MF Dnes: Unie dá věci do pořádku, věří farmář
30.11.2003 | HRADEC KRÁLOVÉ | MF Dnes | Štěpánka Tůmová |
Rodinná farma Jana Moravce ve Lhotě Netřebě nedaleko Dobrušky připomíná obrázek z jiného století. Starobylý venkovský dům, ovocný sad s kamenným křížem a na pastvině stádo krav. Platí tu však nejpřísnější normy, farma se totiž zaměřuje na ekologické zemědělství a bioprodukty. Loni jí Asociace soukromých zemědělců udělila druhé místo v soutěži Farma roku.
Farmář Moravec si sice tabulku s titulem hrdě vyvěsil na záspi, ale sám svůj úspěch trochu zlehčuje. Bez ironie a úsměvu to asi ani jinak nejde - vždyť se dnes a denně potýká s finančními problémy stejně jako jiní soukromí zemědělci.
"Soutěž chce hlavně ukázat, že v rodinných farmách se dá hospodařit. Hodnotila se organizace práce, zapojení rodiny, vzhled farmy i plánování do budoucna. Jinak jsem z toho příliš neměl, finanční odměna čtyřiceti tisíc korun stačí tak na jeden starší stroj. Zkrátka naše generace se už asi neprokouše k tomu, abychom si mohli vyjet třeba na Mallorku," říká s hořkým úsměvem Moravec.
Jak vás napadlo pustit se do farmaření?
Můj otec pochází ze Lhoty Netřeby a děda tu hospodařil. Když jsem se vrátil z vojny a potřeboval bydlení, byl tady prázdný statek. Ale za komunistů mě ještě zdaleka nenapadlo, že bych se do něčeho podobného sám pustil. Pracoval jsem tehdy v zemědělském podniku a žena dojížděla do fabriky. Nakonec jsem se rozhodl, že chci dělat na svém, nedělit se o výnosy s dalšími. Za těch víc než deset let by mě nenapadlo, že do hospodářství pořídím tolik strojů, jenže práce je pro nás oba stále od nevidím do nevidím.
Jaké byly vaše začátky?
Z družstva jsme tehdy dostali jeden traktor a šest krav, pole byla naše. Všechno jsme tenkrát dělali ručně a bez pomoci našich rodičů bychom to vůbec nezvládli. Jenže když jsme začínali, byla v nás obrovská chuť. Věřili jsme, že soukromé zamědělství bude fungovat a má budoucnost. Bohužel se ukazuje, že žádný projekt nemá jistotu, zda se během pár let úplně nezmění podmínky. Narozdíl od jiných zemědělců jsme se my naštěstí nezadlužili.
Zájem lidí o biopotraviny roste
Čím si vás získalo ekologické zemědělství?
Jsem přesvědčen, že má budoucnost. Stačí se podívat do západní Evropy, například v Anglii existují celé supermarkety zaměřené na biopotraviny. Tam je po nich velká poptávka hlavně mezi majetnějšími lidmi. V Čechách roste zájem o biopotraviny jen pozvolna, ale v posledních dvou letech už je to znát víc. U nás by si lidi většinou přáli potraviny laciné, ale v kvalitě bio.
Když podstoupíme všechny kontroly a máme v rukou certifikát o bioproduktu, odbydeme úrodu snadněji a za vyšší cenu. Nejvíc se nám daří s bramborami. Pro naše mléko tady však není odbyt, proto je dáváme do běžné mlékárny. Prý by bylo nejlepší, abychom si je zpracovávali sami, ale na to už není čas.
Pozná spotřebitel, že má brambory z velkovýroby nebo z ekofarmy?
Nepráškované brambory mají lepší chuť, a protože obsahují víc sušiny, líp přečkají zimu. Ale záleží na lidech, jestli jim biopotraviny něco říkají. K nám na farmu už však jezdí lidé, kteří se pro naše brambory rozhodli třeba kvůli své nemoci nebo proto, že jim chutnají a nekazí se. Jedna zákaznice si jede i pro docela malé množství až z Prahy, další je objednávají už na příští rok.
Dá se přitom slušně vyžít?
Nám by ke spokojenému životu úplně stačily tři věci: aby se nám podařilo udržet kvalitu mléka, abychom měli jistotu v jeho odbytu a abychom dostali slušně zaplaceno. Jenže platby jsou nejisté, například před třemi lety jsme prodali brambory, ale dosud jsme peníze neviděli. To je věc státu, aby napravil nedodržování lhůt splatnosti. Mě tahle práce baví, ale musím uživit rodinu.
Všechno, co vyděláme, jde zpátky do hospodářství. Potřebujeme dobudovat nové ustájení pro dobytek, opravit střechu a podobně. Za deset let jsme nikde nebyli, nemáme žádné volno, protože není, kdo by nás zaskočil. Rodiče nám pomáhají při sezonních pracích, ale všechno je to velice těžké. Kdo by dneska chtěl žít jak vandrák, tvrdě pracovat i v zimě celé dny a bez patřičného ohodnocení? Doufám, že nám Unie přinese lepší podmínky. Dnes už se třeba ukazuje, že zemědělství láká stále méně žen. Tady v okolí hospodaří několik zemědělců, kteří kvůli tomu zůstávají svobodní.
