MF Dnes: Také sloni mají svoji nemocnici
5.2.2004 | PRAHA | MF Dnes | Ladislav Kryzánek |
Na první pohled je patrné, že tady léčí opravdu obří pacienty. V téhle sloní nemocnici v thajské džungli poblíž Lampangu, nejspíš jediné na planetě Zemi, má všechno sloní rozměry. Operační sál připomíná letištní hangár. Očkovací séra tu odměřují na litry. A injekční stříkačka má - bez přehánění - snad metr. Vše šité na míru zdejším neobyčejným marodům.
Umpang, tvor s velkýma zasmušilýma očima, kterému je pouhých osmadvacet dnů, je teď jediným pacientem na zdejší jednotce intenzivní péče. Matka ho neznámo proč hned po narození odvrhla a ponechala jeho vlastnímu osudu. Bez pomoci lékařů by byl ztracen. Ve vedlejším "pokoji" se léčí slon Sathit s ošklivě zaníceným levým okem. Je velmi zesláblý, denně potřebuje "sloní" dávku cukrů a vitaminů.
Postele v nemocničním sále však nehledejte, sloní pacienti se musí spokojit s holou zemí. Mají tu až překvapivě čisto, uvážíme-li, jaký nepořádek dokážou nadělat obrovití tlustokožci. Lékaři se teď těší, že už co nevidět dostanou jeřáb, který jim usnadní manipulaci s kolosy, často příliš slabými, aby dokázaly stát na vlastních nohách.
Sloni, byť se to možná někomu nezdá, mohou ochořet stejně jako lidé. Často se také zraní. Tyto majestátní chobotnatce totiž člověk už po řadu století zaměstnává tvrdou prací. "V posledních letech mám čím dál větší fofr. Řekl bych, že je to tím, že my lidé se ke slonům chováme stále surověji," říká zdejší veterinář. "Často k nám dorazí vychrtlé trosky se zanícenými tržnými ranami, s uřezanými kly, na pokraji smrti, někdy i zdrogované amfetaminy, aby necítily bolest."
Slony v Thajsku dlouhou dobu uctívali jako symbol země. Hráli významnou roli v thajské historii i ekonomice. Dnes se na ně valí pohromy ze všech stran. "Po staletí se lidé chovali k těmto pozoruhodným zvířatům s úctou, jako k dobrým přátelům. Teď v nich mnohdy vidí jen pracovní sílu, nástroj zisku a snaží se je vyždímat, co nejvíc to jde," tvrdí ředitel nemocnice Preeča Puangkam. "Přistupují ke slonům jako k autům, když se rozbije, prostě ho zahodí a koupí si nové. Mnohá zvířata, která jejich páni už nedokážou uživit, jsou po řadě let věrné služby ponechána napospas pralesu," rozhořčuje se veterinář.
Nemocnice, kterou pro ubohé tlustokožce Preeča Puangkam otevřel v roce 1995, stojí na pozemku Centra pro zachování slonů u Lampangu. Finančně na ni přispívá stát a soukromá iniciativa Přátelé slonů, dost peněz proudí i od turistů.
"Peníze, to je naše věčná starost. I při maximální skromnosti nás péče o jednoho pacienta vyjde v průměru na 800 dolarů měsíčně," stěžuje si Puangkam. Z jedné věci má ještě větší strach než z vyschnutí finančních zdrojů: z toho, že sloni v Thajsku do patnácti let vymizí.
Obava to není planá. Před sto lety se počet domestikovaných tlustokožců odhadoval na 100 000, zatímco v divoké přírodě se jich prohánělo ještě několikanásobně víc. Dnešní odhady jsou o celé řády skromnější stěží 2000 divokých slonů a 3000 v zajetí.
"Thajci o slonech rádi hovoří, ale vnímají je jen jako prázdné symboly. O skutečná živá zvířata, o jejich často kruté životní podmínky se příliš nezajímají," tvrdí Preeča. Z dřevěné ohrádky ho smutně pozoruje slůně Umpang, které právě dostává svoji denní porci mléka.
Operovat takového slona, to není hračka. I když jde jen o "banální" záležitost. "Nejsou to psi nebo kočky, které můžeme po chirurgickém zákroku na čas spoutat. Slonovi je skoro nemožné zabránit, aby si nestrhal obvazy a znovu neotevřel rány," říká ošetřovatel.
