MF Dnes: V kraji straší opuštěné továrny
12.2.2007 | LIBEREC | MF Dnes | Milada Prokopová |
Podle nejnovější studie, kterou vypracoval Liberecký kraj, je v regionu téměř tři sta sedmdesát opuštěných a zchátralých areálů. Patří sem hlavně továrny, zemědělské stavby, ale i některé památky. Nejvíc jich je na Frýdlantsku.
Barokní zámek v Horní Polici na Českolipsku vypadá na první pohled docela zachovale. Zánovní světlá omítka, střecha neporušená. A přece je jedním z deseti ohrožených objektů na seznamu krajských brownfields, jak nazývají odborníci nevyužívané a chátrající průmyslové a zemědělské stavby i některé rozpadající se historické budovy.
„Zvenčí to ještě jde, fasádu jsme nechali opravit asi před pěti lety,“ říká starostka Horní Police Jana Janoušková. „Vevnitř je to ale horší. Zatéká sem, stropy jsou propadlé. Pokud nepřijde nějaký investor, který najde pro areál využití, zámek spadne.“
Zámek v Horní Polici potkal stejný osud jako stovky bývalých textilek či skláren, či jiných továren, státních statků, seníků, skladišť či hospodářských budov socialistických podniků a organizací, které v 90. letech zkrachovaly. Nemají nikoho, kdo by je opravil a využíval. Pro svémajitele, ať už obce či soukromníky, představují pouze břemeno, kterého je lepší se zbavit. Jenže podnikatelé se jim vyhýbají. Oprava je totiž zpravidla mnohem dražší než továrna na „zelené“ louce.
Jen v Libereckém kraji je 364 takových míst. Píše se o tom ve vyhledávací studii brownfields, kterou zpracoval Liberecký kraj ve spolupráci s Agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Mapování lokalit a jejich další popis dle jednotlivých kroků probíhalo od dubna 2006 do ledna 2007.
„Z výsledků studie vyplynulo, že nejvíce brownfields se nachází na Frýdlantsku. Část lokalit je v opravdu kritickém stavu a hrozí jim zřícení,“ říká radní pro rozvoj Vít Příkaský. I když je seznam dost podrobný, není podle Příkaského úplný.
„Seznam se neustále mění. Objekty, o které nikdo nepečuje, se postupně stávají brownfields, některé se podaří opravit, jiné se zbourají.“
„Proto jsme vytipovali deset lokalit, tři z Českolipska, tři z Liberecka a dvě z Jablonecka a dvě ze Semilska a na ně zpracovali podrobné pilotní projekty na jejich revitalizaci a využití. Právě to by mohlo pomoci dosáhnout i na evropské peníze,“ dodal Příkaský.
Na seznamu jsou tak kromě zámku v Horní Polici i bývalý výzkumný ústav v Břehyni u Doks, areál Unitex, Jindřichovice p. Smrkem, Textilana, Nové Město p. Smrkem, bývalá továrna na výrobu pianin v Liberci-Kateřinkách, bývalá sklárna ve Svoru na Českolipsku a bývalá porcelánka v Desné či Seba T ve Velkých Hamrech na Jablonecku, textilka Hybler v Přepeřích či bývalá továrna Tofa na dřevěné hračky v Semilech.
Podobnou studii zpracovala před dvěma lety i Technická univerzita v Liberci ve spolupráci s Agenturou regionálního rozvoje. Tehdy ale na seznam zařadili jen 247.
Podle Lukáše Černého, ředitele liberecké regionální kanceláře Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest to ale neznamená, že by těchto areálů během posledních dvou let nějak výrazně přibylo.
„Naše studie je podrobnější,“ říká Černý. Přesto je ale pravdou, že se na seznam brownfields dostaly některé nové lokality. „Příkladem může být areál vojenského výzkumného ústavu Doksy-Břehyně,“ říká Černý.
Starosta Doks Zdeněk Krenický je rád, že se bývalý vojenský ústav na seznam dostal. „Snad to pomůže tomu, že se najde nějaký nový investor, který bude vědět, co s tím,“ míní Krenický. Vysokým plotem obehnaný areál, připomínající stará kasárna, leží kousek u silnice z Mimoně do Doks. „Už od šedesátých let minulého století se tu dělaly nějaké součástky do tanků, snad motory,“ vzpomíná starosta. „Pak sloužil jako skladiště a pro výrobu fólií. Areál je zasíťovaný, vede k němu silnice, má čerpací stanici a určitě by byl vhodný k nějaké výrobě. Pokud bude chátrat dál, nastane velký problém, co s ním. Pokud sem půjdou firmy, oživí se to tu a navíc přibudou pracovní místa,“ uvažuje Krenický.
