Právo: Vědci hledají zbraň proti bolševníku
26.10.2005 | KARLOVARSKO | Právo | Vladislav Podracký |
Rozsáhlé oblasti zasažené invazí rostlin bolševníku mají naději na obnovení přirozené rovnováhy. Invazivní bylinu původem z Kavkazu by totiž v budoucnosti mohli likvidovat její přirození nepřátelé. Vyplývá to z rozsáhlého mezinárodního výzkumu, který probíhal mimo jiné i v České republice.
Pomohla stará foto
„Během tří let jsme zkoumali jak chování jednotlivých rostlin, tak jejich plošného šíření,“ potvrzuje Eckart Winkler, vědecký pracovník Výzkumného centra životního prostředí v německém Lipsku. Jako základní zdroj informací vědcům posloužila především oblast Slavkovského lesa na Sokolovsku, kam byla rostlina zavlečena již v 19. století. Od té doby doslova zamořila hektary zdejší oblasti.
„Díky tomu, že existují letecké snímky Slavkovského lesa za období téměř celého minulého století, které jsme zpracovali spolu s kolegy z Botanického ústavu Akademie věd v Průhonicích, mohli jsme vytvořit přesný počítačový model šíření bolševníku,“ uvedl Winkler s tím, že cílem výzkumu bylo nalezení přirozeného prostředku pro likvidaci bolševníku.
Začal Metternich
Invazi rostliny, jejíž šťáva si nijak nezadá s účinky bojové zpuchýřující látky yperitu, přitom zřejmě způsobila záliba mocného říšského kancléře Lothara Metternicha. Právě na jeho zámku v Kynžvartu byl bolševník v roce 1862 vysazen jako ozdoba.
Rostlina, která ve zdejších podmínkách bez přirozených nepřátel dosahuje výšky až pěti metrů, však velmi rychle zamořila široké okolí. Dnes roste nejen ve Slavkovském lese, ale i v sousedním Sasku a Duryňsku. „Z našich modelů je přesně patrné, jak tato invaze postupovala především podél vodních toků a silnic,“ říká Winkler.
Rozšíření bolševníku umocnilo zničení osídlení ve Slavkovském lese po roce 1945 a jeho přeměnu na vojenský újezd. Jak ale vědci poukazují, nejde o problém ryze český. „Podobné potíže mají například v Británii, Lotyšsku nebo dalších zemích.“
Vědci rostliny bolševníku zkoumali v oblasti Slavkovského lesa a vypravili také expedici přímo na Kavkaz, odkud bolševník pochází. A dočkali se nejednoho překvapení. „Zdaleka není pravda, že bolševník je dvou- až tříletou rostlinou,“ uvedl Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd České republiky. Vědci totiž našli rostliny staré i více než deset let.
„Často používané sekání porostů je téměř neúčinné, pokud neprobíhá dlouhodobě,“ uvádí Pyšek. Kořenový systém bolševníku podle něho dokáže v půdě přečkat roky a rostlině stačí jediná sezóna na vytvoření tisíců semen, která v půdě vydrží dalších několik let.
I proto je jedním z výstupů výzkumu příručka, která shrnuje zjištěná fakta a měla by se stát zdrojem informací pro všechny vlastníky pozemků v zasažených oblastech.
Je veřejně dostupná v tištěné verzi v Botanickém ústavu Akademie věd nebo online v několika jazycích včetně češtiny na adrese www.giant.alien.dk
Mezinárodní výzkum
Projekt vědeckého monitorování chování bolševníku a hledání jeho přirozených nepřátel probíhal tři roky. Vedle českých a německých vědců se ho účastnili také výzkumníci z Dánska, Lotyšska, Velké Británie nebo Švýcarska. Praktické uplatnění výzkumu však není reálné dříve než za několik let.
„Kolegové ze Švýcarska v současnosti zkoušejí některé potenciálně využitelné škůdce. V Evropě nejsme zatím v situaci jako Austrálie nebo Nový Zéland, kde si invaze vynutily nasazení biologické kontroly mimo jiné z ekonomických důvodů,“ dodal Pyšek.
reklama
„Během tří let jsme zkoumali jak chování jednotlivých rostlin, tak jejich plošného šíření,“ potvrzuje Eckart Winkler, vědecký pracovník Výzkumného centra životního prostředí v německém Lipsku. Jako základní zdroj informací vědcům posloužila především oblast Slavkovského lesa na Sokolovsku, kam byla rostlina zavlečena již v 19. století. Od té doby doslova zamořila hektary zdejší oblasti.
„Díky tomu, že existují letecké snímky Slavkovského lesa za období téměř celého minulého století, které jsme zpracovali spolu s kolegy z Botanického ústavu Akademie věd v Průhonicích, mohli jsme vytvořit přesný počítačový model šíření bolševníku,“ uvedl Winkler s tím, že cílem výzkumu bylo nalezení přirozeného prostředku pro likvidaci bolševníku.
Začal Metternich
Invazi rostliny, jejíž šťáva si nijak nezadá s účinky bojové zpuchýřující látky yperitu, přitom zřejmě způsobila záliba mocného říšského kancléře Lothara Metternicha. Právě na jeho zámku v Kynžvartu byl bolševník v roce 1862 vysazen jako ozdoba.
Rostlina, která ve zdejších podmínkách bez přirozených nepřátel dosahuje výšky až pěti metrů, však velmi rychle zamořila široké okolí. Dnes roste nejen ve Slavkovském lese, ale i v sousedním Sasku a Duryňsku. „Z našich modelů je přesně patrné, jak tato invaze postupovala především podél vodních toků a silnic,“ říká Winkler.
Rozšíření bolševníku umocnilo zničení osídlení ve Slavkovském lese po roce 1945 a jeho přeměnu na vojenský újezd. Jak ale vědci poukazují, nejde o problém ryze český. „Podobné potíže mají například v Británii, Lotyšsku nebo dalších zemích.“
Vědci rostliny bolševníku zkoumali v oblasti Slavkovského lesa a vypravili také expedici přímo na Kavkaz, odkud bolševník pochází. A dočkali se nejednoho překvapení. „Zdaleka není pravda, že bolševník je dvou- až tříletou rostlinou,“ uvedl Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd České republiky. Vědci totiž našli rostliny staré i více než deset let.
„Často používané sekání porostů je téměř neúčinné, pokud neprobíhá dlouhodobě,“ uvádí Pyšek. Kořenový systém bolševníku podle něho dokáže v půdě přečkat roky a rostlině stačí jediná sezóna na vytvoření tisíců semen, která v půdě vydrží dalších několik let.
I proto je jedním z výstupů výzkumu příručka, která shrnuje zjištěná fakta a měla by se stát zdrojem informací pro všechny vlastníky pozemků v zasažených oblastech.
Je veřejně dostupná v tištěné verzi v Botanickém ústavu Akademie věd nebo online v několika jazycích včetně češtiny na adrese www.giant.alien.dk
Mezinárodní výzkum
Projekt vědeckého monitorování chování bolševníku a hledání jeho přirozených nepřátel probíhal tři roky. Vedle českých a německých vědců se ho účastnili také výzkumníci z Dánska, Lotyšska, Velké Británie nebo Švýcarska. Praktické uplatnění výzkumu však není reálné dříve než za několik let.
„Kolegové ze Švýcarska v současnosti zkoušejí některé potenciálně využitelné škůdce. V Evropě nejsme zatím v situaci jako Austrálie nebo Nový Zéland, kde si invaze vynutily nasazení biologické kontroly mimo jiné z ekonomických důvodů,“ dodal Pyšek.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
