MF Dnes: Vojáci zjistili, že střelba dělá rámus
23.11.2010 | PROSTĚJOV | MF Dnes | Jan Gazdík |
Střelnice u vesnice byla překvapivě hlučná. Armáda ji tedy nechala za 150 milionů zastřešit.
Na cvičišti, které těsně přiléhá k vesničce Hamry, střílel za druhé světové války už německý wehrmacht. V nové době patří střelnice vojákům speciálních sil, kteří jezdí do války v Afghánistánu: a právě rachot pěchotních zbraní vyvolal jinou válku - mezi vojskem a vesničany. Armáda proto před dvěma lety střelnici za třiatřicet milionů rekonstruovala. Avšak problém s rámusem se tím nevyřešil. Z prostého důvodu. „Stavební povolení bylo vydáno bez požadavku na řešení hluku,“ píše se ve stanovisku firmy Univers, která střelnici projektovala.
Hluk pro vesničany dokonce vzrostl, protože se i s přispěním osm metrů vysokých valů odrážel směrem k Hamrům. MF DNES má navíc k dispozici dokument, z něhož vyplývá, že při rekonstrukci střelnice se nehledělo na bezpečnost její obsluhy. „Budovám, v nichž je obsluha, hrozí reálné nebezpečí z odražené munice,“ stojí v balistickém posudku.
Hygienik proto zakázal vojákům na nákladně opraveném cvičišti střílet. A platí to už dva roky. Aby tedy nevylétlo třiatřicet milionů komínem, pustilo se ministerstvo obrany do další, ještě mnohem velkorysejší stavby. Střelnici zastřešilo obrovskou halou za dalších sto padesát milionů. Střelecký stadion, z něhož by už neměl unikat třesk pěchotních zbraní, natož odražené střely, se dokončuje. „I tak ale budeme požadovat hlukové zkoušky podle civilních předpisů. Žádné výjimky nepřipustíme,“ varuje Adolf Sršeň, starosta Plumlova, jemuž patří i Hamry.
Sušeň se strachuje, že se bude opakovat situace z roku 2008, kdy se obrana pustila do rekonstrukce střelnice, aniž vzala v úvahu ochranu před hlukem.
Starosta Sušeň má jasno: „Zapomněli na selský rozum. Za těch bezmála dvě stě milionů mohla mít armáda supermoderní střelnici v místě, kde by to nikomu nevadilo, a ne na kraji dědiny.“
S tím v podstatě souhlasí i velitel speciálních sil Karel Řehka. Připomíná však, že to není otázka na vojáky, ale na Vojenskou ubytovací a stavební správu, která patří ministerstvu. Řehka připouští, že tahanice kolem střelnice jsou černou skvrnou na pověsti speciálních sil.
„Dost mě to mrzí, ale my jsme jen uživatelé střelnice. Nestavíme ji. Nerozhodovali jsme o její rekonstrukci před dvěma lety, natož o stavbě nynější haly. Nemůžeme ovlivnit ani financování. Chceme jen, abychom měli kde cvičit a aby se střelby maximálně přiblížily reálnému boji,“ vysvětluje Řehka.
A najednou vytryskl pramen
Pravda je, že speciální síly se vypracovaly mezi světovou špičku i s přispěním nezvykle tvrdého výcviku. Hlavně proto obstály v desítkách konfliktů v Afghánistánu.
Tohle vše občany Hamrů nezajímá: jejich vesnice byla už vinou nové střelnice při deštích několikrát vyplavena. I to je daň za další zbrklost stavební správy: ta totiž pominula geodetický průzkum. O to víc byli dělníci překvapeni, když jim pod nohama vytryskl pramen. Nepočítalo se ani s tím, že osm metrů vysoké ochranné valy, které střelnici obepínají, svedou při deštích všechnu vodu z rozsáhlé plochy právě do vesnice Hamry.
Stavební správa podléhá ministerstvu obrany a jeho mluvčí Jan Pejšek souhlasí, že poloha střelnice nebyla kvůli bezprostřední blízkosti vesnice Hamry vybrána šťastně. „V minulých letech jsme do ní investovali značné částky. Opuštění střelnice by dnes bylo tou nejhorší variantou.“
Lidem z Hamrů vadí i to, že armáda ignoruje jejich námitky a v blízkosti jejich bydlišť se prý chová jako kolonizátor. „Už nevíme, jak se máme bránit. Vojáci si prostě dělají co chtějí. Jsem z toho znechucený,“ říká jeden z obyvatelů vesničky, Bohuslav Solný.
