Právo: Voraři na Labi
19.5.2004 | PRAHA | Právo | Erazim Kohák |
Když se před sto lety v rámci regulace stavěly na Vltavě jezy, c. a k. správa vynaložila nemalou částku, aby do každého jezu vbudovala vorový průplav. Přeprava dřeva ve vorech byla ovšem už tehdy v útlumu. Lesů podél Sázavy prudce ubývalo. S odlesněním pomalu nebylo co plavit. K tomu odlesněné svahy ztrácely schopnost zadržovat vodu. Po jarních povodních přicházela sucha. Nebylo ani na čem plavit. Odcházeli Morávkovi Lidé od vody.
Jenže státní správa na něco takového neměla čas. Vory přece vždycky byly - a dřevařské společnosti jim to nedaly zapomenout. Tak páni nové jezy ozdobili nákladnými vorovými průplavy, které se za necelou generaci staly jen odštěpnými exponáty Muzea vltavské plavby. Páni to s těmi vory doslova zvorali.
Nejsou už vory ani Plavci na Sázavě. Ostatně ani lodní plavba, která vrcholila v druhé polovině 19. století, už nemá velký komerční význam. Celkový objem přepravených nákladů je v naší hornaté zemi mizivý. Má význam jen pro firmy bezprostředně podél Labe. S železnicí ani tu časově konkurovat nemůže. Jakmile je třeba náklad překládat, přestává být lodní přeprava výhodná i cenově.
K tomu podél celé délky splavného Labe vede elektrifikovaná železniční trať, která má podle Českých drah volnou kapacitu třiceti miliónů tun ročně i bez dodatečných investic. (Pro porovnání, lodní souprava pojme 900 až 1500 tun, nákladní vlak 2500 tun - a veze je stokilometrovou rychlostí.)
Jenže světe, div se: vláda se má nyní vážně zabývat zákonem, podle něhož by daňový poplatník proplatil (podle nálezu NKÚ) 8,9 miliardy Kč na výstavbu jezů na Labi. Tentokrát jezy nemají nahánět vodu na kola pražských mlýnů či sloužit plavbě vorů z Posázaví. Mají jen zvýšit plavební ponor na 140 cm. Pikantní ovšem je, že německé Labe, na které české Labe navazuje, nemůže zaručit ani plavební ponor 130 centimetrů.
Stojí těch deset centimetrů vůbec někomu za to? Podle znalců je možné jít jinou cestou. Nejen je tu nevytížená dráha, nýbrž i větší lodě se stejným ponorem a stejným objemem. Existují i nízkoponorové lodě. Čeští rejdaři mají obě možnosti. Ostatně od našeho vstupu do EU nejsou omezeni na dolní Labe. Mohou podnikat kdekoli v Evropské unii.
Jediné, co je jednoznačné, je obrovská finanční a ekologická nákladnost celého projektu. NKÚ předpokládá desetimiliardovou nákladnost, avšak nulovou návratnost. NKÚ nevyčísluje ekologickou nákladnost, snad proto, že je příliš dlouhodobá. Řeku, kterou zničíme, ničíme na několik set let. Pro zájem stejně krátkodobý jako pohon na kola pražských mlýnů a vorových průplavů si vyžaduje zničení posledního relativně zachovaného úseku českého Labe.
Není pravda, že pro dolní Labe je pozdě. Ministerstvo životního prostředí o něm hovoří jako o jednom z posledních úseků říčního fenoménu se zachovanou dynamikou vodního toku. Žije tu poslední kolonie bobrů v Čechách, žijí tu vydry, lososi, i přísně chráněný pobřežní drobnokvět. To všechno máme zničit, ne ani z pádných ekonomických důvodů, jen proto, že někoho okouzlila vidina bohaté státní zakázky?
Obětovat dlouhodobé dobro mnoha generací pro chvilkový, okamžitý zisk je vždycky nezodpovědné. Jak se zachováme? Můžeme se chovat tak, jak radí indiáni - abychom ve svém rozhodnutí mysleli až na sedmou generaci. Ovšem můžeme to zase zvorat, jako ty průplavy na Vltavě. Tak či onak? Teď je to na vládě. "Až přijde čas, zvoráme to zas?"
(Autor je filozof a ekolog)
reklama
Nejsou už vory ani Plavci na Sázavě. Ostatně ani lodní plavba, která vrcholila v druhé polovině 19. století, už nemá velký komerční význam. Celkový objem přepravených nákladů je v naší hornaté zemi mizivý. Má význam jen pro firmy bezprostředně podél Labe. S železnicí ani tu časově konkurovat nemůže. Jakmile je třeba náklad překládat, přestává být lodní přeprava výhodná i cenově.
K tomu podél celé délky splavného Labe vede elektrifikovaná železniční trať, která má podle Českých drah volnou kapacitu třiceti miliónů tun ročně i bez dodatečných investic. (Pro porovnání, lodní souprava pojme 900 až 1500 tun, nákladní vlak 2500 tun - a veze je stokilometrovou rychlostí.)
Jenže světe, div se: vláda se má nyní vážně zabývat zákonem, podle něhož by daňový poplatník proplatil (podle nálezu NKÚ) 8,9 miliardy Kč na výstavbu jezů na Labi. Tentokrát jezy nemají nahánět vodu na kola pražských mlýnů či sloužit plavbě vorů z Posázaví. Mají jen zvýšit plavební ponor na 140 cm. Pikantní ovšem je, že německé Labe, na které české Labe navazuje, nemůže zaručit ani plavební ponor 130 centimetrů.
Stojí těch deset centimetrů vůbec někomu za to? Podle znalců je možné jít jinou cestou. Nejen je tu nevytížená dráha, nýbrž i větší lodě se stejným ponorem a stejným objemem. Existují i nízkoponorové lodě. Čeští rejdaři mají obě možnosti. Ostatně od našeho vstupu do EU nejsou omezeni na dolní Labe. Mohou podnikat kdekoli v Evropské unii.
Jediné, co je jednoznačné, je obrovská finanční a ekologická nákladnost celého projektu. NKÚ předpokládá desetimiliardovou nákladnost, avšak nulovou návratnost. NKÚ nevyčísluje ekologickou nákladnost, snad proto, že je příliš dlouhodobá. Řeku, kterou zničíme, ničíme na několik set let. Pro zájem stejně krátkodobý jako pohon na kola pražských mlýnů a vorových průplavů si vyžaduje zničení posledního relativně zachovaného úseku českého Labe.
Není pravda, že pro dolní Labe je pozdě. Ministerstvo životního prostředí o něm hovoří jako o jednom z posledních úseků říčního fenoménu se zachovanou dynamikou vodního toku. Žije tu poslední kolonie bobrů v Čechách, žijí tu vydry, lososi, i přísně chráněný pobřežní drobnokvět. To všechno máme zničit, ne ani z pádných ekonomických důvodů, jen proto, že někoho okouzlila vidina bohaté státní zakázky?
Obětovat dlouhodobé dobro mnoha generací pro chvilkový, okamžitý zisk je vždycky nezodpovědné. Jak se zachováme? Můžeme se chovat tak, jak radí indiáni - abychom ve svém rozhodnutí mysleli až na sedmou generaci. Ovšem můžeme to zase zvorat, jako ty průplavy na Vltavě. Tak či onak? Teď je to na vládě. "Až přijde čas, zvoráme to zas?"
(Autor je filozof a ekolog)
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