V Semilech chtějí průmyslovou zónu
Podobný osud má i objekt továrny Tofa v Semilech, kde se vyráběly známé dřevěné hračky. „Chtěli bychom, aby tu vznikla malá průmyslová zóna,“ říká semilský starosta Jan Farský. „Žádnou tu nemáme. Navíc v blízkosti chceme postavit nový terminál dopravy, takže by sem lidé mohli do práce dojíždět.“
Podle něj je využitá jen část areálu. Ostatní chátrá. „Celou situaci komplikují složité vlastnické vztahy a exekuce. Teď už by se to snad mělo vyřešit,“ dodává Farský.
Největší počet brownfields je ale na Frýdlantsku. Vyhlídky, že se něco změní, tu ale nejsou nijak růžové a už vůbec ne otázkou blízkých let.
„Frýdlantsko bylo dříve především zemědělské, proto je většina brownfieldů zde zemědělského typu. Jedná se finančně slabou pohraniční oblast, kterou čeká restrukturalizace,“ poznamenal Černý.
Mezi brownfields na Frýdlantsku přibyl například areál bývalé Textilany v Novém Městě pod Smrkem. Ještě na přelomu 80. a 90. let minulého století byla továrna největším zaměstnavatelem v regionu. Vázala na sebe všechno: dopravní obslužnost, nové byty, odpadní hospodářství i vytápění města. Zkrachovala spolu s libereckou Textilanou. V regionu prakticky není možné sehnat práci.
„Areál sice vlastní pražská firma, ale ta tu podnikat nechce,“ říká novoměstský starosta Pavel Smutný. „Zájemci o to, jít sem, jsou, ale nejsou schopni se s vlastníkem dohodnout, a tak valná část areálu chátrá. Není tu centrální vytápění a dlouho tu nebyla ani elektřina. Pokud se vlastník se zájemci nedohodne, půjdou jinam a my přijdeme o pracovní příležitosti.“
Podle odborníků by na opravu a znovuoživení těchto míst byly potřeba v rámci kraje miliardy a ty vlastníci neseženou. „Pokusíme se ale sehnat peníze alespoň na opravu některých z nich ze zdrojů Evropské unie,“ říká Příkaský.
reklama
„Zvenčí to ještě jde, fasádu jsme nechali opravit asi před pěti lety,“ říká starostka Horní Police Jana Janoušková. „Vevnitř je to ale horší. Zatéká sem, stropy jsou propadlé. Pokud nepřijde nějaký investor, který najde pro areál využití, zámek spadne.“
Zámek v Horní Polici potkal stejný osud jako stovky bývalých textilek či skláren, či jiných továren, státních statků, seníků, skladišť či hospodářských budov socialistických podniků a organizací, které v 90. letech zkrachovaly. Nemají nikoho, kdo by je opravil a využíval. Pro svémajitele, ať už obce či soukromníky, představují pouze břemeno, kterého je lepší se zbavit. Jenže podnikatelé se jim vyhýbají. Oprava je totiž zpravidla mnohem dražší než továrna na „zelené“ louce.
Jen v Libereckém kraji je 364 takových míst. Píše se o tom ve vyhledávací studii brownfields, kterou zpracoval Liberecký kraj ve spolupráci s Agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Mapování lokalit a jejich další popis dle jednotlivých kroků probíhalo od dubna 2006 do ledna 2007.
„Z výsledků studie vyplynulo, že nejvíce brownfields se nachází na Frýdlantsku. Část lokalit je v opravdu kritickém stavu a hrozí jim zřícení,“ říká radní pro rozvoj Vít Příkaský. I když je seznam dost podrobný, není podle Příkaského úplný.
„Seznam se neustále mění. Objekty, o které nikdo nepečuje, se postupně stávají brownfields, některé se podaří opravit, jiné se zbourají.“
„Proto jsme vytipovali deset lokalit, tři z Českolipska, tři z Liberecka a dvě z Jablonecka a dvě ze Semilska a na ně zpracovali podrobné pilotní projekty na jejich revitalizaci a využití. Právě to by mohlo pomoci dosáhnout i na evropské peníze,“ dodal Příkaský.