Na tato slova podplukovník Řehka už dotčeně namítá: „Mínění lidí nám není lhostejné. Jsme tu přece kvůli nim. I proto jsem starostu Sušně několikrát navštívil a řekl mu, že nechci pomíjet jakékoliv obtíže, které vyplývají z našeho pobytu na střelnici. Starosta ví, že přijdu na jakékoliv jednání. A když zavolá, může kdykoliv přijít on za mnou. Ale jednostranné výkřiky, že nás tady nechtějí, nikam nevedou. Halu už nezbouráme - stála dost peněz, ale můžeme udělat vše pro to, aby střelby lidi neobtěžovaly.“
Zřejmě největší střelecký stadion v Evropě má kromě jiného snížit na nulu riziko pro houbaře, kteří vyrážejí do okolních lesů i v době střeleb. A Řehka si od haly slibuje i to, že prudce vzroste efektivita výcviku. „Nic nás - a ani my nikoho -už nebude omezovat. V hale budeme moci střílet v kteroukoliv roční či denní dobu - bez ohledu na počasí nebo těžbu dřeva v okolních lesích. V hale si navíc budeme moci simulovat různé varianty osvětlení či bojových manévrů,“ vysvětluje podplukovník. Bezmála dvousetmilionovou cenu střeleckého monstra s obrovskými ventilátory na odsávání dýmu ze střelného prachu odmítá posuzovat. „Já ani mí předchůdci jsme ji nemohli ovlivnit,“ ujišťuje Řehka.
Alexandr Vondra nařídil po svém nástupu do funkce prověřit všechny armádní investice. Kontrola se týká zejména vojenských stavebních správ, které jsou vtaženy do zatím nejrozsáhlejší korupce ve státní správě: z podvodů, pletichy a zneužití pravomoci veřejného činitele při rekonstrukci vojenských objektů je obviněna téměř šedesátka podnikatelů, současných či bývalých úředníků ministerstva obrany. Hrozí jim mnoho let za mřížemi.
***
FAKTA
Polygon na kraji vesnice Střelnice v Hamrech, která stojí na okraji vesnice, byla před dvěma lety rekonstruována za 33 milionů Kč, aniž se někdo staral o protihluková opatření. Hygienik proto zakázal na moderním cvičišti střílet. Armáda pak podle zdrojů MF DNES do střelnice nalila dalších 150 milionů (ministerstvo obrany odhaduje částku nejistě na „pouhých“ 80 milionů). Za sumu mnohem nižší než je 183 milionů korun bylo přitom možné postavit střelnici ve vhodnější části rozsáhlého výcvikového prostoru Dědice. Vojáci tentokrát slibují, že střelecká hala vyhoví všem hygienickým normám.
reklama
Hluk pro vesničany dokonce vzrostl, protože se i s přispěním osm metrů vysokých valů odrážel směrem k Hamrům. MF DNES má navíc k dispozici dokument, z něhož vyplývá, že při rekonstrukci střelnice se nehledělo na bezpečnost její obsluhy. „Budovám, v nichž je obsluha, hrozí reálné nebezpečí z odražené munice,“ stojí v balistickém posudku.
Hygienik proto zakázal vojákům na nákladně opraveném cvičišti střílet. A platí to už dva roky. Aby tedy nevylétlo třiatřicet milionů komínem, pustilo se ministerstvo obrany do další, ještě mnohem velkorysejší stavby. Střelnici zastřešilo obrovskou halou za dalších sto padesát milionů. Střelecký stadion, z něhož by už neměl unikat třesk pěchotních zbraní, natož odražené střely, se dokončuje. „I tak ale budeme požadovat hlukové zkoušky podle civilních předpisů. Žádné výjimky nepřipustíme,“ varuje Adolf Sršeň, starosta Plumlova, jemuž patří i Hamry.
Sušeň se strachuje, že se bude opakovat situace z roku 2008, kdy se obrana pustila do rekonstrukce střelnice, aniž vzala v úvahu ochranu před hlukem.
Starosta Sušeň má jasno: „Zapomněli na selský rozum. Za těch bezmála dvě stě milionů mohla mít armáda supermoderní střelnici v místě, kde by to nikomu nevadilo, a ne na kraji dědiny.“
S tím v podstatě souhlasí i velitel speciálních sil Karel Řehka. Připomíná však, že to není otázka na vojáky, ale na Vojenskou ubytovací a stavební správu, která patří ministerstvu. Řehka připouští, že tahanice kolem střelnice jsou černou skvrnou na pověsti speciálních sil.
