MF Dnes: Vidím, jak se zvířata vracejí, příroda se zotavuje
13.8.2007 | BRASILIA | MF Dnes | Eva Bobůrková |
Ještě nedávno nežili v této části atlantického deštného pralesa už téměř žádní velcí savci a ptáci. Lidé vyhubili tapíry, pekari, pásovce, o životní prostor přišli jaguáři, zmizeli papoušci ara... Zůstaly jen malé zbytky lesa, zničená půda.
Pole manioku, chlebovníku, kakaovníku, to všechno bylo před staletími pro člověka mnohem důležitější než neporušený prales a jeho bohatství. „Jakmile je půda vhodná pro zemědělství, prales tu nemá šanci,“ říká věcně Kevin Flesher, ředitel Výzkumného centra biodiverzity. Americký zoolog přišel do rezervace Michelin před deseti lety a jen na nejvýše položených, nejnepřístupnějších místech našel, co hledal: Neporušený prales. „Byl jsem tehdy velký pesimista,“ vzpomíná.
Tři tisíce hektarů země v pobřežní oblasti brazilské Bahie tvoří přírodní rezervaci Michelin, z toho polovinu pokrývá prales a polovinu kaučukovníkové porosty, kde vědci z výzkumného centra zkoušejí v terénu a za různých klimatických a půdních podmínek odrůdy odolné proti škůdci Microcyclus ulei.
Prales se rozrůstá
Každým rokem se prales zvětšuje o několik desítek hektarů vysázeného lesa. Zdejší ekologická základna slouží jako genová banka rostlinných druhů a místo, kde se přirozený rozvoj pralesa v rámci možností urychluje. „V pralese má přirozenou šanci vyrůst jen jedno z 20 tisíc semen... a tak jim pomáháme.“ Biologové sbírají semena stromů a sazenice pěstují ve školce, na dvaceti hektarech jich roste 40 tisíc. „Ty vysazujeme na zrušených kaučukovníkových plantážích,“ vysvětluje bioložka Juliana Laufer.
Lidé tady v Bahii pomáhají pralesu teprve krátkou chvíli, výsledky se dostavují pomalu. Pět set let devastace nelze tak rychle smazat. „Ale už jsem optimista,“ říká Kevin Flesher. Od té doby, co rezervaci chráníme a rozšiřujeme, ubývá pytláků a přibývá zvířat. Počty pásovců vzrostly šedesátkrát, vrátili se marmoseti, pekari. A kapybary – to je hotová populační exploze! To jsou nezvratné důkazy, že divoká příroda se začala zotavovat.“
reklama
Tři tisíce hektarů země v pobřežní oblasti brazilské Bahie tvoří přírodní rezervaci Michelin, z toho polovinu pokrývá prales a polovinu kaučukovníkové porosty, kde vědci z výzkumného centra zkoušejí v terénu a za různých klimatických a půdních podmínek odrůdy odolné proti škůdci Microcyclus ulei.
Prales se rozrůstá
Každým rokem se prales zvětšuje o několik desítek hektarů vysázeného lesa. Zdejší ekologická základna slouží jako genová banka rostlinných druhů a místo, kde se přirozený rozvoj pralesa v rámci možností urychluje. „V pralese má přirozenou šanci vyrůst jen jedno z 20 tisíc semen... a tak jim pomáháme.“ Biologové sbírají semena stromů a sazenice pěstují ve školce, na dvaceti hektarech jich roste 40 tisíc. „Ty vysazujeme na zrušených kaučukovníkových plantážích,“ vysvětluje bioložka Juliana Laufer.
Lidé tady v Bahii pomáhají pralesu teprve krátkou chvíli, výsledky se dostavují pomalu. Pět set let devastace nelze tak rychle smazat. „Ale už jsem optimista,“ říká Kevin Flesher. Od té doby, co rezervaci chráníme a rozšiřujeme, ubývá pytláků a přibývá zvířat. Počty pásovců vzrostly šedesátkrát, vrátili se marmoseti, pekari. A kapybary – to je hotová populační exploze! To jsou nezvratné důkazy, že divoká příroda se začala zotavovat.“
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