Ekononem i traktoristou, opravářem i dojičem
Vaše děti uvažují, že by na farmě pokračovaly?
Jednomu synovi je šest let a druhému patnáct. Rozhodnutí necháváme na něm, aby nám to jednou nevyčítal. Ale je to obecný problém. Stát by měl usilovat o to, aby k zemědělství přitáhl mladé lidi.
Co byste chtěl změnit na současném zemědělství?
Většina problémů vznikla už počátkem devadesátých let. Místo aby se zemědělská družstva vypořádala se soukromníky a vydala jim majetek, o který kdysi přišli, hospodařila dál na cizím. Všichni čerpali dotace, byla nadvýroba a zpracovatelé si pak mohli diktovat velmi nízké ceny. U nás dosud neexistují odlišné dotace pro nížiny a hory. Přitom tady v podhůří Orlických hor je velmi členitý terén, málo ornice a nemůžeme se srovnávat s tím, kdo hospodaří dole u Labe.
Já vzhlížím k Unii, že dá tyhle věci do pořádku, neboť my si v tom nedokážeme vládnout. Co my soukromí zemědělci zmůžeme proti silné lobby družstev a podniků?
Musíte se coby ekologický zemědělec dál vzdělávat?
Od příštího roku platí, že každý, kdo chce žádat o dotace, musí mít zemědělské vzdělání. Tato práce je pestrá a není pro hlupáky. Zemědělec jako já je zároveň náměstek, ekonom, musí podojit, vyskočit na traktor, vyznat se v opravách strojů, obstarat dobytek, les i rybník a hlavně musí rychle chodit, aby stihl přebíhat z jedné funkce do druhé. Kdyby měl den padesát hodin, nám by to nestačilo.
Bohužel nás nejvíc trápí byrokracie. To všechno vyřizuje manželka, kolem každé dotace je obrovské papírování. Mám neodbytný pocit, že zemědělci udržují nejen krajinu, ale taky státní úředníky.
JAN MORAVEC (38) pochází z Dobrušky, vystudoval Střední odbornou školu zemědělskou v Králíkách. Pracoval nejprve ve Společném zemědělském podniku a v roce 1991 se osamostatnil. S manželkou se ve Lhotě Netřebě u Dobrušky na dvanácti hektarech pustili do budování rodinné zemědělské farmy, založené na ekologickém hospodaření. Nyní spravují asi čtyřicet hektarů půdy, pěstují brambory, pšenici špaldu a další druhy obilí, vedle toho chovají asi dvacet krav pro mléko. Všechno, co farma prodává, má certifikát bioproduktu.
reklama
"Soutěž chce hlavně ukázat, že v rodinných farmách se dá hospodařit. Hodnotila se organizace práce, zapojení rodiny, vzhled farmy i plánování do budoucna. Jinak jsem z toho příliš neměl, finanční odměna čtyřiceti tisíc korun stačí tak na jeden starší stroj. Zkrátka naše generace se už asi neprokouše k tomu, abychom si mohli vyjet třeba na Mallorku," říká s hořkým úsměvem Moravec.
Jak vás napadlo pustit se do farmaření?
Můj otec pochází ze Lhoty Netřeby a děda tu hospodařil. Když jsem se vrátil z vojny a potřeboval bydlení, byl tady prázdný statek. Ale za komunistů mě ještě zdaleka nenapadlo, že bych se do něčeho podobného sám pustil. Pracoval jsem tehdy v zemědělském podniku a žena dojížděla do fabriky. Nakonec jsem se rozhodl, že chci dělat na svém, nedělit se o výnosy s dalšími. Za těch víc než deset let by mě nenapadlo, že do hospodářství pořídím tolik strojů, jenže práce je pro nás oba stále od nevidím do nevidím.
Jaké byly vaše začátky?
Z družstva jsme tehdy dostali jeden traktor a šest krav, pole byla naše. Všechno jsme tenkrát dělali ručně a bez pomoci našich rodičů bychom to vůbec nezvládli. Jenže když jsme začínali, byla v nás obrovská chuť. Věřili jsme, že soukromé zamědělství bude fungovat a má budoucnost. Bohužel se ukazuje, že žádný projekt nemá jistotu, zda se během pár let úplně nezmění podmínky. Narozdíl od jiných zemědělců jsme se my naštěstí nezadlužili.
Zájem lidí o biopotraviny roste
Čím si vás získalo ekologické zemědělství?
