Právo: Temelínští se v elektrárně nebojí

Kobka doplňovacích čerpadel v temelínské elektrárně je místnost o rozměrech zhruba 5 krát 15 metrů. Je zcela zaplněná spletí armatur se stovkami kohoutů. Jen jeden z nich ale získal mezinárodní rozměr. Těsně před příjezdem rakouského kancléře Alfreda Gusenbauera do Prahy z něho před půlnocí na 27. února vyteklo dvacet hektolitrů mírně radioaktivní vody. U antitemelínských aktivistů v Rakousku vyvolala událost hysterii, lidi v Temelíně ponechala v klidu. Technici, kteří se v tomto prostoru pravidelně pohybují a v případě skutečné havárie by byli právě oni nejvíce ohroženi, o události mluví jako o bezvýznamné provozní události. „Kdyby tu šlo o život, tak tu přece pracovat nebudeme,“ shodují se. Tady to bylo „Tak tady došlo k té údajné první jaderné havárii,“ ukázal v pondělí Právu onen kohout v kobce s nerezovou podlahou poblíž reaktoru Jindřich Baier ze Sigmy Energo, která zajišťuje údržbu čerpadel. „Takové události nemohou ohrozit ani nás, natož někoho mimo elektrárnu,“ poznamenal. O pár desítek metrů dál je reaktorový sál. Možná čtyřicet metrů vysoká betonová katedrála s těžkými průmyslovými jeřáby a reaktorem je srdcem bloku. Pro dvě desítky lidí je rakouská panika také zcela nepochopitelná. Při tlakových zkouškách, které jsou součástí příprav bloku na obnovení provozu po plánované odstávce spojené s výměnou čtvrtiny paliva v reaktoru, tady 6. března utekl další kubík vody. „Je to zpolitizovaný problém, který nemá s bezpečností elektrárny nic společného,“ nechal se slyšet jeden z mužů ve žlutých kombinézách. Nikdo z nich sice na provozní problémy elektrárny pyšný není, ale reakce Rakušanů všichni považují slušně řečeno za neadekvátní. K reaktoru přes snímek dlaně Fungující bezpečnostní opatření jim dávají za pravdu. Dostat se až k reaktoru vyžaduje speciální povolení, elektronický snímek dlaně, přísnou osobní kontrolu, několik turniketů. Do nejpřísněji kontrolovaného pásma pak musí člověk projít v rouše Adamově. Nic zvenčí se dovnitř dostat nesmí. Ještě náročnější je návrat. Čtyřnásobná dozimetrická kontrola. Pak znovu donaha. Ven z této zóny se nesmí dostat ani kontaminované smítko na botě, natož tisíce litrů vody. Úroveň radiační ochrany Temelína je přitom jedna z nejvyšších na světě. Hlavním srovnávacím parametrem je hodnota takzvané kolektivní efektivní dávky. Jde o součet dávek radioaktivního ozáření lidí, kteří pracují na zařízeních jaderného okruhu. „V tomto parametru patří Temelín mezi nejlepší na světě. V roce 2006 činila kolektivní efektivní dávka 0,13 sievertu na blok. Přitom světový průměr je 0,9 sievertu. Výsledek Temelína je tedy sedmkrát lepší než světový průměr,“ konstatoval vedoucí odboru radiační ochrany JE Temelín Josef Koc. Nechtějí bagatelizovat, ale ani přehánět Podle směnového inženýra Bohdana Zronka elektrárna nechce vzniklé problémy bagatelizovat, ale nemůže přijmout ani jejich neodborné zveličování. „Musíme předpokládat, že každý člověk může udělat chybu, stejně jako každá technologie může někdy selhat. Proto je třeba stále ověřovat, zda všechna zařízení správně plní svou funkci. Také veškeré kontroly před náběhem bloku jsou zdvojnásobené, aby se předešlo případným chybám,“ uvedl Zronek a připomněl, že pokud na Temelíně k něčemu došlo, v drtivé většině, stejně jako v posledních dvou případech, se jednalo o události pod stupnicí hodnocení INES, označené jako nula. Při těchto situacích nedochází k překročení provozních limitů a jsou bezpečně zvládnuty předem danými postupy. Tak to bylo i při úniku vody v místnosti čerpadel. „Signál o úniku vody okamžitě obdržel jeden z operátorů na blokové dozorně na svou pracovní stanici. Operátor věděl, že plní čerpadlo, a tak poslal na místo strojníka. Ten uzavřel malou armaturu na trubičce o průměru ukazováčku. Následovalo opláchnutí podlahy vodou, kontrola zařízení a vše bylo napraveno,“ zdůraznil Zronek.

---

reklama

---