Sathit je důkazem, jak obtížná může být taková snaha slonovi pomoci. S použitím dřevěných páčidel se čtyři muži s napjatými svaly snaží převrátit nehybného pacienta na druhý bok, aby zabránili vzniku proleženin. Jeho kdysi mohutné svaly jsou teď ochablé, tělo vyhublé. "Když všechno půjde dobře, za pár týdnů se zase postaví na nohy," věří Puangkam. Do nemocnice ho přivedli lidé z blízké vesnice. Našli ho v lese ztrhaného prací, kde ho ponechali napospas osudu zloději dřeva. Dr. Puangkam mu teď nabízí celý trs banánů. "Přísahal jsem, že udělám všechno, abych Sathita udržel při životě," říká. "Slon je zvláštní zvíře, hodně zná, dokáže milovat a všechno si pamatuje."
reklama
Postele v nemocničním sále však nehledejte, sloní pacienti se musí spokojit s holou zemí. Mají tu až překvapivě čisto, uvážíme-li, jaký nepořádek dokážou nadělat obrovití tlustokožci. Lékaři se teď těší, že už co nevidět dostanou jeřáb, který jim usnadní manipulaci s kolosy, často příliš slabými, aby dokázaly stát na vlastních nohách.
Sloni, byť se to možná někomu nezdá, mohou ochořet stejně jako lidé. Často se také zraní. Tyto majestátní chobotnatce totiž člověk už po řadu století zaměstnává tvrdou prací. "V posledních letech mám čím dál větší fofr. Řekl bych, že je to tím, že my lidé se ke slonům chováme stále surověji," říká zdejší veterinář. "Často k nám dorazí vychrtlé trosky se zanícenými tržnými ranami, s uřezanými kly, na pokraji smrti, někdy i zdrogované amfetaminy, aby necítily bolest."
Slony v Thajsku dlouhou dobu uctívali jako symbol země. Hráli významnou roli v thajské historii i ekonomice. Dnes se na ně valí pohromy ze všech stran. "Po staletí se lidé chovali k těmto pozoruhodným zvířatům s úctou, jako k dobrým přátelům. Teď v nich mnohdy vidí jen pracovní sílu, nástroj zisku a snaží se je vyždímat, co nejvíc to jde," tvrdí ředitel nemocnice Preeča Puangkam. "Přistupují ke slonům jako k autům, když se rozbije, prostě ho zahodí a koupí si nové. Mnohá zvířata, která jejich páni už nedokážou uživit, jsou po řadě let věrné služby ponechána napospas pralesu," rozhořčuje se veterinář.
Nemocnice, kterou pro ubohé tlustokožce Preeča Puangkam otevřel v roce 1995, stojí na pozemku Centra pro zachování slonů u Lampangu. Finančně na ni přispívá stát a soukromá iniciativa Přátelé slonů, dost peněz proudí i od turistů.
"Peníze, to je naše věčná starost. I při maximální skromnosti nás péče o jednoho pacienta vyjde v průměru na 800 dolarů měsíčně," stěžuje si Puangkam. Z jedné věci má ještě větší strach než z vyschnutí finančních zdrojů: z toho, že sloni v Thajsku do patnácti let vymizí.
Obava to není planá. Před sto lety se počet domestikovaných tlustokožců odhadoval na 100 000, zatímco v divoké přírodě se jich prohánělo ještě několikanásobně víc. Dnešní odhady jsou o celé řády skromnější stěží 2000 divokých slonů a 3000 v zajetí.
"Thajci o slonech rádi hovoří, ale vnímají je jen jako prázdné symboly. O skutečná živá zvířata, o jejich často kruté životní podmínky se příliš nezajímají," tvrdí Preeča. Z dřevěné ohrádky ho smutně pozoruje slůně Umpang, které právě dostává svoji denní porci mléka.
Operovat takového slona, to není hračka. I když jde jen o "banální" záležitost. "Nejsou to psi nebo kočky, které můžeme po chirurgickém zákroku na čas spoutat. Slonovi je skoro nemožné zabránit, aby si nestrhal obvazy a znovu neotevřel rány," říká ošetřovatel.
Sathit je důkazem, jak obtížná může být taková snaha slonovi pomoci. S použitím dřevěných páčidel se čtyři muži s napjatými svaly snaží převrátit nehybného pacienta na druhý bok, aby zabránili vzniku proleženin. Jeho kdysi mohutné svaly jsou teď ochablé, tělo vyhublé. "Když všechno půjde dobře, za pár týdnů se zase postaví na nohy," věří Puangkam. Do nemocnice ho přivedli lidé z blízké vesnice. Našli ho v lese ztrhaného prací, kde ho ponechali napospas osudu zloději dřeva. Dr. Puangkam mu teď nabízí celý trs banánů. "Přísahal jsem, že udělám všechno, abych Sathita udržel při životě," říká. "Slon je zvláštní zvíře, hodně zná, dokáže milovat a všechno si pamatuje."
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
