Právo: Unie vede bitvu s klimatickými změnami
18.11.2004 | BRUSEL | Právo | Romano Prodi, Margot Wallströmová |
Občané vyzývají k akci. Klimatické změny vnímají jako reálnou hrozbu, což je zcela pochopitelné. Globální oteplování zhoršuje problém s podvýživou a zvyšuje i četnost výskytu průjmu a malárie. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v důsledku globálního oteplování každoročně zemře nejméně 150 tisíc lidí.
Změny klimatu tedy způsobují lidské tragédie. Nemůžeme jen čekat a dívat se, co se bude dít dál.
Podpora Unie Kjótskému protokolu pomáhá udržovat společný vícestranný rámec, který se zabývá problémem klimatických změn. V roce 2002 tvořila EU první skupinu významných průmyslově vyspělých zemí, které protokol ratifikovaly. I Rusko nedávno vyjádřilo svou ochotu tento příklad následovat, Kjótský protokol tedy brzy vstoupí v platnost.
Pro politiku Unie týkající se klimatických změn to jasně znamená velké vítězství. EU s plněním svých závazků nečekala, až protokol vstoupí v platnost. Již v červnu 2000 jsme spustili Evropský program proti klimatickým změnám, který představil desítky efektivních opatření, jež Unii umožní dosáhnout cíle stanoveného v Kjótu. Jdeme ostatním příkladem.
Zvlášť významný pilíř politiky EU tvoří obchodování s emisemi. Od ledna 2005 už nebude moci více než 12 tisíc energeticky náročných podniků volně vypouštět CO2. Budou muset vystačit s omezeným množstvím povolenek vydávaných vládami. Mají však možnost s nimi obchodovat, a udržet tak náklady na snižování emisí na nízké úrovni.
Tento tržně založený mechanismus znamená otevřený systém, který bude přinášet výhody i ostatním zemím. Umožňuje realizaci projektů na snížení emisí jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích, lze ho spojit i s ostatními celosvětovými systémy kontroly skleníkových plynů cap-andtrade ("omez a obchoduj").
Velká část evropského průmyslu rovněž začíná chápat, jak jsou opatření proti klimatickým změnám nutná a že včasné jednání může evropským společnostem přidat na konkurenceschopnosti. Lord John Browne, generální ředitel skupiny ropné společnosti firmy BP, to potvrzuje v americkém časopisu Foreign Affairs.
Podle jeho názoru firma může snížit své emise skleníkových plynů, aniž by tím musela poškozovat svou konkurenceschopnost. BP své emise snížila o deset procent a přitom pomocí lepšího řízení své spotřeby energie ušetřila 650 miliónů dolarů.
Totéž platí pro řadu evropských i jiných firem, které přijaly stejnou politiku a jimž to nyní přináší ovoce.
Kjótský protokol bude platit pouze do roku 2012. Ale snížení skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta oproti hodnotám z roku 1990, jež Kjóto od průmyslově vyspělých zemí vyžaduje, nebude stačit. Cíl Unie snížit globální přírůstek průměrné teploty o 2 °C nad hodnotu před industrializací bude vyžadovat další omezování emisí. Unie proto dál rozvíjí své úvahy o mezinárodní klimatické politice po roce 2012.
Zatím je sice příliš brzy mluvit o podobě dalších závazků či o tom, jakým způsobem budou vyjednány. Musíme však začít již nyní, neboť obchod a investoři potřebují dlouhodobou jistotu. V březnu 2005 budou hlavy států diskutovat o střednědobých a dlouhodobých strategiích pro řešení klimatických změn v EU i na mezinárodní scéně. Klimatické změny jsou tak závažným problémem, že ho lze řešit jen koordinovaným jednáním všech zemí. Rozvinuté země, včetně Unie a USA, by měly jít i nadále příkladem. I rozvojové země však mají mnoho příležitostí emise efektivním způsobem snižovat, aniž by tím negativně ovlivňovaly svůj rozvoj.
