MF Dnes: V Podyjí se objevily divoké kočky
7.11.2007 | PODYJÍ | MF Dnes | Vojtěch Smola |
Systematické pátrání po kočkách divokých, které na rakouské straně Národního parku Podyjí trvá již více než rok, slaví úspěch. Vědci z Národního parku Thaytal našli nedávno ve speciálních pastech části srstí těchto zvířat.
„Je to pro náš park malá senzace,“ uvádějí pracovníci parku na svých internetových stránkách.
Jejich kolegové z české správy Podyjí jsou ale zdrženliví, zejména v otázce velikosti populace. „Může se jednat o několik zvířat, která v údolí žijí. Je také možné, že jde o migrující jedince, kteří tudy jen procházejí. Vše odhalí až další pozorování,“ míní zoolog správy Podyjí Václav Křivan.
I tak jde ale podle něj o nesmírně významný objev, který může znamenat přítomnost divoké kočky i na české straně Podyjí. „V Česku nebylo toto zvíře zjištěno desítky let,“ řekl.
Kočka divoká může připomínat mourovaté domácí kočky. Na rozdíl od nich je ale celkově větší a zavalitější. Má rovněž výrazně kratší ocas.
Rakušané nasadili v národním parku tyče napuštěné speciální látkou, která kočky přitahuje a nutí je třít se o ni. Zachycené chlupy pak vědci pomocí DNA analyzovali a zjistili, že u dvou vzorků se jednalo skutečně o kočku divokou.
Na území střední Evropy žijí dnes populace tohoto mimořádně plachého zvířete převážně jen v horských oblastech. Do tamních rozsáhlejších lesů byly kočky vytlačeny moderní civilizací. V minulosti jedince pozorovali i na Šumavě či v Beskydech, v obou případech ale vědci míní, že tam výraznější populace nežijí.
Původním životním prostředím kočky divoké jsou listnaté lesy bukového a dubového charakteru v nížinách. Z tohoto hlediska je pro ně Podyjí zcela vyhovující prostředí, pro větší populace by však podle zoologů bylo příliš malé.
Jako každá šelma si totiž i kočka divoká hájí své teritorium, ve kterém loví. Když se mladá zvířata narodí, otec či matka je po čase vyženou. A dokud kočky nenajdou vhodné podmínky, kde by mohly žít, migrují krajinou stále dál.
Tak mohly dorazit i do Podyjí - podobně jako rys či los, jejichž stopy tam vědci v minulosti rovněž zaznamenali.
reklama
Jejich kolegové z české správy Podyjí jsou ale zdrženliví, zejména v otázce velikosti populace. „Může se jednat o několik zvířat, která v údolí žijí. Je také možné, že jde o migrující jedince, kteří tudy jen procházejí. Vše odhalí až další pozorování,“ míní zoolog správy Podyjí Václav Křivan.
I tak jde ale podle něj o nesmírně významný objev, který může znamenat přítomnost divoké kočky i na české straně Podyjí. „V Česku nebylo toto zvíře zjištěno desítky let,“ řekl.
Kočka divoká může připomínat mourovaté domácí kočky. Na rozdíl od nich je ale celkově větší a zavalitější. Má rovněž výrazně kratší ocas.
Rakušané nasadili v národním parku tyče napuštěné speciální látkou, která kočky přitahuje a nutí je třít se o ni. Zachycené chlupy pak vědci pomocí DNA analyzovali a zjistili, že u dvou vzorků se jednalo skutečně o kočku divokou.
Na území střední Evropy žijí dnes populace tohoto mimořádně plachého zvířete převážně jen v horských oblastech. Do tamních rozsáhlejších lesů byly kočky vytlačeny moderní civilizací. V minulosti jedince pozorovali i na Šumavě či v Beskydech, v obou případech ale vědci míní, že tam výraznější populace nežijí.
Původním životním prostředím kočky divoké jsou listnaté lesy bukového a dubového charakteru v nížinách. Z tohoto hlediska je pro ně Podyjí zcela vyhovující prostředí, pro větší populace by však podle zoologů bylo příliš malé.
Jako každá šelma si totiž i kočka divoká hájí své teritorium, ve kterém loví. Když se mladá zvířata narodí, otec či matka je po čase vyženou. A dokud kočky nenajdou vhodné podmínky, kde by mohly žít, migrují krajinou stále dál.
Tak mohly dorazit i do Podyjí - podobně jako rys či los, jejichž stopy tam vědci v minulosti rovněž zaznamenali.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