Jsem přesvědčen, že má budoucnost. Stačí se podívat do západní Evropy, například v Anglii existují celé supermarkety zaměřené na biopotraviny. Tam je po nich velká poptávka hlavně mezi majetnějšími lidmi. V Čechách roste zájem o biopotraviny jen pozvolna, ale v posledních dvou letech už je to znát víc. U nás by si lidi většinou přáli potraviny laciné, ale v kvalitě bio.
Když podstoupíme všechny kontroly a máme v rukou certifikát o bioproduktu, odbydeme úrodu snadněji a za vyšší cenu. Nejvíc se nám daří s bramborami. Pro naše mléko tady však není odbyt, proto je dáváme do běžné mlékárny. Prý by bylo nejlepší, abychom si je zpracovávali sami, ale na to už není čas.
Pozná spotřebitel, že má brambory z velkovýroby nebo z ekofarmy?
Nepráškované brambory mají lepší chuť, a protože obsahují víc sušiny, líp přečkají zimu. Ale záleží na lidech, jestli jim biopotraviny něco říkají. K nám na farmu už však jezdí lidé, kteří se pro naše brambory rozhodli třeba kvůli své nemoci nebo proto, že jim chutnají a nekazí se. Jedna zákaznice si jede i pro docela malé množství až z Prahy, další je objednávají už na příští rok.
Dá se přitom slušně vyžít?
Nám by ke spokojenému životu úplně stačily tři věci: aby se nám podařilo udržet kvalitu mléka, abychom měli jistotu v jeho odbytu a abychom dostali slušně zaplaceno. Jenže platby jsou nejisté, například před třemi lety jsme prodali brambory, ale dosud jsme peníze neviděli. To je věc státu, aby napravil nedodržování lhůt splatnosti. Mě tahle práce baví, ale musím uživit rodinu.
Všechno, co vyděláme, jde zpátky do hospodářství. Potřebujeme dobudovat nové ustájení pro dobytek, opravit střechu a podobně. Za deset let jsme nikde nebyli, nemáme žádné volno, protože není, kdo by nás zaskočil. Rodiče nám pomáhají při sezonních pracích, ale všechno je to velice těžké. Kdo by dneska chtěl žít jak vandrák, tvrdě pracovat i v zimě celé dny a bez patřičného ohodnocení? Doufám, že nám Unie přinese lepší podmínky. Dnes už se třeba ukazuje, že zemědělství láká stále méně žen. Tady v okolí hospodaří několik zemědělců, kteří kvůli tomu zůstávají svobodní.
Ekononem i traktoristou, opravářem i dojičem
Vaše děti uvažují, že by na farmě pokračovaly?
Jednomu synovi je šest let a druhému patnáct. Rozhodnutí necháváme na něm, aby nám to jednou nevyčítal. Ale je to obecný problém. Stát by měl usilovat o to, aby k zemědělství přitáhl mladé lidi.
Co byste chtěl změnit na současném zemědělství?
Většina problémů vznikla už počátkem devadesátých let. Místo aby se zemědělská družstva vypořádala se soukromníky a vydala jim majetek, o který kdysi přišli, hospodařila dál na cizím. Všichni čerpali dotace, byla nadvýroba a zpracovatelé si pak mohli diktovat velmi nízké ceny. U nás dosud neexistují odlišné dotace pro nížiny a hory. Přitom tady v podhůří Orlických hor je velmi členitý terén, málo ornice a nemůžeme se srovnávat s tím, kdo hospodaří dole u Labe.
Já vzhlížím k Unii, že dá tyhle věci do pořádku, neboť my si v tom nedokážeme vládnout. Co my soukromí zemědělci zmůžeme proti silné lobby družstev a podniků?
Musíte se coby ekologický zemědělec dál vzdělávat?
Od příštího roku platí, že každý, kdo chce žádat o dotace, musí mít zemědělské vzdělání. Tato práce je pestrá a není pro hlupáky. Zemědělec jako já je zároveň náměstek, ekonom, musí podojit, vyskočit na traktor, vyznat se v opravách strojů, obstarat dobytek, les i rybník a hlavně musí rychle chodit, aby stihl přebíhat z jedné funkce do druhé. Kdyby měl den padesát hodin, nám by to nestačilo.
Bohužel nás nejvíc trápí byrokracie. To všechno vyřizuje manželka, kolem každé dotace je obrovské papírování. Mám neodbytný pocit, že zemědělci udržují nejen krajinu, ale taky státní úředníky.
JAN MORAVEC (38) pochází z Dobrušky, vystudoval Střední odbornou školu zemědělskou v Králíkách. Pracoval nejprve ve Společném zemědělském podniku a v roce 1991 se osamostatnil. S manželkou se ve Lhotě Netřebě u Dobrušky na dvanácti hektarech pustili do budování rodinné zemědělské farmy, založené na ekologickém hospodaření. Nyní spravují asi čtyřicet hektarů půdy, pěstují brambory, pšenici špaldu a další druhy obilí, vedle toho chovají asi dvacet krav pro mléko. Všechno, co farma prodává, má certifikát bioproduktu.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
