MF Dnes: Večerníček pro myslivecké děti
16.3.2007 | OSTRAVA | MF Dnes | Petr Žižka |
Praděd, nejvyšší hora v Jeseníkách a na Moravě, má ideální podmínky pro běžkaře. Sjezdaři lyžují na několika vlecích, a když píšu slůvko „lyžují“, mám tím na mysli pohyb shora dolů po bílém sněhu a ne pleskání lyžemi po blátě, jak to bylo vidět v televizi už před čtrnácti dny z většiny jiných tuzemských hor. Nejde o zprávu z loňské „ladovské“ zimy. Věřte nevěřte, v sobotu na Pradědu sněžilo a v neděli byla obloha modrá jako italské azzurro. Místní říkají, že se bude lyžovat až do Velikonoc.
Přesto je Praděd přístupný jen pro lidi s pevnými nervy. Dostanou se tam takzvaným kyvadlem, což jsou k prasknutí narvané autobusy. Časté jsou nejen bitky mezi lyžaři, kteří se do „kyvadla“ chtějí dostat, ale občas to odnese i autobus. Pro návštěvníka, který je zvyklý na luxusní skibusy v Alpách, ale dnes už třeba i v Krkonoších, je to návrat do dob reálného socialismu, kdy člověk byl až na posledním místě.
Podobné sněhové podmínky jsou i v této teplé zimě na nejvyšším vrcholu dalších moravských hor – na beskydské Lysé hoře.
Tam však nelyžuje skoro nikdo. Na Lysou se vydrápou jen opravdoví fandové, kteří nelitují několikakilometrové chůze do prudkého kopce s lyžemi na ramenou. Většímu rozvoji lyžování tu brání zákaz jedné ze dvou sjezdovek, který před sedmi lety prosadili (zdá se, že definitivně) ochránci přírody. Zazdili tak nejen nejlepší beskydskou sjezdovku, ale i rozvoj turistiky celkově. Místo toho, aby se nejvyšší vrchol Beskyd otevřel lidem, kteří by se mohli nahoře po práci nadechnout před stále nepříliš dobrým vzduchem v údolí, místní služby zmírají.
Ochránci si nevědí rady například s motorkáři, kteří rozjíždějí lesy na terénních strojích. Přehlížejí řádění traktorů těžařských firem, po nichž zůstává v lesích spoušť. Proti tomu lze pobyt obyčejného turisty přirovnat k baletnímu Labutímu jezeru. Místo toho se ochranáři soustředili na jednu konkrétní sjezdovku jako na symbol svého ega.
A tak se v Beskydech i Jeseníkách doslova zastavil čas. Milovníci starých dob, kteří si libují v umakartových stolech, stále stejné zelňačce a chlebu, který dávno nelze označit jako čerstvý, mohou být nadšeni. Ti, kdo čekají služby na úrovni jedenadvacátého století, si raději nosí vše s sebou. To je paradoxní, protože právě nároční turisté, kteří vědí z ciziny, jak služby mohou vypadat, patří k solventním, tedy těm, kdo by rádi hospodským na další rozvoj přispěli. Místo toho se dočkají hněvu, když si opřou běžky (nebo dokonce jízdní kolo!) o zeď hospody.
Krkonoše před několika lety začaly rapidně zlepšovat služby především díky movité zahraniční klientele. Ta však musí mít důvod do hor přijet. Musí se o těch horách vůbec dozvědět. A pak musí o peníze návštěvníků někdo stát.
Bez toho budou Jeseníky a Beskydy dále horami, kde se zastavil čas.
reklama
Podobné sněhové podmínky jsou i v této teplé zimě na nejvyšším vrcholu dalších moravských hor – na beskydské Lysé hoře.
Tam však nelyžuje skoro nikdo. Na Lysou se vydrápou jen opravdoví fandové, kteří nelitují několikakilometrové chůze do prudkého kopce s lyžemi na ramenou. Většímu rozvoji lyžování tu brání zákaz jedné ze dvou sjezdovek, který před sedmi lety prosadili (zdá se, že definitivně) ochránci přírody. Zazdili tak nejen nejlepší beskydskou sjezdovku, ale i rozvoj turistiky celkově. Místo toho, aby se nejvyšší vrchol Beskyd otevřel lidem, kteří by se mohli nahoře po práci nadechnout před stále nepříliš dobrým vzduchem v údolí, místní služby zmírají.
Ochránci si nevědí rady například s motorkáři, kteří rozjíždějí lesy na terénních strojích. Přehlížejí řádění traktorů těžařských firem, po nichž zůstává v lesích spoušť. Proti tomu lze pobyt obyčejného turisty přirovnat k baletnímu Labutímu jezeru. Místo toho se ochranáři soustředili na jednu konkrétní sjezdovku jako na symbol svého ega.
A tak se v Beskydech i Jeseníkách doslova zastavil čas. Milovníci starých dob, kteří si libují v umakartových stolech, stále stejné zelňačce a chlebu, který dávno nelze označit jako čerstvý, mohou být nadšeni. Ti, kdo čekají služby na úrovni jedenadvacátého století, si raději nosí vše s sebou. To je paradoxní, protože právě nároční turisté, kteří vědí z ciziny, jak služby mohou vypadat, patří k solventním, tedy těm, kdo by rádi hospodským na další rozvoj přispěli. Místo toho se dočkají hněvu, když si opřou běžky (nebo dokonce jízdní kolo!) o zeď hospody.
Krkonoše před několika lety začaly rapidně zlepšovat služby především díky movité zahraniční klientele. Ta však musí mít důvod do hor přijet. Musí se o těch horách vůbec dozvědět. A pak musí o peníze návštěvníků někdo stát.
Bez toho budou Jeseníky a Beskydy dále horami, kde se zastavil čas.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
