Právo: Voda je dobrý sluha, ale zlý pán
2.8.2004 | PRAHA | Právo | Pavel Punčochář |
K lepší ochraně před povodněmi, kvalitnější péči o vodní toky a krajinu by mělo směřovat mnoho kroků agrárního resortu, píše Pavel Punčochář, vrchní ředitel sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství.
...zobrazit původní článek
Voda - na jedné straně podmínka života, na straně druhé nespoutaný živel. Ještě před pár lety jsme žili v domnění, že se nás ten druhý případ až tak netýká. Stoletá voda byla daleko a lokální případy jsme zvládali.
Pak však přišel rok 1997, katastrofální povodeň zpustošila značnou část republiky, brala majetek i lidské životy. Stejně tak v letech 1998 i 2002. A rázem se ze zlého snu stala realita.
Bylo by naivní za dané situace slibovat, že dokážeme podobné události v budoucnosti úplně odvrátit. Je však v našich silách negativní působení vodního živlu eliminovat. Bohatá a pestrá krajina, racionální hospodaření na zemědělské půdě a v lesních porostech, ekologická stabilita území, důkladná péče o rybníky a vodní nádrže, pečlivá správa malých i velkých vodních toků, to jsou některé možnosti, jak obnovit přirozený vodní režim a retenční schopnost prostředí.
K zabezpečení těchto aktivit směřuje mnoho kroků agrárního resortu, od účelových dotací pro zemědělce, po přímou péči o vody a financování protipovodňových opatření.
Ministerstvo zemědělství má v působnosti péči o 95 procent vodních toků v Česku. Prostřednictvím státních podniků Povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry spravuje významné toky a velká vodní díla. Většinu drobných vod a malých vodních nádrží v krajině a obcích pak spravuje Zemědělská vodohospodářská správa, jejíž původní náplní byla péče o meliorace a závlahová a odvodňovací zařízení a o jejíž optimální podobě se opakovaně diskutuje posledních deset let.
Postupem času a posunem priorit došlo k přiblížení činností obou institucí. Logickým a navazujícím krokem současnosti pak je systémové zastřešení do jedné organizace, vedoucí k zefektivnění práce, lepší koordinaci a komunikaci při nižší potřebě pracovníků.
Po důsledné analýze, která probíhá, bude rozhodnuto o zachování podoby Zemědělské vodohospodářské správy, nebo o jejím plném začlenění včetně majetku do jednotlivých podniků Povodí. Nejbližší možný termín by mohl být 1. 1. 2005. Integrací by byl vytvořen ucelený systém správy povodí, která pokryje celé území Česka, od drobných toků po velké řeky. To je ostatně také jeden z hlavních prvků Rámcové směrnice vodní politiky EU.
Dále tak vylepšíme monitoring kvality vod, zkvalitníme péči o státní majetek a v neposlední řadě zajistíme lepší kontrolu mimořádných stavů na vodních tocích a nádržích s možností lepší reakce a případných varování směrem k veřejnosti. Finálním efektem pak je, vedle péče směřující ke kvalitnímu životnímu prostředí, také dokonalejší systém prevence před povodněmi a ochrana majetku i našich životů.
reklama
Pak však přišel rok 1997, katastrofální povodeň zpustošila značnou část republiky, brala majetek i lidské životy. Stejně tak v letech 1998 i 2002. A rázem se ze zlého snu stala realita.
Bylo by naivní za dané situace slibovat, že dokážeme podobné události v budoucnosti úplně odvrátit. Je však v našich silách negativní působení vodního živlu eliminovat. Bohatá a pestrá krajina, racionální hospodaření na zemědělské půdě a v lesních porostech, ekologická stabilita území, důkladná péče o rybníky a vodní nádrže, pečlivá správa malých i velkých vodních toků, to jsou některé možnosti, jak obnovit přirozený vodní režim a retenční schopnost prostředí.
K zabezpečení těchto aktivit směřuje mnoho kroků agrárního resortu, od účelových dotací pro zemědělce, po přímou péči o vody a financování protipovodňových opatření.
Ministerstvo zemědělství má v působnosti péči o 95 procent vodních toků v Česku. Prostřednictvím státních podniků Povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry spravuje významné toky a velká vodní díla. Většinu drobných vod a malých vodních nádrží v krajině a obcích pak spravuje Zemědělská vodohospodářská správa, jejíž původní náplní byla péče o meliorace a závlahová a odvodňovací zařízení a o jejíž optimální podobě se opakovaně diskutuje posledních deset let.
Postupem času a posunem priorit došlo k přiblížení činností obou institucí. Logickým a navazujícím krokem současnosti pak je systémové zastřešení do jedné organizace, vedoucí k zefektivnění práce, lepší koordinaci a komunikaci při nižší potřebě pracovníků.
Po důsledné analýze, která probíhá, bude rozhodnuto o zachování podoby Zemědělské vodohospodářské správy, nebo o jejím plném začlenění včetně majetku do jednotlivých podniků Povodí. Nejbližší možný termín by mohl být 1. 1. 2005. Integrací by byl vytvořen ucelený systém správy povodí, která pokryje celé území Česka, od drobných toků po velké řeky. To je ostatně také jeden z hlavních prvků Rámcové směrnice vodní politiky EU.
Dále tak vylepšíme monitoring kvality vod, zkvalitníme péči o státní majetek a v neposlední řadě zajistíme lepší kontrolu mimořádných stavů na vodních tocích a nádržích s možností lepší reakce a případných varování směrem k veřejnosti. Finálním efektem pak je, vedle péče směřující ke kvalitnímu životnímu prostředí, také dokonalejší systém prevence před povodněmi a ochrana majetku i našich životů.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