Na seznamu jsou tak kromě zámku v Horní Polici i bývalý výzkumný ústav v Břehyni u Doks, areál Unitex, Jindřichovice p. Smrkem, Textilana, Nové Město p. Smrkem, bývalá továrna na výrobu pianin v Liberci-Kateřinkách, bývalá sklárna ve Svoru na Českolipsku a bývalá porcelánka v Desné či Seba T ve Velkých Hamrech na Jablonecku, textilka Hybler v Přepeřích či bývalá továrna Tofa na dřevěné hračky v Semilech.
Podobnou studii zpracovala před dvěma lety i Technická univerzita v Liberci ve spolupráci s Agenturou regionálního rozvoje. Tehdy ale na seznam zařadili jen 247.
Podle Lukáše Černého, ředitele liberecké regionální kanceláře Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest to ale neznamená, že by těchto areálů během posledních dvou let nějak výrazně přibylo.
„Naše studie je podrobnější,“ říká Černý. Přesto je ale pravdou, že se na seznam brownfields dostaly některé nové lokality. „Příkladem může být areál vojenského výzkumného ústavu Doksy-Břehyně,“ říká Černý.
Starosta Doks Zdeněk Krenický je rád, že se bývalý vojenský ústav na seznam dostal. „Snad to pomůže tomu, že se najde nějaký nový investor, který bude vědět, co s tím,“ míní Krenický. Vysokým plotem obehnaný areál, připomínající stará kasárna, leží kousek u silnice z Mimoně do Doks. „Už od šedesátých let minulého století se tu dělaly nějaké součástky do tanků, snad motory,“ vzpomíná starosta. „Pak sloužil jako skladiště a pro výrobu fólií. Areál je zasíťovaný, vede k němu silnice, má čerpací stanici a určitě by byl vhodný k nějaké výrobě. Pokud bude chátrat dál, nastane velký problém, co s ním. Pokud sem půjdou firmy, oživí se to tu a navíc přibudou pracovní místa,“ uvažuje Krenický.
V Semilech chtějí průmyslovou zónu
Podobný osud má i objekt továrny Tofa v Semilech, kde se vyráběly známé dřevěné hračky. „Chtěli bychom, aby tu vznikla malá průmyslová zóna,“ říká semilský starosta Jan Farský. „Žádnou tu nemáme. Navíc v blízkosti chceme postavit nový terminál dopravy, takže by sem lidé mohli do práce dojíždět.“
Podle něj je využitá jen část areálu. Ostatní chátrá. „Celou situaci komplikují složité vlastnické vztahy a exekuce. Teď už by se to snad mělo vyřešit,“ dodává Farský.
Největší počet brownfields je ale na Frýdlantsku. Vyhlídky, že se něco změní, tu ale nejsou nijak růžové a už vůbec ne otázkou blízkých let.
„Frýdlantsko bylo dříve především zemědělské, proto je většina brownfieldů zde zemědělského typu. Jedná se finančně slabou pohraniční oblast, kterou čeká restrukturalizace,“ poznamenal Černý.
Mezi brownfields na Frýdlantsku přibyl například areál bývalé Textilany v Novém Městě pod Smrkem. Ještě na přelomu 80. a 90. let minulého století byla továrna největším zaměstnavatelem v regionu. Vázala na sebe všechno: dopravní obslužnost, nové byty, odpadní hospodářství i vytápění města. Zkrachovala spolu s libereckou Textilanou. V regionu prakticky není možné sehnat práci.
„Areál sice vlastní pražská firma, ale ta tu podnikat nechce,“ říká novoměstský starosta Pavel Smutný. „Zájemci o to, jít sem, jsou, ale nejsou schopni se s vlastníkem dohodnout, a tak valná část areálu chátrá. Není tu centrální vytápění a dlouho tu nebyla ani elektřina. Pokud se vlastník se zájemci nedohodne, půjdou jinam a my přijdeme o pracovní příležitosti.“
Podle odborníků by na opravu a znovuoživení těchto míst byly potřeba v rámci kraje miliardy a ty vlastníci neseženou. „Pokusíme se ale sehnat peníze alespoň na opravu některých z nich ze zdrojů Evropské unie,“ říká Příkaský.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
