovatele pro příští rok 108 milionů povolenek (jedna povolenka umožňuje vypuštění 1 tuny oxidu uhličitého).
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zatím stále stoupá. Oxid uhličitý vypuštěný do atmosféry v ní vydrží 50 až 100 let, jiné skleníkové plyny ještě výrazně déle. „Aby lidstvo vrátilo planetu do předindustriální podoby, muselo by snížit množství emisí asi o polovinu, “ upozornil nedávno český a mezinárodní expert na klimatologii Jan Pretel.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