Řešení problémů klimatických změn bude vyžadovat realistický přístup, rozhodnost a politickou odvahu. Jsme přesvědčeni, ze příští Evropská komise (EK) - stejně jako ta, která právě nyní končí svůj mandát - pro to poskytne nezbytné vedení
reklama
Podpora Unie Kjótskému protokolu pomáhá udržovat společný vícestranný rámec, který se zabývá problémem klimatických změn. V roce 2002 tvořila EU první skupinu významných průmyslově vyspělých zemí, které protokol ratifikovaly. I Rusko nedávno vyjádřilo svou ochotu tento příklad následovat, Kjótský protokol tedy brzy vstoupí v platnost.
Pro politiku Unie týkající se klimatických změn to jasně znamená velké vítězství. EU s plněním svých závazků nečekala, až protokol vstoupí v platnost. Již v červnu 2000 jsme spustili Evropský program proti klimatickým změnám, který představil desítky efektivních opatření, jež Unii umožní dosáhnout cíle stanoveného v Kjótu. Jdeme ostatním příkladem.
Zvlášť významný pilíř politiky EU tvoří obchodování s emisemi. Od ledna 2005 už nebude moci více než 12 tisíc energeticky náročných podniků volně vypouštět CO2. Budou muset vystačit s omezeným množstvím povolenek vydávaných vládami. Mají však možnost s nimi obchodovat, a udržet tak náklady na snižování emisí na nízké úrovni.
Tento tržně založený mechanismus znamená otevřený systém, který bude přinášet výhody i ostatním zemím. Umožňuje realizaci projektů na snížení emisí jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích, lze ho spojit i s ostatními celosvětovými systémy kontroly skleníkových plynů cap-andtrade ("omez a obchoduj").
Velká část evropského průmyslu rovněž začíná chápat, jak jsou opatření proti klimatickým změnám nutná a že včasné jednání může evropským společnostem přidat na konkurenceschopnosti. Lord John Browne, generální ředitel skupiny ropné společnosti firmy BP, to potvrzuje v americkém časopisu Foreign Affairs.
Podle jeho názoru firma může snížit své emise skleníkových plynů, aniž by tím musela poškozovat svou konkurenceschopnost. BP své emise snížila o deset procent a přitom pomocí lepšího řízení své spotřeby energie ušetřila 650 miliónů dolarů.
Totéž platí pro řadu evropských i jiných firem, které přijaly stejnou politiku a jimž to nyní přináší ovoce.
Kjótský protokol bude platit pouze do roku 2012. Ale snížení skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta oproti hodnotám z roku 1990, jež Kjóto od průmyslově vyspělých zemí vyžaduje, nebude stačit. Cíl Unie snížit globální přírůstek průměrné teploty o 2 °C nad hodnotu před industrializací bude vyžadovat další omezování emisí. Unie proto dál rozvíjí své úvahy o mezinárodní klimatické politice po roce 2012.
Zatím je sice příliš brzy mluvit o podobě dalších závazků či o tom, jakým způsobem budou vyjednány. Musíme však začít již nyní, neboť obchod a investoři potřebují dlouhodobou jistotu. V březnu 2005 budou hlavy států diskutovat o střednědobých a dlouhodobých strategiích pro řešení klimatických změn v EU i na mezinárodní scéně. Klimatické změny jsou tak závažným problémem, že ho lze řešit jen koordinovaným jednáním všech zemí. Rozvinuté země, včetně Unie a USA, by měly jít i nadále příkladem. I rozvojové země však mají mnoho příležitostí emise efektivním způsobem snižovat, aniž by tím negativně ovlivňovaly svůj rozvoj.
Řešení problémů klimatických změn bude vyžadovat realistický přístup, rozhodnost a politickou odvahu. Jsme přesvědčeni, ze příští Evropská komise (EK) - stejně jako ta, která právě nyní končí svůj mandát - pro to poskytne nezbytné vedení
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