„Dost mě to mrzí, ale my jsme jen uživatelé střelnice. Nestavíme ji. Nerozhodovali jsme o její rekonstrukci před dvěma lety, natož o stavbě nynější haly. Nemůžeme ovlivnit ani financování. Chceme jen, abychom měli kde cvičit a aby se střelby maximálně přiblížily reálnému boji,“ vysvětluje Řehka.
A najednou vytryskl pramen
Pravda je, že speciální síly se vypracovaly mezi světovou špičku i s přispěním nezvykle tvrdého výcviku. Hlavně proto obstály v desítkách konfliktů v Afghánistánu.
Tohle vše občany Hamrů nezajímá: jejich vesnice byla už vinou nové střelnice při deštích několikrát vyplavena. I to je daň za další zbrklost stavební správy: ta totiž pominula geodetický průzkum. O to víc byli dělníci překvapeni, když jim pod nohama vytryskl pramen. Nepočítalo se ani s tím, že osm metrů vysoké ochranné valy, které střelnici obepínají, svedou při deštích všechnu vodu z rozsáhlé plochy právě do vesnice Hamry.
Stavební správa podléhá ministerstvu obrany a jeho mluvčí Jan Pejšek souhlasí, že poloha střelnice nebyla kvůli bezprostřední blízkosti vesnice Hamry vybrána šťastně. „V minulých letech jsme do ní investovali značné částky. Opuštění střelnice by dnes bylo tou nejhorší variantou.“
Lidem z Hamrů vadí i to, že armáda ignoruje jejich námitky a v blízkosti jejich bydlišť se prý chová jako kolonizátor. „Už nevíme, jak se máme bránit. Vojáci si prostě dělají co chtějí. Jsem z toho znechucený,“ říká jeden z obyvatelů vesničky, Bohuslav Solný.
Na tato slova podplukovník Řehka už dotčeně namítá: „Mínění lidí nám není lhostejné. Jsme tu přece kvůli nim. I proto jsem starostu Sušně několikrát navštívil a řekl mu, že nechci pomíjet jakékoliv obtíže, které vyplývají z našeho pobytu na střelnici. Starosta ví, že přijdu na jakékoliv jednání. A když zavolá, může kdykoliv přijít on za mnou. Ale jednostranné výkřiky, že nás tady nechtějí, nikam nevedou. Halu už nezbouráme - stála dost peněz, ale můžeme udělat vše pro to, aby střelby lidi neobtěžovaly.“
Zřejmě největší střelecký stadion v Evropě má kromě jiného snížit na nulu riziko pro houbaře, kteří vyrážejí do okolních lesů i v době střeleb. A Řehka si od haly slibuje i to, že prudce vzroste efektivita výcviku. „Nic nás - a ani my nikoho -už nebude omezovat. V hale budeme moci střílet v kteroukoliv roční či denní dobu - bez ohledu na počasí nebo těžbu dřeva v okolních lesích. V hale si navíc budeme moci simulovat různé varianty osvětlení či bojových manévrů,“ vysvětluje podplukovník. Bezmála dvousetmilionovou cenu střeleckého monstra s obrovskými ventilátory na odsávání dýmu ze střelného prachu odmítá posuzovat. „Já ani mí předchůdci jsme ji nemohli ovlivnit,“ ujišťuje Řehka.
Alexandr Vondra nařídil po svém nástupu do funkce prověřit všechny armádní investice. Kontrola se týká zejména vojenských stavebních správ, které jsou vtaženy do zatím nejrozsáhlejší korupce ve státní správě: z podvodů, pletichy a zneužití pravomoci veřejného činitele při rekonstrukci vojenských objektů je obviněna téměř šedesátka podnikatelů, současných či bývalých úředníků ministerstva obrany. Hrozí jim mnoho let za mřížemi.
***
FAKTA
Polygon na kraji vesnice Střelnice v Hamrech, která stojí na okraji vesnice, byla před dvěma lety rekonstruována za 33 milionů Kč, aniž se někdo staral o protihluková opatření. Hygienik proto zakázal na moderním cvičišti střílet. Armáda pak podle zdrojů MF DNES do střelnice nalila dalších 150 milionů (ministerstvo obrany odhaduje částku nejistě na „pouhých“ 80 milionů). Za sumu mnohem nižší než je 183 milionů korun bylo přitom možné postavit střelnici ve vhodnější části rozsáhlého výcvikového prostoru Dědice. Vojáci tentokrát slibují, že střelecká hala vyhoví všem hygienickým normám.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
